|
Úvaha
nad evangeliem 25. neděle
v liturgickém mezidobí
Milí přátelé,
vraťme se na chvíli k dnešnímu úryvku evangelia. Chce nám totiž povědět, jak se
Ježíš dívá na život a jeho hodnotu. Mluví o dělnících na vinici, kteří
nepracují stejně dlouho, ale nakonec dostanou všichni stejnou odměnu, ne ze
spravedlnosti, nýbrž z lásky a milosrdenství. Odmění je majitel vinice. Velice
mu záleží na tom, aby hrozny byly sklizeny, a tak vychází znovu a znovu a posílá
do práce nové a nové dělníky.
To je první poučení:
Ježíš tím vinařem zřejmě myslí svého nebeského Otce, vinicí svět a
dělníky lidstvo, mne i každého z vás. Proč však Bůh nesklidí vinici
nějakým zázrakem, vždyť může všechno? Proč se lopotí se sháněním dělníků, proč
dokonce ty poslední uplácí, aby dílo bylo dokonáno? Proč nevykoná práci sám?
Abychom to pochopili, musíme se vrátit k prvním kapitolám Bible, Starého Zákona.
Tam čteme, jak Bůh, Hospodin, žehná prvním lidem: Ploďte a množte se, naplňte
zemi a vládněte nad ní.
Slyšíme dohře: Bůh jako by se vzdával vlády nad zemí ve prospěch člověka.
Člověk je na zemi vládcem. Znamená to však také opak: Člověče, jsi
za zemi, za život na ní, Bohu zodpovědný. Na tobě záleží, bude - li dostatek
potravy, léků, míru pro všechny lidi. Na tobě, na každém člověku záleží, bude-li
život na zemi místem bezpečného přebývání, nebo neprůchodnou džunglí, plnou
pletich, korytaření, násilí a válek. Nikdo se nemůže ukrýt za opatrnické mlčení
a slabošské vyčkávání, dokud se vydávají miliardy na nové vraždící zbraně místo
na účinnější výzkum nemocí nebo na předcházení živelním pohromám -- dokud
umírají hladem tisíce dětí – dokud jsou lidé rozdělováni na žádoucí a nežádoucí
– dokud v jeho dosahu strádá jediný člověk.
Zla na světě v tisíci podobách je mnoho -- a přiznejme, že často Boha viníme:
Jak se na to můžeš dívat, Otče? Asi se na to dívá s lítostí, možná
s pláčem (i Ježíš přece
dvakrát plakal), ale on má účinný
prostředek pro obnovení spravedlnosti, ba milosrdenství: věčnost. Jen
poslyšme apoštola Pavla: Věřím, že utrpení toho věku nejsou ničím
proti slávě, která se na nás zjeví (na věčnosti.)
Jen, kdo věří ve věčnost, může pochopit existenci nespravedlnosti a
zla na světě. Není to sice ideální, když věčnost svou láskou musí
napravovat to, co na světě zloba, nenávist a bezohlednost zavinila, ale to není
vina Boží. Asi moc podceňujeme hrůzu zla, moc si zahráváme s pokušením, moc nám
záleží na nás samých, moc si někdy hrajeme na spravedlivé. Moc chceme vládnout,
bohužel často i tehdy, když bychom měli sloužit.
Druhé poučení:
Na čem v životě opravdu záleží?
Tatínek leštil auto voskem a pečlivě jej roztíral po karoserii.
Pomáhal mu jedenáctiletý syn, který se snažil nablýskat nárazníky.
Vidíš, povídal mu otec. Auto je pro nás
hotové jmění. Musíme mu věnovat péči a čas.
-- Ano, tati.
--
Správně. Vidím, že jsi moudrý chlapec.
Chvíli
bylo ticho. - Pak se hoch ozval:
Takže já
pro rodinu velké jmění nejsem?
--Jak to,
proč?
--Protože
pro mne nikdy čas nemáš.
Ano, je pro nás důležité, že jsme si mohli koupit auto.
Je pro nás radostné, že jsme si postavili dům.
Je pro nás podstatné, jsme-li zdrávi a zajištěni.
Jde však o něco mnohem většího:
Kdybys měl sebedražší auto, ale doma nebyla láska a shoda, nikam před tím
neujedeš.
Kdybys měl sebe pohodlnější byt, ale panovalo v něm odcizení a chlad, bude ti
v něm těsno a smutno.
Kdybys byl sebe bohatší penězi a majetkem, ale doma byste nevěřili jeden
druhému, budeš chudák.
Tady je to druhé poučení z dnešního evangelia: Když budeš na své životní vinici
trhat hrozny a ukládat je do Božího košíku, dbej, ať jsou krásné, voňavé a
šťavnaté. To jim může dodat jenom opravdová láska. Svatý Pavel to říká jasně:
Kdybys rozdal v almužnách celý majetek, kdybys pro bližního skočil do
ohně, když to neuděláš z lásky, je to před Bohem bezcenné.
Přidávej tedy k slovům, která bližním říkáš, ke skutkům, jimiž jim sloužíš, také
kousek svého srdce, lásku. A nezapomeň: Láska nikdy nepřestává.
|
