Úvaha nad evangeliem 2. postní neděle
Ještě
nám zní v uších Petrovo slovo z dnešního evangelia: Dobře, že jsme tady, je
nám tu dobře!
Proč by jim také nemělo být dobře?
Byl tam přece s nimi Ježíš.
Teď sedíme kolem oltáře a prožíváme mši svatou. Můžeme také říci: Je nám tu
pěkně, dobře?
Nemyslím tím na vnější okolnosti, podmíněné stářím našich kostelů. Ty nelze
změnit, nechybí však snaha podle možností chrám upravit: aby byl důstojně
vyzdobený, aby bylo dobře vidět na oltář, dobře slyšet kněze, lavice aby byly
pohodlnější k sezení, někde i vytápěné, a tak podobně. Díky Bohu i dobrodincům
za vše, co se podaří.
Ptám-li se, zda je nám v kostele dobře, zda sem chodíme rádi, očekávám stejnou
odpověď, jakou slyšel Ježíš od apoštolů:
Ano, je nám tu dobře, jsi tu přece s námi!
Za tebou přicházíme na mši svatou, v ní se s tebou setkáváme.
Nemáme nic, kde bys
nám byl, Ježíši, blíže.
Stojí tedy za to,
věnovat občas výkladu mše svaté chvíli času. Budeme ji prožívat s větším
pochopením i užitkem.
Uveďme hned několik
postřehů k její první polovině. Snad nám budou užitečné.
Na začátku mše svaté skládáme Ježíši k nohám břemeno, které jsme přinesli = vše,
co jsme v uplynulém týdnu zanedbali, poskvrnili. Prosíme, aby odpustil. To je
smysl úvodní přípravy, nazvané úkon kajícnosti, a bylo by škoda,
kdybychom jej bezmyšlenkovitě odbyli. Čím pokorněji a pravdivěji k oltáři
přistoupíš, tím více požehnání si od něj domů odneseš.
Začíná bohoslužba Slova, otevírá se před námi Písmo svaté. Každého
z přítomných oslovuje Boží slovo v jiné životní situaci, v jiném rozpoložení, a
přitom každý pozorný, na Pána upřený posluchač v něm nalezne posilu, směrnici,
otázku či odpověď, kterou potřebuje slyšet, aby v jeho duši ožila víra, naděje a
láska.
Tak třeba v dnešním evangeliu:
Není to dojemné, jak chce Petr prodloužit jedinečnost nádherné chvíle a stavět
stany pro Ježíše a velikány Starého Zákona? Jaký stan postavíš ty ve svém srdci,
ve své rodině, ve své farnosti, aby tam Pán bydlel a odtud učil a žehnal?
Přemýšlíš o tom? Jaká bude tvá odpověď na dnešní evangelium?
Přinášejí se obětní dary, chléb a víno, začíná jejich příprava. Zpíváš
mešní píseň a v duchu kladeš na misku s chlebem, již drží kněz v rukou, všechno
dobré a radostné, jak jsi to v minulém týdnu prožil. Kladeš to tam s pokorou a
s upřímnou vděčností k Bohu i k těm, kteří ti ty hezké okamžiky darovali:
Požehnaný jsi, Bože, navěky.
Kněz pozvedá kalich vína. Přiléváš k němu ze svého srdce všechno bolestné,
obtížné, nepovedené, jak ti to uplynulý týden nadělil, nebo jak jsi to sám
pokazil. Už nad tím nebudeš naříkat, už nebudeš obviňovat lidi nebo dokonce Boha
ze své bolesti. Dáváš to svému Otci.
Požehnaný jsi, Bože, navěky.
Na boku oltáře si kněz myje ruce. Tento obřad pochází z doby, kdy věřící s sebou
přinášeli k oltáři potraviny a jiné dary pro chudé křesťany. Kněz z nich vybral
chléb a víno, potřebné ke mši, ostatní rozdělil mezi potřebné a umyl si ruce.
Dnes se při mši koná peněžitá sbírka na potřeby kostela, charity nebo na jiný
dobrý účel. Účast na ní je tvým projevem lásky k bližnímu: chce zmírnit bídu,
nebo pomoci k dobrému.
Obětní dary jsou připraveny, zbývá se pomodlit, aby je Bůh přijal, zakončit
obřad trojnásobným Svatý a prožít Ježíšovu lásku, s níž on nám nyní náš
chléb, který jsme mu obětovali, vrátí jako chléb Boží. Začne totiž
vyvrcholení mše svaté.
K němu se chci vrátit, dá Bůh, v budoucnu, protože dnes je třeba zmínit tuto
záležitost:
Spolu s knězem se v našich
kostelech účastní na mši svaté řada ochotných pomocníků. Mají nemalou zásluhu,
že je nám v kostele dobře. Někteří ministrují u oltáře, jiní doprovázejí
bohoslužbu zpěvem a hrou na varhany. Jiní čtou biblická čtení.
Pomáhají však i s úklidem a
výzdobou kostela, péčí o jeho větrání, bezpečnost, účastí na brigádách,
příspěvky na údržbu a nutné opravy.
Je, myslím, velmi poctivé,
abychom jim všem ze srdce poděkovali a na všechny pamatovali modlitbou dnes i
při každé mši svaté. Kéž Pán odplatí jejich pomoc a oběť, již přinášejí.
Modlíme se:
Dej Bůh, aby nám zde bylo při našich setkáních dobře a Bohu aby byla milá!
|