DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

19. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

    

Seslání Ducha Svatého

    

5. neděle velikonoční

    

4. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

Zelený čtvrtek

    

5. neděle postní

    

3. neděle postní

    

1. neděle postní

    

 

Úvaha nad evangeliem 25. neděle v liturgickém mezidobí

 

Milí přátelé,

 

vraťme se na chvíli k dnešnímu úryvku evangelia. Chce nám totiž povědět, jak se Ježíš dívá na život a jeho hodnotu.  Mluví o dělnících na vinici, kteří nepracují stejně dlouho, ale nakonec dostanou všichni stejnou odměnu, ne ze spravedlnosti, nýbrž z lásky a milosrdenství. Odmění je majitel vinice. Velice mu záleží na tom, aby hrozny byly sklizeny, a tak vychází znovu a znovu a posílá do práce nové a nové dělníky.

 

To je první poučení:

 

Ježíš tím vinařem zřejmě myslí svého nebeského Otce, vinicí svět a dělníky lidstvo, mne i každého z vás. Proč však Bůh nesklidí vinici nějakým zázrakem, vždyť může všechno? Proč se lopotí se sháněním dělníků, proč dokonce ty poslední uplácí, aby dílo bylo dokonáno? Proč nevykoná práci sám? Abychom to pochopili, musíme se vrátit k prvním kapitolám Bible, Starého Zákona. Tam čteme, jak Bůh, Hospodin, žehná prvním lidem: Ploďte a množte se, naplňte zemi a vládněte nad ní.

 

 Slyšíme dohře: Bůh jako by se vzdával vlády nad zemí ve prospěch člověka. Člověk je na zemi vládcem. Znamená to však také opak: Člověče, jsi za zemi, za život na ní, Bohu zodpovědný. Na tobě záleží, bude - li dostatek potravy, léků, míru pro všechny lidi. Na tobě, na každém člověku záleží, bude-li život na zemi místem bezpečného přebývání, nebo neprůchodnou džunglí, plnou pletich, korytaření, násilí a válek. Nikdo se nemůže ukrýt za opatrnické mlčení a slabošské vyčkávání, dokud se vydávají miliardy na nové vraždící zbraně místo na účinnější výzkum nemocí nebo na předcházení živelním pohromám  -- dokud umírají hladem tisíce dětí – dokud jsou lidé rozdělováni na žádoucí a nežádoucí – dokud v jeho dosahu strádá jediný člověk.

 

Zla na světě v tisíci podobách je mnoho -- a přiznejme, že často Boha viníme: Jak se na to můžeš dívat, Otče? Asi se na to dívá s lítostí, možná s pláčem (i Ježíš přece dvakrát plakal), ale on má účinný prostředek pro obnovení spravedlnosti, ba milosrdenství: věčnost.  Jen poslyšme apoštola Pavla:  Věřím, že utrpení toho věku nejsou ničím proti slávě, která se na nás zjeví (na věčnosti.) Jen, kdo věří ve věčnost, může pochopit existenci nespravedlnosti a zla na světě. Není to sice ideální, když věčnost svou láskou musí napravovat to, co na světě zloba, nenávist a bezohlednost zavinila, ale to není vina Boží. Asi moc podceňujeme hrůzu zla, moc si zahráváme s pokušením, moc nám záleží na nás samých, moc si někdy hrajeme na spravedlivé. Moc chceme vládnout, bohužel často i tehdy, když bychom měli sloužit.

 

Druhé poučení:

 

Na čem v životě opravdu záleží?

 

Tatínek leštil auto voskem a pečlivě jej roztíral po karoserii.

Pomáhal mu jedenáctiletý syn, který se snažil nablýskat nárazníky.

Vidíš, povídal mu otec. Auto je pro nás hotové jmění. Musíme mu věnovat péči a čas.

-- Ano, tati.

 

 

-- Správně. Vidím, že jsi moudrý chlapec.

Chvíli bylo ticho. - Pak se hoch ozval:

Takže já pro rodinu velké jmění nejsem?

--Jak to, proč?

--Protože pro mne nikdy čas nemáš.

 

Ano, je pro nás důležité, že jsme si mohli koupit auto.

Je pro nás radostné, že jsme si postavili dům.

Je pro nás podstatné, jsme-li zdrávi a zajištěni.

Jde však o něco mnohem většího:

 

Kdybys měl sebedražší auto, ale doma nebyla láska a shoda, nikam před tím neujedeš.

Kdybys měl sebe pohodlnější byt, ale panovalo v něm odcizení a chlad, bude ti v něm těsno a smutno.

Kdybys byl sebe bohatší penězi a majetkem, ale doma byste nevěřili jeden druhému, budeš chudák. 

 

Tady je to druhé poučení z dnešního evangelia: Když budeš na své životní vinici trhat hrozny a ukládat je do Božího košíku, dbej, ať jsou krásné, voňavé a šťavnaté. To jim může dodat jenom opravdová láska. Svatý Pavel to říká jasně: Kdybys rozdal v almužnách celý majetek, kdybys pro bližního skočil do ohně, když to neuděláš z lásky, je to před Bohem bezcenné.

 

Přidávej tedy k slovům, která bližním říkáš, ke skutkům, jimiž jim sloužíš, také kousek svého srdce, lásku. A nezapomeň: Láska nikdy nepřestává.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008