|
Úvaha
na 3. postní neděli
V
dnešním evangeliu přišel Pán Ježíš s apoštoly na velikonoce do Jeruzalémského
chrámu. Apoštolé, kteří byli z Galileje ze severu se tam dostali málokdy a byli
nadšeni výstavbou a krásou budov.
Židovský král David (kolem 1.000 před Kr.)
velice usiloval o to, aby mohl Hospodinu postavit nádherný chrám. Jenže chápal,
že si ruce poskvrnil v mnoha bitvách krví, a tak, že toho není hoden. Spokojil
se tedy s tím, že konal obrovské přípravy pro budoucí stavbu, kterou ponechal na
svém synu Šalamounovi. Ten opravdu začal a stavba trvala sedm a půl roku. Byla
dokončena v 11 roce Šalamounovy vlády, byla posvěcena na počátku 12 roku.
Bohužel, Izraelská říše se rozpadla na dvě části a každá z nich měla jiný osud.
Došlo dokonce k tomu, že v chrámě Hospodinově se uctívaly pohanští bůžkové.
Roku 605 přitáhl Nabuchodonosor a odvezl mnoho posvátných předmětů do Babylona.
Roku 587 před Kristem lehl chrám popelem a jeho poklady byly odvezeny do
Babylona, kam byla odvlečena i značná část Izraelitů. Po 70 letech se zmocnil
Babylona král Kyros a roku 538 před Kristem dovolil židovským zajatcům svobodný
návrat do vlasti.
Všichni Izraelité se bohužel domů nevrátili. Někteří v Babyloně zbohatli a
nechtěli opustit nakoupená pole. Jiní propadli modloslužbě a nechtělo se jim
poslouchat zákon Páně. Vrátili se ponejvíce příslušníci kmene Judova.
Asi roku 535 před Kristem přivedl Zorobábel a kněz Jozue nových 42.000 zajatců.
Na troskách chrámových postavili oltář pro zápalné oběti, najali potřebné
dělníky a položili s velkou okázalostí chrámové základy. Jedni se radovali,
staří plakali, když srovnávali ubohé počátky s nádherou spáleného chrámu. V roce
515 před Kristem byl chrám posvěcen. Roku 63 před Kristem se zmocnil města
Pompejus, římský vojevůdce. Vešel do chrámu, ale nic neodnesl. Roku 37 před
Kristem dobyl Jeruzalém Herodes. V boji utrpěl i chrám a mnoha sloupořadí
shořela.
Herodes byl v očích vyvoleného národa cizím vetřelcem. Ještě více pobouřil mnohé
věřící útokem na město. Aby si získal přízeň u obyvatelstva, svolal židovské
náčelníky a slíbil, že přestaví chrám Zorobábelův. Aby vyvrátil obavy, že chce
starý chrám zbořit, ale nový stavět nebude, počal hned s přípravami. Objednal
1.000 nákladních vozů, 10.000 dělníků a nařídil kněžím, aby se vyučili
zednickému řemeslu a mohli tak pracovat ve svatyni, kam prostí věřící nesměli.
Roku 19 před Kr. se dal do práce a bohoslužba nebyla ani na den přerušena.
Vlastní chrám byl postaven za půl druhého roku, nádvoří se stavěla osm let, vše
bylo dokonáno teprve roku 64 po Kristu a brzy potom za války židovské všechno
spáleno.
Tolik jsme si pověděli o vzhledu a dějinách Jeruzalémského chrámu. Mnohem více
nás zajímá jeho význam duchovní. Chrám byl především chrámem Hospodinovým. Tam
se mu přinášely oběti, tam se připomínalo, že on je jediný. To bylo velmi
důležité, protože ani v dobách patriarchů nechyběla pokušení následovat pohany v
jejich modloslužbě, dokonce obětovat modlám děti.
V chrámu se připomínaly dějiny patriarchů od Abraháma přes Izáka, Jakuba, Josefa
a tak se zdůrazňovala jednota Židovského národa. O velikonocích se scházeli a
sjížděli do chrámu Židé dokonce z dalekých krajin a tak udržovali vědomí, že oni
jsou národ vyvolený.
Mluvili jsme o Jeruzalémském chrámu, nyní se zamyslíme nad našimi kostely.
Vyrostlo jich mnoho, od vznešených katedrál až k prostým venkovským kostelíkům.
Mají pro nás stejně veliký význam jako tenkrát Jeruzalémský chrám pro Židy, ba
ještě větší.
V Jeruzalémském chrámu obětovali Hospodinu zvířata jako prosbu nebo dar za
odpuštění, pomoc, požehnání.
V našich kostelech zpřítomňuje ve mši svaté Pán Ježíš svou oběť na kříži.
V chrámu se scházíme, tak jako tam sedávali naši předkové a tak vytváříme
jednotu víry a přátelství.
V chrámu se scházíme, tak jako tam sedávali naši předkové a mezi nás přichází
Ježíš, učitel, Pán.
V chrámu se scházíme, abychom se odtud rozešli jako jedna rodina, kde nikdo není
opuštěn, kde se každý může spolehnout na druhého.
Nuže, otevřeme dveře a vstupme do kostela. Teď ovšem záleží na tom, co tam
chceme hledat. Jestliže chceme prohlédnout stavební prvky, obrazy a sochy, potom
jistě hledáme krásu, ale krásu z níž nezůstane kámen na kameni, která pomine,
zanikne.
Chceme-li tam hledat Ježíše, jsme na správné cestě, proto
Bože, miluji krásu tvého domu,
místo, kde přebývá tvá sláva.
|
