DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

Hod Boží velikonoční

   

Bílá sobota

   

Velký pátek

   

Zelený čtvrtek

   

Květná neděle

   

5. neděle postní

   

4. neděle postní

   

3. neděle postní

   

2. neděle postní

   

1. neděle postní

   

7. neděle v mezidobí

   

6. neděle v mezidobí

   

4. neděle v mezidobí

   

3. neděle v mezidobí

   

2. neděle v mezidobí

   

 

Úvaha na Zelený čtvrtek

  

Zelený čtvrtek by se měl vlastně jmenovat Zeleninový, a to podle zeleninových pokrmů, které se dnes mnohde požívají místo masa a vajec. Je to projev pokání při vzpomínce na trpícího Ježíše.

Zelený čtvrtek je sice dnem radostným, vždyť uvažujeme o Ježíšově lásce, která se dala lidem dobré vůle za pokrm života. Nepostrádá však ani smutku pro totální selhání člověka, který na Ježíšovu lásku odpověděl zradou.

 

Co mi dáte, když vám ho zradím? Tak to všechno začalo. A pak už jen Jidáš hledal příležitost, jak zradu dokonat. Jeho drzost byla ohromující. Jeho auri fames, hlad po zlatu jej hnal, že se dokonce ve večeřadle drze postavil před Ježíše jako jeho věrný přítel.

 

Ono to stále začíná stejně:

Co z toho budu mít,

    když zradím Boha,

    když opustím manžela či manželku, děti, rodinu,

    když ublížím bližnímu,

    když ze sebe udělám alkoholem či drogou trosku,

    když se budu místo poctivého snažení proflákávat životem na úkor druhých,

    když, když …

Můj Bože, kolika způsoby je možno zradit Boha či bližní!

A vždy to začíná otázkou: Co z toho budu mít? Co mi dáš, hříchu?

 

Pádnou odpověď na tuto otázku nám dává už první kniha Starého Zákona.

První lidé stojí před stromem, jehož ovoce nemají jíst. Jenže ono vypadá nesmírně lákavě a pokušení zle dotírá. Nakonec Boha neposlechnou a ovoce snědí. Čekají úžasný zážitek, něco závratného. Vždyť jim pokušitel sliboval: Budete jako Bůh! Písmo svaté však stručně říká: Poznali, že jsou nazí! Ze jsou zrádci, nevděčníci, ubožáci. Že ztratili to nejvzácnější: Boží důvěru a přátelství.

Bolestně zaplatili za zkušenost: Hřích rád slibuje štěstí, ale trvale je dát nemůže, protože štěstí ve hříchu není.

 

Hříchu, co mi dáš, když zradím? Mám také chuť se někdy tak ptát?

Nebo si myslím, že nezradím? Že jsem sám dost silný, sám dost pevný, abych pokušení a hříchu odolal?

 

Raději poprosím: Pane, dávej mi svůj Chléb, ať mou duši sílí, abych nezradil.

 

HHHH

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008