|
Úvaha na 2. neděli v mezidobí
Připomeňme
si slova, jimiž Jan Křtitel komentuje před zástupem svou činnost: Proto jsem
přišel křtít vodou, aby byl Ježíš zjeven izraelskému národu. Jestliže si tu
větu trochu pozměníme, nenajdeme vhodnější vyjádření, jakým úkolem nás Bůh
v novém roce pověřuje a co od nás očekává:
Proto mi Bůh dopřál dočkat se nového roku, aby
v něm byl Ježíš skrze mne zjeven mé rodině, mým přátelům, známým, všem, s nimiž
se v tomto roce setkám.
Nelze jinak než s tím souhlasit, protože známe, co Ježíš žádá od apoštolů, od
církve, tedy i ode mne: Budete mými svědky. Nelze si přestavit křesťana,
který by nechtěl o Ježíšovi svědčit slovy, hlavně však životem, skutky.
Svědčit radostně, pokorně a vytrvale.
Úkolem naší dnešní úvahy bude připomenout si, v čem vlastně to svědectví
spočívá, a jak se na ně připravit.
Svědčit o Ježíši Kristu čili zjevit Ježíše lidem, znamená:
přivést lidi k Ježíšovi,
přivést Ježíše k lidem.
Slovy: „Přivést lidi k Ježíšovi“ rozumím přispět k tomu, aby se o
něj začali zajímat, chtěli ho lépe poznat. Ale ne tak, jako třeba Karla Čtvrtého
nebo jako Napoleona nebo někoho, kdo na světě více či méně znamenal. Aby ho
začali vnímat jako toho, kdo stále žije s námi i v nás, koho potřebujeme více
než naše oči světlo a než naše plíce vzduch.
K tomu je ovšem třeba, abychom sami o Ježíšovi mnoho věděli – o jeho životě,
učení a vykupitelském poslání, o pramenech, v nichž Ježíše poznáváme, o učení
církve.
Abychom se seznámili i s útoky proti víře a nezavírali před nimi oči.
Abychom mohli vždy říci s důvěrou: Nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou
jsi!
Nebo se svatým
Pavlem: Vím, komu jsem uvěřil, a mám jistotu!
Vědění samo ovšem k víře nestačí. Víra je Boží dar, za který je třeba pokorně
prosit – a dá-li nám jej Bůh, skutky jej dosvědčovat.
Tady bychom si měli položit ruku na srdce. Modlíme se na různé dobré úmysly – a
dobře děláme. Modlíme se však také za dar víry? Pro sebe, děti, vnoučata? Nebo
je nám jedno, když tuto životní oporu nenajdou nebo ji odhodí?
A skutky. Dobře to známe z Písma svatého: Víra bez skutků je mrtvá! Lepší
důkaz, než tisíc nadšených slov o víře je statečnost v utrpení, soužití
s bližními bez pomluv a falše, pokora před stvořením i Stvořitelem.
Jak se tedy rozhodnu?
Záleží mi na tom, abych v novém roce vhodným slovem i příkladem přiváděl
lidi k Ježíšovi.
Abych ukázal, že zdravá víra rozhodně není člověku zbytečnou či dokonce
škodlivou přítěží.
Že jej naopak osvěcuje, vede a sílí k cíli, kterým je štěstí, ano věčné
štěstí.
„Přivést Ježíše k lidem“ znamená
více než přivést lidi k Ježíšovi čili vzbudit o něho u lidí zájem, ano probudit
víru v něho.
Jemu totiž nestačí, aby kráčel životní cestou vedle nás, když se o něho budeme
zajímat a vírou se k němu přihlásíme. Nabízí nám mnohem více: když mu otevřeme
srdce, touží tam s láskou přebývat a zavlažovat je rosou své milosti. Nechce
žít vedle nás, nýbrž v nás. Proto ustanovil svátosti -- posvátná
znamení, která udělují duši milost Boží, čili účast na Ježíšově smrti i
vzkříšení. Která nás opravňují, abychom mohli říci se svatým Pavlem: Už
nežiji já – ve mně žije Kristus.
Duchovně žijeme těmito svátostmi, především eucharistií, a snažíme se, přijímat
je po dobré přípravě a zodpovědně. Radujeme se z toho. Napadlo nás však, že
mnoho lidí o tomto léku nic neví? Nebylo by možné, přivést k těmto lidem Ježíše?
Totiž zmínit se taktně a ve vhodný čas, že náboženství není jen cesta člověka
k Bohu, nýbrž též cesta Boha k člověku – a že Ježíšův příchod do duše je vždy
událostí osvobozující, utěšující i léčící.
Budete mi svědky!
Pane, ať nezapomenu, že to platí i o mně!
|
