|
Úvaha na Zelený čtvrtek
Zelený čtvrtek by se měl vlastně jmenovat Zeleninový, a to podle zeleninových
pokrmů, které se dnes mnohde požívají místo masa a vajec. Je to projev pokání
při vzpomínce na trpícího Ježíše.
Zelený čtvrtek je sice dnem radostným, vždyť uvažujeme o Ježíšově lásce, která
se dala lidem dobré vůle za pokrm života. Nepostrádá však ani smutku pro totální
selhání člověka, který na Ježíšovu lásku odpověděl zradou.
Co mi dáte, když vám ho zradím? Tak to všechno začalo. A pak už jen Jidáš
hledal příležitost, jak zradu dokonat. Jeho drzost byla ohromující. Jeho auri
fames, hlad po zlatu jej hnal, že se dokonce ve večeřadle drze postavil před
Ježíše jako jeho věrný přítel.
Ono to stále začíná stejně:
Co z toho budu mít,
když zradím Boha,
když opustím manžela či manželku, děti, rodinu,
když ublížím bližnímu,
když ze sebe udělám alkoholem či drogou trosku,
když se budu místo poctivého snažení proflákávat životem na úkor druhých,
když, když …
Můj Bože, kolika
způsoby je možno zradit Boha či bližní!
A vždy to začíná
otázkou: Co z toho budu mít? Co mi dáš, hříchu?
Pádnou odpověď na tuto otázku nám dává už první kniha Starého Zákona.
První lidé stojí před stromem, jehož ovoce nemají jíst. Jenže ono vypadá
nesmírně lákavě a pokušení zle dotírá. Nakonec Boha neposlechnou a ovoce snědí.
Čekají úžasný zážitek, něco závratného. Vždyť jim pokušitel sliboval: Budete
jako Bůh! Písmo svaté však stručně říká: Poznali, že jsou nazí! Ze
jsou zrádci, nevděčníci, ubožáci. Že ztratili to nejvzácnější: Boží důvěru a
přátelství.
Bolestně zaplatili za zkušenost: Hřích rád slibuje štěstí, ale trvale je dát
nemůže, protože štěstí ve hříchu není.
Hříchu, co mi dáš, když zradím? Mám také chuť se někdy tak ptát?
Nebo si myslím, že nezradím? Že jsem sám dost silný, sám dost pevný, abych
pokušení a hříchu odolal?
Raději poprosím: Pane, dávej mi svůj Chléb, ať mou duši sílí, abych
nezradil.
HHHH
|
