|
Úvaha
nad evangeliem 30. neděle
v liturgickém mezidobí
Otázku:
Které přikázání Zákona je nejdůležitější, položili dnes farizeové Pánu
Ježíši. Často ji však kladli sami sobě. Vytvořili totiž během let
podrobná pravidla pro celý život národa i jednotlivce, pro každý jeho krok od
rána do večera, od narození po hrob, takže bylo nakonec napočítáno 248 přikázání
a 365 zákazů. V hodnocení jejich důležitosti se rozcházelo několik škol
(např. Hillelova a Šamaiova) natolik, až
se vzájemně potíraly. Zvláště se jednalo o
dodržování soboty, totiž o dodržování sobotního klidu. Jak přísně jej chápat a
dodržovat
Teď šlo o to, ke které straně se Pán
přikloní, k mírnější či přísnější.
Evangelista nám tu událost líčí pouze několika větami. Myslím však, že se Ježíš
na farizeje usmál a řekl:
To je před Bohem stejné, zda v sobotu budete počítat kroky a ujdete pouze
délku sobotní cesty, jak to nazýváte, nebo zda budete chodit celý den.
To je před Bohem stejné, nosíte-li na plášti veliké třapce, abyste tak
ukázali oddanost Hospodinu, nebo zda obléknete plášť obyčejný.
To je před Bohem stejné, nebudete-li v sobotu rozdělávat oheň, ani vařit,
nebo uvaříte-li si pokrm.
Hodnotu před Hospodinem dostanou vaše zvyky a předpisy pouze tehdy, budete-li
je dodržovat a činit z lásky. Z lásky k Bohu z lásky k bližním.
Ne z vlastního uspokojení, jak jste dokonalí.
Ne pro chválu lidí.
Ne pro dodržení předpisu.
Než mohli první věřící slyšet tuto zvěst z Matoušova evangelia
(napsáno původně
aramejsky, zachoval se řecký překlad, pořízený
brzy po roce 70), měli se už křesťané v Korintu možnost seznámit s prvním
dopisem, který jim odeslal z Efezu apoštol Pavel
(zima 55/56). Ve 13. kapitole se tam s nadšením rozepsal o hodnotě a
znacích pravé lásky: Kdybych rozuměl všemu na světě, kdybych měl skálopevnou
víru, kdybych rozdal chudým celý majetek, kdybych pro někoho skočil do ohně,
když při tom nemám lásku, před Bohem je to bezcenné.
Tak rád bych nyní řekl něco nového o lásce, ale tápu: řečmi o lásce je celý svět
doslova přeplněn:
Láska k dětem, k rodné zemi, k přírodě, ke zvířatům, k horám.
Láska k penězům, k divadlu, ke sportu: “Žijeme hokejem!“
Láska ke knize, k našim dějinám.
Láska milenecká, manželská.
Láska k Bohu.
Kterak bych se mohl odvážit, přidat něco výjimečného na téma Láska.
A tak si dovolím říci jen pár slov o obyčejné lásce, o malinké lásce, která by
asi v televizi či románu málokoho zaujala.
Šel jsem kdysi ze školy, když jsem na náměstí uviděl známou babičku, jak vede
závodní kolo: Snad nepojedete Závod míru?
Ach, ne. To je pro vnuka, má už kolo celé odřené. Bude mu sedmnáct,
tož mu dám nové. Ale ne hned. Schovám je do stodoly pod slámu, dokud nepřijde
ten jeho slavný den. Potřebovala bych si koupit novou ledničku, ba i zimník, ale
to počká.
Díval jsem se za ní, jak opatrně vede kolo k domovu, a říkal jsem si: Má ho
ráda.
Jenže druhý den jsem se setkal s tou stařenkou znovu: seděla na lavičce u
kostela a plakala.
Co se stalo?
Včera odpoledne jsem si nosila nasekané loučky ze dvora pod kamna, aby
vyschly. Pepa odněkud přišel, vzal své staré kolo a začal jezdit po dvoře.
Kličkoval kolem mne, až jsem vykřikla, že mě porazí.
Odpověděl mi: Babko, tak se někam uhni, ať mám dost místa!!!…
A jezdil dál…
Babička už dál nemohla, pláč jí třásl rameny.
Teprve po chvíli jsem se jí tiše zeptal: To nové kolo vrátíte do prodejny?
Já mu ho dám, já
ho mám přece ráda!
Vedla ji k tomu
rozhodnutí láska? I taková je láska?
Láska nepřestává důvěřovat.
Láska nevzpomíná ve zlém.
Láska nikdy nekončí.
|
