DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

3. neděle adventní

   

2. neděle adventní

   

1. neděle adventní

   

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

27. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha na 3. adventní neděli

  

Velikou chválu vzdává v dnešním evangeliu Ježíš Janu Křtiteli: Nenarodil se větší člověk než on. Byl vyslán k jedinečnému úkolu: připravit Spasiteli cestu k lidem vyvoleného národa. A tohoto úkolu se podjal z celé duše, ze všech sil a s úžasnou pokorou. Takto odpovídal na chválu davu, který jej považoval za Vykupitele: Ba ne, já nejsem Spasitel. Tomu já nejsem hoden ani obout sandály. Už na tom je dost, že smím připravovat jeho příchod.

Tolik o Janovi.

 

Teď si ale uvědomíme něco úžasného.

 My, tedy já i ty a každý z nás máme stejné poslání, jako měl kdysi Jan.

Totiž připravit Ježíši cestu do své rodiny, do svého bydliště, do své farnosti. Budete mými svědky, tato Pánova slova učedníkům platí také nám. Naše slova, náš život, naše skutky – zkrátka vše v nás má pravdivě svědčit: Nalezl jsem Pána, je to mé štěstí a má síla. A vybízet: Hledejte, ať naleznete i vy.

 

Jak to však máme dělat?

Zavádět náboženské rozhovory, rozdávat náboženskou literaturu, neochotným hrozit peklem a zavržením?

Víte, přátelé, Pán Ježíš chce, abychom o něm svědčili, ale spíše tak, že mu umožníme, aby on sám o sobě svědčil skrze naše slova a skutky.

 K tomu je ovšem třeba, abychom ho ve své duši měli, aby v ní žil.

A právě advent je doba příhodná, doba spásy, kdy je dobré Boží život v duši posílit nebo obnovit.

 Víte, nač myslím:

Zvu vás k předvánoční zpovědi.

 

Na tuto výzvu můžete ovšem odpovědět takto:

Nemám, z čeho bych se zpovídal, žádného hříchu jsem se nedopustil. Nikoho jsem nezabil, neoloupil…

Ach, příteli, v tom vidíš dokonalost křesťana? Nevraždit a neloupit?

 

Občas s hrůzou vzpomínám, jak kdysi dávno jistý veřejný činitel prohlásil:

 Žádné chyby jsem se nikdy nedopustil. Jestli něco nevyšlo, byla to vždy chyba mých spolupracovníků.

Jenže vzpomínám také na okřídlený výrok:

Právě mezi hodnými lidmi z včerejška a předvčerejška, kteří se ničemu nenaučili a na nic nezapomněli, bude pravděpodobně nutno dnes a zítra hledat největší škůdce lidského pokolení.

Přiznat si chybu a hřích je přece čestné, poprosit za odpuštění spásné.

 

 Jak nevzpomenout, oč Ježíš prosil na kříži:

Otče, ať lidi nesužují povodně, vichřice a zemětřesení…

Otče, ať lékaři přemohou rakovinu, choleru a ostatní nemoci…

Otče, ať na světě neumírají děti hladem…

Ne, ne: On prosil:

Otče, odpusť jim…

 

Zřejmě je tedy odpuštění, čili čistá duše, čili přátelství Boží pro Ježíše největším pokladem.  Křesťané s čistou duší nejenom druhým cestu za Ježíšem ukazují jako maják u cesty. Oni s tím zástupem sami ke spáse kráčí. A to je svědectví, jež od nás Ježíš žádá.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008