|
Úvaha na 6. neděli v mezidobí
Nedávno se konalo setkání pana biskupa s kněžími. Byl velmi smutný, protože se
stále zvětšuje nedostatek kněží. Blíží se doba, kdy nebude moci do uprázdněné
farnosti poslat nového kněze. Prostě žádný nebude. Bude tedy mnoho záležet na
věřících laicích, zda tam víra přežije nebo vyhasne. Proto volá každého z nás:
Víra v Boha stojí za to, abychom žili podle ní a byli jejími apoštoly.
Myslím tedy, že bude dobře, když si to dnes znovu připomeneme
Možná, že řekneš: To není pro mne, hlásat víru. Nemám k tomu nadání.
Nedokáži to.
Jenže, ono nejde o
to, hlásat víru plamennou řečí, nýbrž svědectvím křesťanského života, pokorného
a radostného.
Nebo řekneš: Má
to vůbec cenu, abych se pokoušel svědčit o evangeliu v dvacátém prvním století?
Dnes jsou přece jiné ideály, jiná doba, jiný svět. Budou chtít lidé slyšet
evangelium a zapůsobí na ně?
Jenže Ježíš před
tebou stojí: Potřebuji tě, abys byl mým apoštolem. Aby ve vaší farnosti také
tvým přičiněním víra žila.
To je totiž tak:
Tam, kde si věřící řeknou: Počkáme, až přijde kněz. Sami se do ničeho pouštět
nebudeme, prostě se nedočkají. Nebude, odkud by přišel. Kostel, kaple
zchátrá, věřící bohoslužbě odvyknou, víra začne usínat…
Tam, kde si ale řeknou: Vyměníme na střeše kostela vypadlou tašku, vyzdobíme
oltář, a hlavně: V neděli se sejdeme, zazpíváme, pomodlíme se, pan
biskup někoho pověří, aby podal svaté přijímání, tam víra přečká,
neumře.
Chce to ovšem jedno: Křesťanskou lásku a svornost. Znám jednu obec, kde se o to,
co jsem právě vylíčil, pokusila starší paní. Mrzelo ji, když lidé naříkali, že
se v jejich kostelíku nic neděje. Tak jej vyčistila, vyzdobila, zazvonila a
hrstka lidí přišla. Pomodlila se s nimi, zazpívali. Když se potom rozcházeli,
slyšela kritiku: No, to se toho ujala ta pravá! – A byl konec. Teď
už o kostel mají zájem jen kluci, kteří čmárají na jeho oprýskané zdi své
klikyháky.
A druhá otázka.
Má vůbec cenu, hlásat evangelium dnešním lidem?
V století, které se pyšní svou vědou, pokrokem, kulturou, sociálními opatřeními,
svobodou, kdy už se zdá, že pro víru v Boha není místo, nebo že dokonce překáží.
V století, kdy se na oslavě zasloužilých velikánů schází hrstka pamětníků,
zatímco na sportovním utkání řádí stovky fanoušků.
V století, kdy jsou v živé paměti dvě světové války, tíživá období nesvobody a
manipulace s lidmi. Kdy v lisu hrůzy a pronásledování nejednou selhávali i
věřící.
Myslíš však, že v době, kdy Ježíš rozesílal apoštoly, byla situace jiná?
Copak tehdy lidé neměli své modly?
Copak Ježíše neukřičeli a neukřižovali?
Copak nemučili pro víru apoštoly a zástupy věřících?
Copak ještě v době apoštolské neválčili Římané v Judsku, nedobyli Jeruzalém a
nevyvraždili spousty obyvatel?
Copak apoštol Pavel nepovzbuzuje svého společníka Timoteje, biskupa v Efezu,
takto? Hlásej Boží slovo. Přicházej s ním, ať je to vhod nebo nevhod.
Usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj.
Příteli, každá doba měla světlo i stíny. A Ježíš tě potřebuje a posílá, abys
pomohl světlu, aby se právě teď rozhořelo a zaplašilo tmu.
Jak to dělat?
Jsi křesťan, dokaž tedy svým slovem, hlavně však příkladem křesťanského života,
že jsi na to hrdý.
Je tu ještě další věc:
V živé farnosti, kde je znát, že víra lidem něco dává a že jsou ochotni se pro
ni angažovat, se snáze vzbudí v duši mladého chlapce touha, stát se knězem.
A neboj se. Je jistě řada lidí, kterým víra a nic kolem ní nepasuje. Ale
přemýšlej: Předložil už někdo nauku vznešenější, více jedinci i společnosti
přínosnou, ovšem i náročnější, než je Ježíšovo evangelium? Než jeho příkaz:
Miluj?
|
