DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

Hod Boží velikonoční

   

Bílá sobota

   

Velký pátek

   

Zelený čtvrtek

   

Květná neděle

   

5. neděle postní

   

4. neděle postní

   

3. neděle postní

   

2. neděle postní

   

1. neděle postní

   

7. neděle v mezidobí

   

6. neděle v mezidobí

   

4. neděle v mezidobí

   

3. neděle v mezidobí

   

2. neděle v mezidobí

   

 

Úvaha nad evangeliem 3. postní neděle

  

Pozorujeme Ježíše, který se posadil u Jakubovy studny (Bir Jakúb) nedaleko města Sychar na rovině mezi horami Hebal a Garizim v Samařsku. Je vyzděná, ve středověku byla 32 metrů hluboká, dnes už jen 23.

 Je horko a Ježíš je unaven dlouhou chůzí.

Tak začíná evangelijní příběh, který jsme právě vyslechli, a jehož účelem je dokázat, že Ježíš je nejenom větší než praotec Jakub (kolem 1700 př. Kr.), nýbrž Spasitel světa.

 

Ježíš však stále obchází -- unavený a žíznící – a usedá u našich studní. Zcela jistě dříve či později přijde i ke mně a poprosí: Dej mi napít. Jak odpovím?

 

Pane, s radostí. Jenže nevím, bude - li ti voda chutnat. Pohleď, jak se ve studni převaluje, probublává  -- nevím, čím to je.

 

To je tím, že máš spousty zájmů, které tě zcela pohltí, takže na to hlavní zapomínáš. Vzpomeň si, jak jsem jednou navštívil Marii a Martu, a ta byla plná starostí, jak mě obslouží. Přece jsem tehdy pochválil její sestru, která pochopila, co je opravdu důležité. Rozumíš mi?

 Nestaráš se přespříliš, jaké šaty si pořídíš, jaké kachlíky dáte do koupelny, jakou hračku koupíš dětem a podobně? Nevyčerpáváš se těmito záležitostmi, že na to hlavní nemáš čas ani sílu?

 Máš ovšem i vážné starosti, když nastanou komplikace se zdravím, v zaměstnání, ve vzájemném vztahu. A stovky dalších. Nenech je, aby se převalovaly a probublávaly ve studni tvé duše. Musíš je vytáhnout, studnu vyčistit, problémy řešit. Ukáži ti, jak – a dám ti sílu, abys to zvládl.

Potom se spolu s radostí napijeme tvé vody, čisté a osvěžující.

 

Pane, jak bych ti odmítl vodu. Ale podívej se, na povrchu vody ve studni plave nějaký povlak, šedivý a nechutný.

 

Dobře to vidím a vím, co to je. To je tvá pýcha. Asi se pokládáš za moc moudrého, dokonalého, nepostrádatelného.

Možná, že se tak chováš k bližním  -- jako přísný soudce živých, mrtvých.

Možná, že se cítíš nedoceněný, zneuznaný.

Možná, že ani Bůh ti už není dost velký a dobrý.

Tvá pýcha plave ve studni tvé duše jako špinavý škraloup, jako velmi nebezpečný škraloup. Brání totiž, aby do ní pronikly paprsky Boží lásky.

Brání, aby ses usmál na chudšího souseda a řekl mu: To je dnes krásně!

Brání, abys posuzoval bližní stejným metrem, jakým soudíš sám sebe.

Nemusím ti říkat, že ten škraloup musí pryč. Říkám ti však, že nebude snadné se ho zbavit: moc pevně lne k lidské povaze, mnoho lidí se svou pýchou dokonce pyšní!
U mne hledej, jak se stát vpravdě pokorným, tím, jemuž Bůh dává svou milost.

 

Pane, dojdu ti raději pro sklenici vody někam jinam. V mé studni plavou nějaké předměty, nehezké na pohled a jistě i nechutné k pití. Už jsem jich několik vytáhl, ale marná snaha: plno jich tam stále je.

 

Jsem rád, že je vytahuješ, odstraňuješ. Vždyť jsou to tvé povahové chyby, špatné návyky. Staly se tvou druhou přirozeností, ani si neuvědomuješ, jak jimi Boha urážíš, bližním škodíš, vlastní duši poskvrňuješ. Je nezbytné je odstranit.

Ale pozor!  Nezapomeň:

Boj proti povahovým chybám není krátkodobou záležitostí, to je běh na celý život.

A dále: Bez Boží pomoci, bez modlitby, bez zpovědi, bez svatého přijímání nemůžeš v tom zápasu obstát, naopak, stále se budeš přesvědčovat, jak je důležité, spoléhat na závěrečnou prosbu v modlitbě Otče náš: Neuveď nás v pokušení! Zbav nás od zlého!

 

Pane, nabídl jsem ti svou vodu a tys nepohrdl.

Nyní prosím tebe:

Dej mi okusit svou živou vodu, tryskající do života věčného,

abych nežíznil navěky.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008