DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

1. neděle adventní

    

34. neděle v mezidobí

    

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

27. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha nad evangeliem 1. neděle adventní

 

Poznamenali jsme se křížem a ve jménu svaté Trojice vstupujeme do církevního roku dvoutisícího desátého. Kéž nám Bůh požehná, aby to byl dobrý rok, a to i po stránce duchovní: aby nám na cestu svítila víra a stále v nás oživovala lásku k Bohu i k bližním. Abychom neplýtvali krásnými slovy, ale osvědčovali se dobrými skutky. Abychom byli Bohu i lidem užiteční – a tak vlastně i době samým, totiž své spáse.

 

Pán Ježíš nám na cestu novým církevním rokem dává radu: Bděte a modlete se v každé době. To jsou upřímná a moudrá slova, je třeba, abychom si je zapamatovali, možná abychom si je trochu vysvětlili.

Pokusme se tedy o to.

 

BDĚTE!

Bdít, to znamená být připraven: nenechat se ukolébat dobrem, nedopustit, aby nás zaskočilo zlo. Mít oči otevřené…

 

Otevřené k tomu, co se děje v mé duši.

To jsou přece obrovské změny, k nimž dochází – a zdá se, že stále rychleji --  během mého života. Mohu je přijímat s radostí a úlevou, mohu je proklínat a uzavírat se jim. Ale jsou tady a ovlivňují mě. Všemi kanály a skulinami chrlí noviny a sdělovací prostředky záplavu zpráv a informací do mých očí a uší – a kdyby jen to, i do mého srdce. Co s tím udělám? Stane se má duše pastvinou, kde vedle krásných, vonných květin bude stále více místa zabírat plevel, nebo budu bdít a pečlivě vybírat, co si ponechám, co odmítnu a co do svého nitra vůbec nevpustím?

Jenže teď je jiná doba, slyším námitky, teď to po staru nejde!

 Není žádná jiná doba. Pravda je stále pravdou, i když ji překrucují,

podvod je stále podvodem, i když mu budou říkat chytrost,

sprostota je stále sprostotou, i když ji budou nazývat uměním nebo dokonce láskou.

Jen je třeba bdít, abych zlato pravdy, čistoty a poctivosti dovedl včas rozeznat od pozlátka, jež se mi vnucuje, nabízí hory doly, ale trvalé štěstí dát nemůže, protože je nemá.

 Bdít, to znamená filtrovat nové události a zprávy o nich filtrem evangelia. Co by na to, nebo tomu řekl Ježíš?, to je ten filtr. Měl by z toho radost, chci se tedy radovat s ním. S jistotou, že taková radost nezhořkne, že nikoho nerozesmutní, že neskončí v močálu.

 

Bdít a mít oči otevřené nad tím, co se děje v mé rodině.

Totiž tak: Žije tam s námi Ježíš? Nebo už je na odchodu? Nebo už se za ním zavřely dvéře?

A proč se zavřely: Ježíš je nám moc zastaralý, nemoderní? Příliš přísný? Nesnesitelně náročný? Nebo se nám prostě nehodí?

Čili: Nechceme ho, nepotřebujeme ho.

 Nedovolíme, aby nám mluvil do života…

 A když nám bude smutno, když si nebudeme vědět rady, když nás bude život válcovat? Máme přece jinou pomoc, třeba i alkohol a drogy.

 

Uvědomuji si:

Možná, že už jsem jediný z rodiny, který nevyslovuje jméno Ježíš v klení a rouhání, nýbrž ještě v modlitbě.

 Jakého Ježíše vlastně své rodině prezentuji:

Slabého a ke všemu přikyvujícího – nebo zapšklého despotu?

Moderního a dnešnímu světu otevřeného  -- nebo figurku z minulých věků?

Radostného a plného naděje – nebo tyrana, který touží vládnout?

Ježíše, pro něhož se obětuji svým bližním –

              nebo modlu, před níž stále o něco pro sebe škemrám?

Živého Vzkříšeného – nebo mrtvolu zabalenou v plátně?

Bdít, to znamená prosit a snažit se,

aby ze mne vyzařovala radost a síla evangelia.

Abych tím vydával víře svědectví, především pro své nejbližší.

Abych názorně ukázal, že víra v Boha má cenu i v dnešním světě

                    – že dává něco podstatného, co jinde marně hledáš.

 

Bdít a nezakrývat si oči před tím, jak se ve vlnobití času  převaluje svět.

Jaké názory se v něm šíří, kdo a proč je zastává, hlásá, možná i řve do světa?

Jaká pravda v něm vítězí? Pravda Napoleonova, Stalinova, Hitlerova a tak dále, nebo opravdová Pravda, věčná a neměnná?

Mohu odpovědět: To nechávám jiným, já mám svou rodinu, svou práci, svou hospodu, svůj fotbalový klub. A vlastních starostí mám až nad hlavu…

 

Jenže Bůh se mě jednou zeptá:

Kdes byl, když se jednalo o právech Božích, o lidské důstojnosti a svobodě,

                                o spravedlnosti, mírovém soužití?          

Kdes byl? Je možno mlčet – a potom kritizovat a zlobit se.

Kdes byl? Je možno zalézt do bezpečí, poslat místo sebe jiné –

                               a když je vyhráno, dělat hrdinu.

Kdes byl? Pane, nezáleží mi jenom na sobě samém, dej mi moudrost a odvahu.

Bdít, to znamená: angažovat se, aby Boží pravda a láska nezůstala ve světě pouhým slovem.

 

MODLETE SE!

Ano, ano, Pán Ježíš neřekl pouze: Bděte, nýbrž hned dodal: A modlete se.

Modlit se neznamená nedůvěřovat své síle,

                                  pochybovat o svých schopnostech,

                                  pohrdat lidskou láskou.

Modlit se, to znamená opřít se o Ježíšův kříž, ano vystoupit na něj.

S jeho výšky mohu lépe vidět, co mám dělat pro sebe, pro svou rodinu, pro společnost, aby to bylo opravdu to „Unum necessarium“ -- „Jedno potřebné“.

Z jeho oběti dostanu sílu, abych vydržel bdít.

 

Pane Ježíši, do nového církevního roku prosím: ať jej mohu prožít v bdělosti a s modlitbou. Potom to bude pro mne dobrý rok

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008