|
Úvaha na Květnou neděli
Ježíše provází při jeho vstupu do
Jeruzaléma početný zástup, vstupujeme tam s ním i my. Máme v rukou ratolesti a
voláme: Hosana, Sláva Bohu! Začíná velikonoční týden a chceme jej
prožít jako křesťané. Uvědomujeme si, že to nebude snadné. Žijeme ve světě,
který pádí kupředu jako šílený, který je plný hluku a vřavy. Nedává mnoho
příležitosti k ztišení a zamyšlení. Někdy se zdá, jako by ani nechtěl, abychom
přemýšleli. Od toho prý jsou tady jiní a stačí, když je pověříme, a oni už vše
zařídí. Jenže svou zodpovědnost před Bohem nikomu předat nemůžeme. Každý sám je
povinen vyhlížet na moři života maják pravdy a pokorně a vytrvale k němu
veslovat svou lodičku. Abychom netroskotali, abychom s radostí viděli, až přijde
náš poslední večer, že jsme přistáli v přístavu Boží lásky. Že jsme doma.
Kormidlem, které řídí naši lodičku k tomuto přístavu, mohou být právě slova:
Hosana! Sláva Bohu! Vzdávat Bohu slávu, to přece není naším úkolem
jen na Květnou neděli, nýbrž na celý život. Proto jsme živi!
Celý vesmír s miliony řítících se sluncí a světů, celá příroda se záplavou
životů a tajemství, celé stvoření hřmí velepíseň na Boží moudrost, moc a lásku.
Jen my lidé to však můžeme udělat uvědoměle a svobodně.
Bože, budiž tobě sláva!
Kéž ti ji vzdává
můj rozum.
Kéž za tou
ohromující, viditelnou kulisou světa jasně vidím tebe, neviditelného Otce,
Stvořitele i budoucího Soudce.
Pavel Ježíšův
apoštol, píše:
Buďte pevní,
moji bratři, nenechejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně!
Mohu odpovědět:
Vím, komu jsem
uvěřil, a jsem jistý?
Kéž ti, Bože,
vzdává chválu mé srdce!
Kéž nikomu, kdo se také plaví po moři života, možná rozbouřeném, možná, že se už
už potápí, kéž nikomu neodepřu místo ve své lodičce.
Slyším Ježíše:
Říkáš, že miluješ neviditelného Boha – a nemiluješ viditelného bližního?!
Mohu odpovědět:
Já vím, Pane. Kdybych uměl mluvit všemi jazyky, jak zní ve světě, ale neměl
lásku, jsem před tebe jen znějící zvon a rachotící plech!
Kéž ti, Bože, vzdává chválu celý můj život!
Je to tvůj dar, patří tobě. Kéž tedy má slova i mé mlčení, má samota i styk
s bližními, má práce i můj odpočinek, mé radosti i bolesti, celý můj život a
jednou i má smrt, kéž vše chválí tebe.
Ježíš říká:
Přinášíš-li k oltáři dar a vzpomeneš si, že mezi tebou a tvým bratrem je
nějaká neshoda, nech svůj dar ležet před oltářem, a teprve, až se udobříte, ten
dar obětuj.
Mohu odpovědět:
Já vím, Pane,
Největší chválu vzdávám Bohu, když z lásky k němu odpustím svému bližnímu.
HOSANA, Sláva Pánu!
|
