Úvaha
nad evangeliem 2. neděle adventní
Na první adventní neděli nám Pán Ježíš předložil k promýšlení
slovo: Bděte.
Uvažovali jsme o něm jako o důrazné výzvě, abychom bděli nad svou vírou.
Abychom o víru pečovali jako o světlo, které v duši svítí na životní cestu,
takže nezabloudíme do močálu, nebo se dokonce nezřítíme se srázu.
Abychom o víru pečovali jako o spolehlivého průvodce temnými chvílemi, kdy se
nám zdá, že jdeme osamoceni a nikomu na nás nezáleží.
Abychom o víru pečovali jako o maják, který nám ukáže cíl našeho putování, když
si připadáme bezradní, když se nám vše jako by, rozplývá pod rukama.
Dnes k nám bude mluvit Jan, zvaný Křtitel. Narodil se půl roku před
narozením Ježíšovým Alžbětě, manželce kněze Zachariáše, v městě Judově.
Když vyrostl, odešel asi v roce 26 k řece Jordánu, kde žil na poušti a živil se
tím, co mu příroda nabídla: medem lesních včel a lučními kobylkami. Jako
kajícník žil, pokání hlásal. Veliké zástupy, které za ním přicházely, od něho
slyšely: Změňte své smýšlení, neboť království Boží je blízko.(Mt3,1n)
Ohlašoval jim tak příchod Božího království a tím i Božího soudu nad
Izraelem. Před tím soudem nezachrání pouhá příslušnost k Abrahamovu potomstvu,
nýbrž jedině opuštění hříchu a křest jako viditelný projev vnitřního obrácení.
Setkal se i s Ježíšem, podal o něm vznešené vyznání a na jeho přání jej pokřtil.
Tragický konec Janova života způsobila zápletka s Herodiadou, na jejíž naléhání
dal Herodes Antipas na hradě Machaeru na východním břehu Jordánu Jana popravit.
Bude dobře, zařadíme-li se nyní v duchu mezi zástupy u Jordánu a vyslechneme si
Janovu výzvu: Změňte smýšlení! Adventní příprava na vánoce je
k tomu zvlášť vhodná. V čem by ta změna měla spočívat?
Změň své smýšlení o Bohu.
Obracíš se na něj s prosbou o pomoc, víš, že ho potřebuješ. Modlíš se, možná, že
naléháš, aby tě očistil, posílil, aby tě vyvedl z tísnivé situace. To je
správné, sám Ježíš k tomu vybízí.
Nezapomínáš však, že naopak Bůh potřebuje také tebe? Nebo snad není kolem tebe
nikdo, kdo se podobá Ukřižovanému, volajícímu Žízním?
Nezdá se ti, že bys měl právě v tom člověku Ježíšovi
podat pohár soucitného slova,
nabídnout ruku, vztaženou k ochotné pomoci,
otevřít srdce, i když právě spěcháš?
Nebo jsi snad zapomněl, že vše, co prokážeš třeba tomu nejposlednějšímu, Bohu
prokazuješ? Neměl bys tedy změnit své smýšlení? Přemýšlíš o Bohu, oděnému
v majestátu slávy a moci, nevyženeš ho, když k tobě přijde o holích, hladovějící
po troše soucitu a žíznící po kapce lásky?
Změň své smýšlení o bližních.
Možná je máš rozdělené do několika škatulek:
Milí, veselí, vždy ochotní k pomoci, plni upřímného soucítění, taktní a skromní
–
a naopak: plní problémů, stále se deroucí do popředí, všemu rozumějící,
fňukající, neodbytní…
Napadlo tě někdy, jak by je rozdělil Ježíš? A zda by je všechny pozval jako král
na svatbu svého syna? Zda by jim všem obvázal jako milosrdný Samařan rány, nebo
snad nad někým z nich řekl: Ten si pomoc nezaslouží?
Možná hodnotíš bližní podle toho, jsou-li ti, nebo mohou-li ti být užiteční.
Není teď čas to přehodnotit, změnit smýšlení, podle Janova návodu?
Změň své smýšlení o sobě.
Sedíš ve své lodičce a pluješ po oceánu života. Možná ti stále něco vadí. Vítr
fouká jinam, než potřebuješ, vlny se zdvíhají a cloumají tvým člunem. Mnozí,
mnohem méně schopní než ty, tě předjíždějí a dělají na tebe dlouhý nos. Někdy
jsi z toho vyveden z míry, možná už tě i napadlo, zahodit vesla. Ne, ne, můj
milý. Vesluj ze vší síly, rozhlížej se kolem sebe, a když uvidíš, že něčí
lodička nabírá vodu a potápí se, vezmi ho na svou palubu. A nezapomeň: Tvůj otec
je u kormidla. On určí přístav, kde přistaneš. Tobě přísluší veslovat stejně
tak, jako tvým bratrům a sestrám, kterým možná závidíš lepší plavbu, a kteří
možná závidí tobě.
A kdyby se tě zmocnila pýcha, cos vše dokázal, změň rychle své smýšlení:
Udělal jsem jen to, co jsem byl povinen
udělat.
|