DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

4. neděle postní

   

3. neděle postní

   

2. neděle postní

   

1. neděle postní

   

7. neděle v mezidobí

   

6. neděle v mezidobí

   

4. neděle v mezidobí

   

3. neděle v mezidobí

   

2. neděle v mezidobí

   

4. neděle adventní

   

3. neděle adventní

   

2. neděle adventní

   

1. neděle adventní

   

 

Úvaha na 2. neděli v mezidobí

  

Připomeňme si slova, jimiž Jan Křtitel komentuje před zástupem svou činnost: Proto jsem přišel křtít vodou, aby byl Ježíš zjeven izraelskému národu. Jestliže si tu větu trochu pozměníme, nenajdeme vhodnější vyjádření, jakým úkolem nás Bůh v novém roce pověřuje a co od nás očekává:

Proto mi Bůh dopřál dočkat se nového roku, aby v něm byl Ježíš skrze mne zjeven mé rodině, mým přátelům, známým, všem, s nimiž se v tomto roce setkám.

 

Nelze jinak než s tím souhlasit, protože známe, co Ježíš žádá od apoštolů, od církve, tedy i ode mne: Budete mými svědky. Nelze si přestavit křesťana, který by nechtěl o Ježíšovi svědčit slovy, hlavně však životem, skutky. Svědčit radostně, pokorně a vytrvale.

 

Úkolem naší dnešní úvahy bude připomenout si, v čem vlastně to svědectví spočívá, a jak se na ně připravit.

 

Svědčit o Ježíši Kristu čili zjevit Ježíše lidem, znamená:

přivést lidi k Ježíšovi,

přivést Ježíše k lidem.

 

 

Slovy: Přivést lidi k Ježíšovirozumím přispět k tomu, aby se o něj začali zajímat, chtěli ho lépe poznat. Ale ne tak, jako třeba Karla Čtvrtého nebo jako Napoleona nebo někoho, kdo na světě více či méně znamenal. Aby ho začali vnímat jako toho, kdo stále žije s námi i v nás, koho potřebujeme více než naše oči světlo a než naše plíce vzduch.

 

K tomu je ovšem třeba, abychom sami o Ježíšovi mnoho věděli – o jeho životě, učení a vykupitelském poslání, o pramenech, v nichž Ježíše poznáváme, o učení církve.

Abychom se seznámili i s útoky proti víře a nezavírali před nimi oči.

Abychom mohli vždy říci s důvěrou: Nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi!

Nebo se svatým Pavlem: Vím, komu jsem uvěřil, a mám jistotu!

 Vědění samo ovšem k víře nestačí. Víra je Boží dar, za který je třeba pokorně prosit – a dá-li nám jej Bůh, skutky jej dosvědčovat.

Tady bychom si měli položit ruku na srdce. Modlíme se na různé dobré úmysly – a dobře děláme. Modlíme se však také za dar víry? Pro sebe, děti, vnoučata?  Nebo je nám jedno, když tuto životní oporu nenajdou nebo ji odhodí?

 

A skutky. Dobře to známe z Písma svatého: Víra bez skutků je mrtvá! Lepší důkaz, než tisíc nadšených slov o víře je statečnost v utrpení, soužití s bližními bez pomluv a falše, pokora před stvořením i Stvořitelem.

 

Jak se tedy rozhodnu?

 Záleží mi na tom, abych v novém roce vhodným slovem i příkladem přiváděl lidi k Ježíšovi.

Abych ukázal, že zdravá víra rozhodně není člověku zbytečnou či dokonce škodlivou přítěží.

 Že jej naopak osvěcuje, vede a sílí k cíli, kterým je štěstí, ano věčné štěstí.

 

 

„Přivést Ježíše k lidem“ znamená více než přivést lidi k Ježíšovi čili vzbudit o něho u lidí zájem, ano probudit víru v něho.  

 

Jemu totiž nestačí, aby kráčel životní cestou vedle nás, když se o něho budeme zajímat a vírou se k němu přihlásíme. Nabízí nám mnohem více: když mu otevřeme srdce, touží tam s láskou přebývat a zavlažovat je rosou své milosti. Nechce žít vedle nás, nýbrž v nás. Proto ustanovil svátosti -- posvátná znamení, která udělují duši milost Boží, čili účast na Ježíšově smrti i vzkříšení. Která nás opravňují, abychom mohli říci se svatým Pavlem: Už nežiji já – ve mně žije Kristus.

 

Duchovně žijeme těmito svátostmi, především eucharistií, a snažíme se, přijímat je po dobré přípravě a zodpovědně. Radujeme se z toho. Napadlo nás však, že mnoho lidí o tomto léku nic neví? Nebylo by možné, přivést k těmto lidem Ježíše? Totiž zmínit se taktně a ve vhodný čas, že náboženství není jen cesta člověka k Bohu, nýbrž též cesta Boha k člověku – a že Ježíšův příchod do duše je vždy událostí osvobozující, utěšující i léčící.

 

Budete mi svědky!

Pane, ať nezapomenu, že to platí i o mně!

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008