DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

5. neděle v mezidobí

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

    

32. neděle v mezidobí

    

31. neděle v mezidobí

    

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha nad evangeliem 30. neděle v liturgickém mezidobí

 

Otázku: Které přikázání Zákona je nejdůležitější, položili dnes farizeové Pánu Ježíši. Často ji však kladli sami sobě. Vytvořili totiž během let podrobná pravidla pro celý život národa i jednotlivce, pro každý jeho krok od rána do večera, od narození po hrob, takže bylo nakonec napočítáno 248 přikázání a 365 zákazů. V hodnocení jejich důležitosti se rozcházelo několik škol (např. Hillelova a Šamaiova) natolik, až se vzájemně potíraly. Zvláště se jednalo o dodržování soboty, totiž o dodržování sobotního klidu. Jak přísně jej chápat a dodržovat  

Teď šlo o to, ke které straně se Pán přikloní, k mírnější či přísnější.

 

Evangelista nám tu událost líčí pouze několika větami. Myslím však, že se Ježíš na farizeje usmál a řekl:

To je před Bohem stejné, zda v sobotu budete počítat kroky a ujdete pouze délku sobotní cesty, jak to nazýváte, nebo zda budete chodit celý den.

 To je před Bohem stejné, nosíte-li na plášti veliké třapce, abyste tak ukázali oddanost Hospodinu, nebo zda obléknete plášť obyčejný.

To je před Bohem stejné, nebudete-li v sobotu rozdělávat oheň, ani vařit, nebo uvaříte-li si pokrm.

Hodnotu před Hospodinem dostanou vaše zvyky a předpisy pouze tehdy, budete-li je dodržovat a činit z lásky. Z lásky k Bohu z lásky k bližním.

 Ne z vlastního uspokojení, jak jste dokonalí.

 Ne pro chválu lidí.

Ne pro dodržení předpisu.

 

Než mohli první věřící slyšet tuto zvěst z Matoušova evangelia (napsáno původně aramejsky, zachoval se řecký překlad, pořízený brzy po roce 70), měli se už křesťané v Korintu možnost seznámit s prvním dopisem, který jim odeslal z Efezu apoštol Pavel  (zima 55/56). Ve 13. kapitole se tam s nadšením rozepsal o hodnotě a znacích pravé lásky: Kdybych rozuměl všemu na světě, kdybych měl skálopevnou víru, kdybych rozdal chudým celý majetek, kdybych pro někoho skočil do ohně, když při tom nemám lásku, před Bohem je to bezcenné.

 

Tak rád bych nyní řekl něco nového o lásce, ale tápu: řečmi o lásce je celý svět doslova přeplněn:

Láska k dětem, k rodné zemi, k přírodě, ke zvířatům, k horám.

Láska k penězům, k divadlu, ke sportu: “Žijeme hokejem!“

Láska ke knize, k našim dějinám.

Láska milenecká, manželská.

Láska k Bohu.

 

Kterak bych se mohl odvážit, přidat něco výjimečného na téma Láska.

 

A tak si dovolím říci jen pár slov o obyčejné lásce, o malinké lásce, která by asi v televizi či románu málokoho zaujala.

 

Šel jsem kdysi ze školy, když jsem na náměstí uviděl známou babičku, jak vede závodní kolo: Snad nepojedete Závod míru?

Ach, ne. To je pro vnuka, má už kolo celé odřené. Bude mu sedmnáct, tož mu dám nové. Ale ne hned. Schovám je do stodoly pod slámu, dokud nepřijde ten jeho slavný den. Potřebovala bych si koupit novou ledničku, ba i zimník, ale to počká.

Díval jsem se za ní, jak opatrně vede kolo k domovu, a říkal jsem si: Má ho ráda.

 

Jenže druhý den jsem se setkal s tou stařenkou znovu: seděla na lavičce u kostela a plakala.

 Co se stalo?

Včera odpoledne jsem si nosila nasekané loučky ze dvora pod kamna, aby vyschly. Pepa odněkud přišel, vzal své staré kolo a začal jezdit po dvoře. Kličkoval kolem mne, až jsem vykřikla, že mě porazí.

Odpověděl mi: Babko, tak se někam uhni, ať mám dost místa!!!…

A jezdil dál…

Babička už dál nemohla, pláč jí třásl rameny.

Teprve po chvíli jsem se jí tiše zeptal: To nové kolo vrátíte do prodejny?

Já mu ho dám, já ho mám přece ráda!

Vedla ji k tomu rozhodnutí láska? I taková je láska?

 

Láska nepřestává důvěřovat.

Láska nevzpomíná ve zlém.

Láska nikdy nekončí.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008