|
Úvaha na Hod
Boží velikonoční
Milí přátelé,
prožíváme radost velikonočních svátků. Začaly před týdnem Květnou nedělí, den po
dni nám zpřítomňovaly posvátná tajemství Ježíšovy oběti, až dnes dospěly
k slavnému vítězství. Zpíváme Aleluja z radostných a vděčných srdcí a
rádi bychom načerpali do duší co nejvíce nadšení, aby nám vystačilo na celý rok
– i pro všední a obtížné dny.
Projděme tedy velikonoce den po dni a zapišme si do duše jejich poselství.
Květná neděle.
Ježíš jede na oslátku do Jeruzaléma a kolem něho hlučí dav. Dav je shromáždění
lidí, kteří čekají na nějaké heslo a na někoho, kdo by mezi ně to heslo hodil.
Ježíš ať je naším králem!, tak zní to heslo tentokrát. Dav kolem Ježíše
neuvažuje, zda je to vůbec splnitelné a zda Ježíš chce být králem podle jejich
gusta. Ale heslo zapaluje.Hosana--hosana!
Jak je asi Ježíši v duši, když vidí to davové nadšení a myslí na Velký pátek!
Ví už předem, jak křehká je přízeň davu a jak rychle se mění v nenávist.
Je třeba se mnoho modlit, aby se také z nás nestal dav. I kolem nás létají
líbivá hesla a je dosti těch, kdo je vykřikují. Obyčejně se ta hesla nesplní,
ale na tom davu nezáleží: má už nová hesla, nové křiklouny.
Prosme tedy Boha, abychom se nestali nemyslícím davem.
Abychom za sebe nenechali myslet nikoho a nic.
Abychom neztratili soudnost a smysl pro pravdu a pro skutečné hodnoty.
Abychom ve světle evangelia dovedli rozeznat, komu jde o správnou věc a komu o
prospěch.
Zelený čtvrtek.
Ježíš chystá večeři na rozloučenou a apoštolé se v jídelně hádají. Zdá se jim,
že se někteří příliš tlačí k Ježíšovi a na ostatní že už nezbývá místo. A tak
ztrpčují Spasiteli posvátnou chvíli. Jen Jidášovi to nevadí: počítá, kolik mu
přibude stříbrňáků.
Je třeba se mnoho modlit, aby v našem společenství panovala snášelivost, shoda a
ústupnost. Ani u nás není totiž daleko k různostem: Jeden chce kytaru, druhý
latinu. Jednomu je kázání příliš dlouhé, jinému naopak krátké. Někdo si myslí,
že by měl kněz všechny lidi z kostela vykázat a nechat tam pouze jeho. A tak
znesvěcujeme Boží věc osobními nesváry -- a Jidáš zatím pilně přemýšlí, komu a
za kolik církev prodat.
Velký pátek.
Na kříži umírá v bolestech Spasitel a vedle něho se svíjejí dva vrazi. Kolem je
plno lidí, ale nikdo si nebere to hrozné divadlo příliš k srdci. Vojáci jedí a
hrají v kostky. Lidé si vyprávějí pavlačové historky a uvítali by nějaký zázrak.
Jen hlouček věrných kolem Marie teskní nevýslovně.
Je třeba se mnoho modlit, abychom plně pochopili význam víry, náboženství a
církve pro život jednotlivce i společnosti. I kolem nás jsou totiž lidé, kteří
řeknou: Teď je jiná doba, teď už víru nepotřebujeme. Kteří by
spíše oplakávali ztrátu stokoruny, než ztrátu víry v rodině. Nikdy totiž pravou
víru neměli. -- Jak obstojí v takové situaci moje víra?
Bílá sobota a Neděle
zmrtvýchvstání.
Vítězný Ježíš
přichází k apoštolům s příkazem: Budete mými svědky. Budete svědčit o mém
životě, o mé smrti, o mém vzkříšení. O mé lásce… A oni jdou. Hlásají s nadšením
radostnou zvěst a za její pravdu obětují život.
Je třeba se mnoho
modlit, abychom pochopili: Také do naší duše byl ve svaté Hostii položen Ježíš
jako do hrobu. A chce z tohoto hrobu vstát. K tomu potřebuje naši pomoc. Jakou?
Abychom povstali
z mlhavé víry, z mátožné naděje, z chladnoucí lásky.
Abychom na Ježíše
vsadili všechno: zdraví i nemoc, znalosti i nejistotu, samotu i styk s bližními,
dobré i zlé chvíle, život a jednou i smrt.
Abychom šli a
svědčili o něm, i když se nám zdá, že už není naděje.
Abychom šli a nesli
Vzkříšeného slovem i příkladem světu, který ani netuší, jak moc ho potřebuje.
Abychom
nezapomněli:
Ježíšova cesta: HOSANA
-- UKŘIŽUJ -- ALELUJA
A moje cesta?
|
