|
Mariina
cesta k nanebevzetí
(Neděle)
Slavnost Nanebevzetí
Panny Marie nám dává příležitost, abychom chvíli uvažovali o
této panně, kterou evangelium nazývá milostiplná a
požehnaná mezi ženami. Mnoho se toho o ní
v evangeliu nedočteme, bohatě to však stačí k zjištění:
Opravdu s ní byl Pán a ona byla jeho věrnou služebnicí.
Poznáme
to už z několika slov, jež Maria vyslovila.
Dej Bůh, ať nás její
slova zaujmou a usměrní náš život.
První
slovo Mariino:
Maria se v Nazaretu
dozvídá, že ji Bůh vyvolil z matku Spasitelovu. Slýchala o
něm v starozákonních proroctvích, jak se předčítala o
sobotách v synagoze. Snad někdy uvažovala i o jeho matce.
Zřejmě to bude vznešená dáma z okolí krále Heroda nebo
aspoň z bohatých jeruzalémských kruhů. Ta bude moci
zajistit dítěti blahobyt, výchovu a důležité styky s vlivnými
osobnostmi.
Teď najednou před ní
stojí podivný posel a říká něco o tom, že tou vyvolenou má
být ona, právě ona. Je šokována, vyvedena z míry. Přesto
musí odpovědět, musí se svobodně rozhodnout.
Jak
odpoví?
Co
z toho budu mít, když ten úkol přijmu?
Nebude
to moc namáhavé?
Budu
na to vůbec stačit?
Co
tomu řeknou moji známí?
Maria
však řekla:
Jsem
jen Boží služka.
Ať
se
splní,
cos řekl.
V tom se ukazuje
její pokora,
ochota
sloužit.
Jako by předjímala
slova, která pronese po létech její Syn na své pouti Galileou:
Nepřišel jsem, abych si dal sloužit. Přišel jsem sloužit.
Uvědomuji
si tedy:
Má velikost je v tom,
že sloužím. Ne: otročím, nýbrž sloužím.
Že pokorně, ale cílevědomě pracuji na úkolu, který dal Bůh
lidstvu už na počátku: Naplňte zemi a ovládejte
ji. Tato moje služba zemi, tedy lidem kolem mne, je i službou
Bohu.
Dovedu se upřímně
pomodlit: Pane, pomoz, ať ti dobře sloužím – i když to
někdy bude bolet?
Druhé
slovo Mariino:
Dvanáctiletý Ježíš
je poprvé s rodiči na pouti v Jeruzalémě a hned se tam
v chrámě ztratí. Tři dny trvá, než ho najdou, tři dny úzkosti
a výčitek: Bůh ti ho svěřil a tys ho ztratila.
Potom ho spatří, jak debatuje s lidmi
v chrámě. Uvidí rodiče a běží k nim. Maria otvírá
náruč.
.
Co
řekne?
Dítě,
neublížil ti někdo?
Neměl
jsi hlad?
Josefe,
rozhlížíš se všude kolem sebe a dítě jsi neviděl?
Měla
jsem mu dát nápadnější jarmulku, byl by snáze k poznání.
Maria
však řekla:
Dítě,
my jsme tě hledali s bolestí.
Tím odhaluje smysl svého života:
Být s Ježíšem.
Kdyby ji oblékali do
nejdražších šatů,
kdyby ji vozili po všech
krásách světa,
kdyby jí udělovali
nejvyšší vyznamenání,
ona by hledala, zda je
Ježíš s ní.
Uvědomuji
si tedy:
Mé štěstí je
v tom, že mám Ježíše, že s ním žiji, pracuji i
odpočívám, raduji se i trpím. Že s ním jednou odejdu ze světa
k Otci.
Dovedu se dobře
pomodlit: Ježíši, tebe hledám…?
Hledám tě víc, než
vše ostatní…?
Hledám tě, i když
kvůli tobě musím něco opustit?
Třetí
slovo Mariino:
Ježíšovi je přes
třicet let, začíná svou veřejnou službu. Maria zůstává
v Nazaretě sama a je jí smutno. Jak se tedy těší na svatbu
v Káně, kam je pozvána! Ví, že tam bude i Ježíš
s prvními apoštoly.
Už spolu sedí za stolem
a pociťují, že se jejich srdce nikdy neodloučila. Ale je toho
tolik, nač se dívat!
Nač
Maria Ježíše upozorní?
Polévku
přesolili. Moc si jí nenalévej.
Ta
ženská napravo má ale směšný klobouk.
Ženich
už má trochu pod čepicí.
Co
ti tví společníci, jsi s nimi spokojen?
Maria
však řekla:
Synu,
nemají víno!
Tím naznačuje svůj životní úkol:
Rozhlížet se,
co kde bolí.
Pomáhat.
Bere starost chudých manželů za
svou.
Ví, kam se obrátit: Synu, nemají
víno…
A od toho dne to Maria dělá stále:
Synu, nemají klid. Nemají víru. Neumějí se mít rádi. Nemají
Boží požehnání. Leckdy ani netuší, jak moc tě potřebují…
Církev je si toho vědoma a obrací se
k Nanebevzaté mnoha důvěrnými modlitbami: Maria,
pomoz, přišel čas…
Uvědomuji
si tedy:
Ano, už přišel čas, abych
z Mariiných slov pochopil, co potřebuji k svému nanebevzetí:
Sloužit Bohu s nadšením a
s důvěrou.
Hledat Ježíše a ve zmatcích
života ho neztratit.
Nezapomenout: K Bohu ani do
věčného zavržení nejdu sám.
Vždy s
těmi, které pozvedám, nebo které srážím.
Maria
nanebevzatá,
oroduj
za mne – oroduj za nás.
|
