DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

22. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

4. neděle postní

    

3. neděle postní

    

2. neděle postní

    

1. neděle postní

    

5. neděle v mezidobí

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

   

 

Úvaha nad evangeliem 2. neděle adventní

 

Na první adventní neděli nám Pán Ježíš předložil k promýšlení slovo: Bděte.

Uvažovali jsme o něm jako o důrazné výzvě, abychom bděli nad svou vírou.

 Abychom o víru pečovali jako o světlo, které v duši svítí na životní cestu, takže nezabloudíme do močálu, nebo se dokonce nezřítíme se srázu.

Abychom o víru pečovali jako o spolehlivého průvodce temnými chvílemi, kdy se nám zdá, že jdeme osamoceni a nikomu na nás nezáleží.

 Abychom o víru pečovali jako o maják, který nám ukáže cíl našeho putování, když si připadáme bezradní, když se nám vše jako by, rozplývá pod rukama.

 

Dnes k nám bude mluvit Jan, zvaný Křtitel. Narodil se půl roku před narozením Ježíšovým Alžbětě, manželce kněze Zachariáše, v městě Judově.

Když vyrostl, odešel asi v roce 26 k řece Jordánu, kde žil na poušti a živil se tím, co mu příroda nabídla: medem lesních včel a lučními kobylkami. Jako kajícník žil, pokání hlásal. Veliké zástupy, které za ním přicházely, od něho slyšely: Změňte své smýšlení, neboť království Boží je blízko.(Mt3,1n)                                                     

 Ohlašoval jim tak příchod Božího království a tím i Božího soudu nad Izraelem. Před tím soudem nezachrání pouhá příslušnost k Abrahamovu potomstvu, nýbrž jedině opuštění hříchu a křest jako viditelný projev vnitřního obrácení.

Setkal se i s Ježíšem, podal o něm vznešené vyznání a na jeho přání jej pokřtil.

Tragický konec Janova života způsobila zápletka s Herodiadou, na jejíž naléhání dal Herodes Antipas na hradě Machaeru na východním břehu Jordánu Jana popravit.

 

Bude dobře, zařadíme-li se nyní v duchu mezi zástupy u Jordánu a vyslechneme si Janovu výzvu: Změňte smýšlení! Adventní příprava na vánoce je k tomu zvlášť vhodná. V čem by ta změna měla spočívat?

 

Změň své smýšlení o Bohu.

 

Obracíš se na něj s prosbou o pomoc, víš, že ho potřebuješ. Modlíš se, možná, že naléháš, aby tě očistil, posílil, aby tě vyvedl z tísnivé situace. To je správné, sám Ježíš k tomu vybízí.

Nezapomínáš však, že naopak Bůh potřebuje také tebe? Nebo snad není kolem tebe nikdo, kdo se podobá Ukřižovanému, volajícímu Žízním?

Nezdá se ti, že bys měl právě v tom člověku Ježíšovi

 podat pohár soucitného slova,

 nabídnout ruku, vztaženou k ochotné pomoci,

 otevřít srdce, i když právě spěcháš?

Nebo jsi snad zapomněl, že vše, co prokážeš třeba tomu nejposlednějšímu, Bohu prokazuješ? Neměl bys tedy změnit své smýšlení?  Přemýšlíš o Bohu, oděnému v majestátu slávy a moci, nevyženeš ho, když k tobě přijde o holích, hladovějící po troše soucitu a žíznící po kapce lásky?

 

Změň své smýšlení o bližních.

 

Možná je máš rozdělené do několika škatulek:

Milí, veselí, vždy ochotní k pomoci, plni upřímného soucítění, taktní a skromní –

a naopak: plní problémů, stále se deroucí do popředí, všemu rozumějící, fňukající, neodbytní…

Napadlo tě někdy, jak by je rozdělil Ježíš? A zda by je všechny pozval jako král na svatbu svého syna? Zda by jim všem obvázal jako milosrdný Samařan rány, nebo snad nad někým z nich řekl: Ten si pomoc nezaslouží?

Možná hodnotíš bližní podle toho, jsou-li ti, nebo mohou-li ti být užiteční. Není teď čas to přehodnotit, změnit smýšlení, podle Janova návodu?  

 

Změň své smýšlení o sobě.

 

Sedíš ve své lodičce a pluješ po oceánu života. Možná ti stále něco vadí. Vítr fouká jinam, než potřebuješ, vlny se zdvíhají a cloumají tvým člunem. Mnozí, mnohem méně schopní než ty, tě předjíždějí a dělají na tebe dlouhý nos. Někdy jsi z toho vyveden z míry, možná už tě i napadlo, zahodit vesla. Ne, ne, můj milý. Vesluj ze vší síly, rozhlížej se kolem sebe, a když uvidíš, že něčí lodička nabírá vodu a potápí se, vezmi ho na svou palubu. A nezapomeň: Tvůj otec je u kormidla. On určí přístav, kde přistaneš. Tobě přísluší veslovat stejně tak, jako tvým bratrům a sestrám, kterým možná závidíš lepší plavbu, a kteří možná závidí tobě.

A kdyby se tě zmocnila pýcha, cos vše dokázal, změň rychle své smýšlení:

 

Udělal jsem jen to, co jsem byl povinen udělat.

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008