DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

19. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

     

Seslání Ducha Svatého

    

5. neděle velikonoční

    

4. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

Zelený čtvrtek

    

5. neděle postní

    

3. neděle postní

    

1. neděle postní

    

 

Úvaha na pátou postní neděli

   

Milí přátelé,

 

slavíme pátou postní neděli a už jenom týden nás dělí od velikonoc. Jsou to  nejstarší křesťanské svátky a církev je slaví od svého vzniku, zatím co o slavení vánoc v  Římě máme zprávu až ze čtvrtého století (336) .

 

Jak je oslavíme my?

Bylo by chybou, kdyby nám ty dny s prastarými názvy proklouzly mezi prsty.a my se více starali o malovaná vajíčka a proutky ku šlehání, než o duchovní odkaz svátků a událostí, které se nám připomínají. Ochudili bychom se o důležité poučení, ale i o radost z Boží lásky, kterou právě velikonoce překypují.  

Napadlo mi, že by nám možná k usebrání pomohla nějaká věta z evangelia, nějaký odkaz.  Dovolte mi říci, že jsem takový výrok nalezl v dnešním evangeliu o vzkříšení Ježíšova přítele Lazara ve vesnici  Bethanii (3km východně od Jeruzaléma směrem na Jericho). Pronesla jej Lazarova sestra Marta, když vyšla vstříc Ježíšovi, přicházejícímu z Galileje: Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.

 

Velikonoce jsou svátky, kdy bychom si měli jasně uvědomit: Ježíš je s námi.

Kdy bychom měli z této skutečnosti vyvodit důsledky

 

O řeckém filozofu Sokratovi (+asi 399 př.Kr.) se vypravuje, že chodil za jasného dne ulicemi s rozsvícenou lucernou, a když se ho ptali: Co hledáš?, odpovídal: Člověka hledám!

 

Dnešními ulicemi měst i vesnic se valí davy lidí. I jich se můžeme zeptat: Co hledáš? Koho hledáš?

 Čekáme odpověď: Ježíše hledám!

Kéž by tu byl!

 Moje manželství by bylo  neumřelo…

Neskončil bych v beznaději…

 Ukázal by mým dětem, v čem je pravá krása života, kde je pravá láska!

 Kéž by tu byl!

 Šel by životem se mnou. Své kříže bych nenesl do prázdna.

 A ve smrti bych vešel do života…

Kéž by tu byl!

 

Opravdu čekáme, že tak zástupy hledají Ježíše?

Tož se jich zeptejme: Koho hledáš?

Hledám pohotovost, stůně mi dítě!

Hledám stadion, začíná tam zajímavý zápas!

Hledám lepší práci!

Hledám pobavení, vzrušení!

Hledám, hledám…

Hledáš Ježíše? -- A kdo to je? K čemu by mi byl?

Všimněte si,prosím: K čemu by mi byl?

Ne: K čemu bych mu já mohl být užitečný?

 

Nejsme pesimisti, důvodem naší naděje je přece právě Ježíš.

Víme však, že situace, v níž se u nás náboženství nachází, je vážná.

 

Co tedy uděláme?

To nejlehčí by bylo začít kritizovat.

 

Třeba papeže a biskupy.

 Jak to mohli připustit?

 Co zanedbali?

 Dávali něčemu nebo někomu přednost  před Ježíšem?  

Utkvěli v minulosti, že jim dnešní člověk nerozumí?

 

Nebo kritizovat místního faráře.

Když on je takovej, makovej.

Neumí pěkně zpívat.

Neumí přitáhnout děti a mládež.

Kostel chátrá a on (všimněte si: on, ne my) nic nepodniká.

 

Nebo se pustit do samé víry.

Dnes je jiný svět, i lidé jsou jiní.

Je třeba tomu přizpůsobit víru, bohoslužbu, ba i Boží přikázání.

 

My ale kritizovat nebudeme, uděláme něco lepšího.

Třeba toto:

 

Kráčím na Květnou neděli za Ježíšem v zástupu:

Ježíši, ať dovedu žít mezi lidmi tak, jak jsi to dokázal ty.

 

 

Ležím na Zelený čtvrtek s Ježíšem v Getsemanské zahradě:

Ježíši, ať dovedu říci v těžké situaci: Buď vůle tvá.

 

Visím o Velkém pátku  s Ježíšem na kříži:

Ježíši, ať pochopím, že je lepší bolest přijmout, než ji působit.

 

S pozdviženýma rukama stojím na Hod Boží nad prázdným hrobem:

Pane, když tady budeš se mnou, zvítězím nad životem a snad i o mně někdo řekne:

 

Dobře, že je tu s námi.

Také díky jemu, jeho modlitbám, jeho příkladu

naše víra, naše naděje, naše láska neumřela

Design and web by Petr Mizera, © 2008