DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

4. neděle postní

   

3. neděle postní

   

2. neděle postní

   

1. neděle postní

   

7. neděle v mezidobí

   

6. neděle v mezidobí

   

4. neděle v mezidobí

   

3. neděle v mezidobí

   

2. neděle v mezidobí

   

4. neděle adventní

   

3. neděle adventní

   

2. neděle adventní

   

1. neděle adventní

   

 

Úvaha na 3. neděli v mezidobí

  

Po náměstí pobíhá mladá maminka. Byla u lékaře, teď vyřizuje několik nákupů a má starost: doma leží v horečce malé dítě. Už aby byla u něho!  Najednou se k ní přitočí cizí muž a vyzve ji: Nech všeho a pojď za mnou! Potřebuji tě. Žena se mu chvíli dívá do očí, pak položí tašku s nákupem na lavičku, odloží tam i peněženku, už nemyslí ani na nemocné dítě a odchází s neznámým. Neptá se: Kam jdeme? Co budu dělat? Kdo se postará o dítě, o rodinu? Co tomu řeknou lidé? Nechá všeho a jde. Právě tak, jako apoštolé v dnešním evangeliu.

 

Připadá vám tato příhoda jako málo pravděpodobná? Nebylo by lépe se omluvit: Nemohu, mám starost o dítě. Najdi si jiného pomocníka. Co, když je ten cizinec podvodník? Úchylný člověk? Vrah? -- Jenže jsou tu jeho oči. Září, jako by pronikaly až do duše. Těm očím není možno odporovat, protože svítí čistotou, poctivostí, láskou.

 

Šimon a Ondřej, Jakub a Jan tenkrát na břehu jezera poslechli výzvu: Budete lovit lidi!  Těžko mohli chápat, co to znamená, co budou vlastně dělat a co z toho budou mít. Ani stařec Zebedeus svým dvěma synům nebránil, nekřičel: Kdo se o mne bude starat? Všichni cítili velikost okamžiku, naléhavost toho pozvání, výjimečnost muže, který k nim přišel s takovou prostotou a s tak nevšedním přáním. -- Teprve mnohem později, po měsících společného života s Ježíšem, si Petr dodá odvahy a zeptá se: My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Co z toho tedy budeme mít? A uslyší Ježíšův příslib života věčného. (Mt19,27nn)

 

Nyní se můžeme vrátit na začátek své úvahy. Jenže teď nepůjde o mladou maminku, nýbrž o každého z nás.

 

Před každým z nás nyní stojí Ježíš a prosí:

Pojď za mnou, udělám z tebe rybáře lidí.

 

Říkám: Prosí, ne: Nařizuje. Pro Ježíše má totiž cenu jen ta služba, která se poskytuje z lásky.

Potřebuje však Ježíš právě mou službu?

 Získávat lidi pro Ježíše, to je přece úkol kněží!

To je pravda.

Jenže kněží je málo.

 Skutečnost je taková, že více kněží duchovní správu opouští (nemoc, důchod, úmrtí), než mladých kněží přibývá. A právě mladí kněží jsou pro duchovní správu, především dětí a mládeže, jen těžce postradatelní.

 

Druhá věc: Kněží se mnohdy nedostanou tam, kde by jich bylo třeba.

Důvod je nasnadě:

Dlouholetá protináboženská propaganda minulého režimu zapustila do duší mnoha lidí nedůvěru ke kněžím. 

Současné sdělovací prostředky dávají v sháňce po senzacích místo zprávám – zdá se mi, že i těm nezaručeným nebo zaujatým – které často vyznívají proti víře, proti církvi, proti náboženství vůbec:

 Jako by věda měla jistý důkaz, že Bůh neexistuje.

 Jako by dějiny náboženství byly jen dějinami nevzdělanosti a podvodu.

 Jako by církvi šlo jen o majetek a kněžím o dobré bydlo.

 Jako by náboženství vskutku bylo jen opiem, které má pomoci udržet v područí  

  vykořisťovatelů pracující lid. (Marx + 1883)

Církev sama žije z úcty k tradici, takže se někdy může zdát méně srozumitelnou dnešnímu člověku, který si navykl hledět na povrch, méně už do hloubky.

 A prohřešky jejích členů (žádného nevyjímaje) v minulosti i současnosti jsou terčem kritiky, oprávněné – nejednou i farizejské. To vše ovšem církev ochuzuje a kněžím přístup na nejedno působiště znesnadňuje, ba znemožňuje.

 

Proto Ježíš potřebuje i tebe, aby ses stal rybářem lidí.

Ach, Pane, nechci stát mimo. Co mám ale dělat?

 

Především musíš Ježíšovi dovolit, aby on ulovil tebe.

Což kdyby sis navykl, večer se chvíli posadit a otevřít evangelium? Přečíst jednu kapitolu. Jako byste vlastně spolu seděli vy dva -- ty a Ježíš. Budeš se ptát: Pane, co mi chceš říci? Čemu mě naučit, čemu odnaučit? Jak povzbudit, potěšit, usměrnit?  A stále lépe budeš poznávat úžasnou věc: Totiž, že tě Ježíš zná lépe, než ty sám sebe. Že zná tvé chyby a hříchy. A přesto že tě neodsuzuje, že tě má rád. Jen proto, že tě chce ulovit, abys v jeho síti našel štěstí a život.

 

Potom můžeš začít lovit pro Ježíše lidi.

Jak? Budeš před nimi žít jako křesťan. Mluvit jako křesťan, jednat jako křesťan, radovat se jako křesťan, trpět jako křesťan. Nic více, nic méně. Není to však málo: je to úkol, s nímž se budeš před očima Božíma, před zraky bližních potýkat celý život: aby lidé viděli tvé dobré skutky a velebili ne tebe, nýbrž nebeského Otce -- abys lovil lidi pro Ježíše.

 

Abyste v jeho síti, v jeho lásce nalezli věčný přístav.



 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008