DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

4. neděle postní

    

3. neděle postní

    

2. neděle postní

    

1. neděle postní

    

5. neděle v mezidobí

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

   

 

Rozjímání nad evangeliem 16. neděle v mezidobí

 

Pán Ježíš stojí na břehu jezera a dívá se, jak se k němu scházejí zástupy se všech stran. Většinou rybáři, opálení a zvyklí prát se se záludným jezerem, teď možná unavení, hladoví – ale přicházejí. Podvědomě tuší, že v životě musí být něco velkého, krásného, a že stojí za to obětovat tomu obtížnou cestu i pobyt na pražícím slunci.  Ježíš je pozoruje s tlukoucím srdcem – evangelium to líčí stručně: Je mu jich líto. Ví, že už hledali u farizeů a učitelů Zákona. Ti však jimi pohrdli. Nazvali je am ha árec, čili burani, a o jejich domově se zmiňovali jako o pohanské Galilei. Teď přicházejí za ním. A on je začíná učit mnoha věcem.

 

 Neměli jsme tak obtížnou cestu jako tehdejší zástupy, ale i my přicházíme s touhou po Slově, které osvěcuje a zapaluje lidskou duši.

 

Jak se vlastně Ježíš dívá na lidi, kteří k němu přicházejí?

Říká s jakýmsi smutkem: Přicházejí ke mně už více než dva tisíce let.

Někteří mě chtějí jenom vidět jako nějakou vzácnost.

 Někteří se se mnou chtějí hádat a na mém učení hledat chyby a nedostatky.

 Někteří přicházejí, protože myslí, že se jim může hodit má dobrota a božská moc.

Někteří už hledali vpravo i vlevo a zklamáni opatrně zkoušejí hledat u mne.

A tak ke mně přicházejí… Jako ke krámku na pouti.

Někteří ochutnají a řeknou: Asi to není špatné, ale musel bych za to draze platit, čili rozloučit se se svým sobectvím, pýchou, požívačností, bezohledností, mamonem… To nechci.

Jiní zase: To pro mne nic není. Já hledám něco exotického a Ježíš mě chce provázet všedním  životem  --  to ne, podívám se jinam…

Je mi jich líto. Oni totiž nepochopili zásadní věc: Nestačí přijít ke mně, je třeba jít za mnou. A to je veliký rozdíl, podstatný rozdíl.

 

Mou radostí však je, že byly a jsou zástupy těch, kteří se k takové víře promodlili, protrpěli, nalezli v ní vzácnou perlu a přivedli na cestu k ní další…

Tolik říká Ježíš.

 

Co na to já? Chápu – nebo se snažím pochopit, co to znamená: Jít za Ježíšem?

 

Jít za Ježíšem – vždyť to znám: Ježíš jde po břehu jezera a pozve rybáře: Pojďte za mnou. Oni beze slova údivu či pochybnosti, bez jediné otázky všeho nechají a jdou. A pak už za ním jdou stále – až nakonec na mučednickou smrt. Nebo ještě dál?

 

Jít za Ježíšem  --  to vyžaduje především víru, že je to nejlepší zhodnocení života

                         --  to vyžaduje naději, že naše oběti na té cestě mají smysl a cenu

                         --  to vyžaduje lásku, bez níž bychom sice za Ježíšem šli, ale srdce

                             zapomněli doma.

 

Jít za Ježíšem  -- to znamená: vzít Ježíšovu věc za svou a být jeho apoštolem.

 

Jak tedy odpovím, když mě Pán zve: Pojď za mnou?

Pane, za kým jiným bych šel? Ty máš přece slova věčného života.

Slyším Ježíšovu odpověď: Vítám tě, bratře, sestro, na společnou cestu. Jen nezapomeň na má slova: Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se nazpět, rovnou brázdu nevyoře. Rozumíš tomu?

 

Ještě to však není všechno…

 

Cesta za Ježíšem totiž není pohodlný výlet.

On sice říká: Pojď za mnou, ale hned dodává: Kdo chce jít za mnou, musí se ukáznit, naložit si kříž na ramena a následovat mě.

 

To je vskutku divné pozvání – odříkání, oběť, kříž… Kdyby mě tak někdo zval do nějakého spolku nebo politické strany, asi by mnoho neuspěl. Zve mě ale Ježíš a uvědomuji si, že je to výzva, která mnoho vyžaduje, ale mnohem více nabízí.

 

Jak mu tedy odpovím?

 

Pane, chci jít za tebou.

Ale ne tak, abys mi s cesty odvalil každý kámen, urovnal každou proláklinu.

Jen prosím, abys šel přede mnou a dával mi sílu, když se mi život protíží.

 

Pane, chci jít za tebou.

Ale ne tak, abys stál na rozcestí a postrčil mě vždy správným směrem.

Jen prosím, abys šel přede mnou a svítil mi, když se mi život zašeří.

 

Pane, chci jít za tebou. 

Ale ne tak, abys s mých ramen, s mého srdce sňal každý kříž.

Jen prosím, abych nikdy nezapomněl, že jdeš přede mnou.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008