DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

Hod Boží velikonoční

   

Bílá sobota

   

Velký pátek

   

Zelený čtvrtek

   

Květná neděle

   

5. neděle postní

   

4. neděle postní

   

3. neděle postní

   

2. neděle postní

   

1. neděle postní

   

7. neděle v mezidobí

   

6. neděle v mezidobí

   

4. neděle v mezidobí

   

3. neděle v mezidobí

   

2. neděle v mezidobí

   

 

Úvaha nad evangeliem 4. postní neděle

  

Dnešní úryvek Janova evangelia vyplňuje hádka mezi farizei a uzdraveným ubožákem.

 

Farizeové byli náboženská skupina, která se začala vytvářet po babylonském zajetí (538př.Kr). Chtěli položit hráz šířícímu se pohanství, studovat Písmo svaté a odvozovat z něj praktické závěry pro měnící se životní situace. S počátku je ovládala hluboká úcta k Mojžíšovu zákonu a i v době Ježíšově mezi nimi nacházíme muže zbožné a spravedlivé. Mnozí však polehli pýše, že přesně dodržují nejmenší podrobnosti zákona, jak je ovšem sami stanovili, zatímco se s opovržením dívali na venkovský lid, který namnoze jejich předpisy neznal a nezachovával. Ježíš mluvil o jejich horlení jako o moudrosti lidské, ne Boží.

 

Jak veliký byl rozdíl mezi jejich lpěním na liteře zákona a Ježíšovým učením o lásce k bližnímu, ukazuje právě dnešní příběh. Farizeové zuřili proti Ježíšovi, že slepého uzdravil v sobotu, přestože věděl, že oni léčení zařadili mezi činnosti v sobotu zakázané. Ani jeden se mezi nimi nenašel, aby řekl: Vždyť byl slepý od narození. Není to hrůza? Přejme mu jeho radost, že vidí!

 

Sledujme nyní, jak vlastně Ježíš vrátil slepci zrak. Ten sám o tom vypravoval farizeům toto: Řekl mi:  Jdi k rybníku Siloe a umyj se!Šel jsem tedy, umyl se a vidím.

 

Je polovina postní doby a už to samo o sobě nás vybízí: Nedívejme se na tento příběh jen jako na zajímavé líčení Ježíšova soucitu a jeho moci.

 

Každému z nás totiž Pán dnes říká: Jdi a umyj si oči!

 

Ach, přátelé, život nás vede den po dni k onomu velkému rybníku Siloe: v němž jednou smrt utopí náš pozemský život a to, v co tady věříme, spatříme tváří v tvář.

 

Je tedy něco důležitějšího, než se připravit? Než si umýt oči,

abychom jasně viděli ve stvoření, v obrovském, nádherném díle Božím, jeho věčného tvůrce?

 

Je něco důležitějšího, než si umýt oči,

abychom dobře viděli, zda jdeme správnou cestou,

abychom jako bližního vnímali každého, kdo s námi tou cestou kráčí, nebo jehož potkáváme,

Abychom se pečlivě ohlíželi, zda nejdeme s prázdnou náručí?

 

Je něco důležitějšího, než si umýt oči

a nevidět jen to, co od bližních potřebujeme a co někdy tak netrpělivě vyžadujeme,

nýbrž hlavně to, co oni potřebují od nás, zatím co my kolem nich chodíme nevšímavě, ba jako slepci?

 

Je něco důležitějšího, než si umýt oči a v každém dnu, který ráno začínáme, vidět Boží dar a příležitost, zvítězit nad horkem a tíhou práce, starostí a pokušení?

 

Je něco důležitějšího, než mít po boku někoho, kdo je ochoten i schopen vyslyšet naši prosbu:

Pane, ať vidím!?

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008