DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

 

Rozjímání nad evangeliem 15. neděle v mezidobí

 

Ježíš mě potřebuje. Chystá se mne poslat…

 

 

Připomeňme si, prosím, první větu dnešního evangelia: Ježíš zavolal svých Dvanáct a začal je posílat, aby hlásali evangelium.… Petra, Jana, Jakuba … 

Jenže Ježíš nepovolal jen těch dvanáct, on --  jako ve všech staletích -- i dnes volá: Václave, Josefe, Marie ,… posílám vás.

 

Ježíš totiž stále potřebuje nové a nové apoštoly. Proto volá i mne, i tebe, i každého z nás.

 

Asi řekneš: Mne se to netýká, Ježíš přece své apoštoly má: papeže, biskupy, kněze, jáhny, pastorační asistenty, řeholníky a řeholnice … Proč by tedy volal i mne?!

 

Nebo řekneš: Má to vůbec cenu, abych hlásal evangelium v 21. století?

Dnes jsou přece jiné ideály, jiný život, jiná doba, jiný svět. Budou lidé chtít vyslechnout Ježíšovo poselství, zapůsobí na ně?

 

 

Jenže Ježíš stojí u dveří tvého srdce a tluče: Půjdeš pro mne lovit lidi? Chceš sklízet hrozny z mé vinice?

  

 Ale jak, Pane?!

 

Předně si, prosím, ujasni, že i tebe se týká situace, v níž se dnes u nás víra nachází.

 

Situace je taková:

Je pravda, že kněží jsou vysvěcení a vyslaní hlasatelé evangelia. Jenže nedostatek kněží je veliký a bude se pravděpodobně zvětšovat. O příčinách bychom mohli mnoho mluvit, ostatně, podobně tomu bylo v dějinách církve častěji. Takže se někde již stalo, že farnost zůstala bez kněze, nebo se tak může brzy stát.

 

A co potom?

 

Tam, kde si věřící řeknou:

Vypravíme se na mši svatou, kde bude nablízku sloužena, je to řešení, dokonce spojené s obětí, proto i cenné. Zdaleka však ne každému dostupné.

 

Tam, kde si věřící řeknou: 

Počkáme, až sem kněz přijde, sami se do ničeho pouštět nebudeme, prostě se nedočkají… možná, už nebude, odkud by kněz přišel. Kostel, kaple zchátrá, věřící bohoslužbě odvyknou, víra začne usínat…  

 

Tam, kde si ale věřící řeknou:

 Sami vyměníme na střeše kostela vypadlou tašku, obílíme fasádu, vyzdobíme oltář 

 a hlavně, sami se v neděli sejdeme, zazpíváme, pomodlíme se, utvrdíme se ve víře i v jednotě, někdo pověřený nám podá svaté přijímání --  tam víra přečká, neusne…

                   

Chce to ovšem jedno: křesťanskou lásku a svornost. Znám totiž obec, kde se o něco takového, co jsem právě vylíčil, pokusila jedna paní. Mrzelo ji, jak lidé naříkají, že se v jejich kostelíku nic neděje. Tož jej vyčistila, vyzdobila, zazvonila a hrstka lidí přišla. Zazpívali, pomodlila se s nimi. Když se pak rozcházeli, slyšela kritiku: No, to se toho ujala ta pravá. Copak neznáme ji i celou rodinu?  -- A byl konec. Teď už o ten kostelík mají zájem jen kluci, kteří čmárají na jeho oprýskané zdi své klikyháky…

 

Druhá otázka: Má vůbec cenu, hlásat evangelium v našem století?

Budou je lidé chtít slyšet slyšet, budou se je snažit pochopit  

ve století, které se pyšní svou vědou, pokrokem, kulturou, sociálními opatřeními, svobodou – a kde se už zdá, že pro víru v Boha není místo, nebo že dokonce překáží?

ve století, kdy se na oslavě národních velikánů schází hrstka pamětníků, zatímco na sportovním utkání řádí stovky fanoušků?

ve století, kdy jsou ještě v paměti dvě světové války, tíživá období nesvobody a manipulace s lidmi? Kdy v lisu hrůzy a pronásledování nejednou selhávali i věřící?

 

Myslíš, že v době, kdy Ježíš rozesílal apoštoly, byla situace jiná?

Copak tehdy lidé neměli své modly?  

Copak Ježíše neukřičeli a neukřižovali?

Copak neumučili pro víru apoštoly a zástupy věřících?

Copak právě v době apoštolské neválčili Římané v Judsku, nedobyli Jeruzalém a nevyvraždili spousty obyvatel?

Copak apoštol Pavel nepovzbuzoval svého společníka Timoteje, biskupa v Efezu, takto: Hlásej Boží slovo. Přicházej s ním, ať je to vhod nebo nevhod. Usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj…

 

Příteli, každá doba měla světlo i stíny. I současné století je má.

 A Ježíš tě posílá, abys pomohl světlu, aby se rozhořelo a stíny zaplašilo.

 

Jak to dělat?

Jsi křesťanem, dokaž svým slovem, hlavně však příkladem, že jsi křesťan a žes na to hrdý.

 

Třeba takto.

U ševětínského kostela zastavil před časem autobus se studenty pražské vysoké školy. Vyskákali a vběhli do kostela, kde se měli seznámit s odhalenými středověkými freskami. Pobíhali po kostele a hlučeli – až vstoupil do kostela jejich profesor, význačný odborník. Běželi k němu, ale on u dveří poklekl, pokřižoval se a teprve potom se jim věnoval. A oni byli jako vyměnění. Svědectví muže velkého formátu, kterého zřejmě měli rádi, bylo jedinečné.

 

Je tisíce způsobů, jak být apoštolem. Který zvolíš?

 

A neboj se: Je jistě řada lidí, kterým víra a nic kolem ní nepasuje.

Ale přemýšlej: Předložil už někdo nauku vznešenější, více pro společnost i jedince přínosnou, ovšem i k zachovávání náročnější, než je Ježíšovo evangelium? Než jeho hlavní přikázání: MILUJ?

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008