DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

4. neděle postní

    

3. neděle postní

    

2. neděle postní

    

1. neděle postní

    

5. neděle v mezidobí

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

   

 

Úvaha na 1. postní neděli

 

Vstupujeme do postní doby a chceme ji využít jako duchovní přípravu na velikonoční radost z Ježíšova vítězství. Dnešní evangelijní čtení nám k tomu poskytuje vydatné

poučení. Líčí totiž Ježíše, jak zvítězil nad pokušitelem, který se ho snažil svést s nastoupené cesty. Svatý Marek popisuje tuto tajemnou událost jedinou větou. Obrátíme se tedy na svatého Matouše, který je sdílnější.  Ďábel podle něho zaútočil na Pána Ježíše třikrát. A přiznejme si, že zpráva o tom zní jako pohádka:

Ďábel poletuje s Ježíšem, poučuje ho, hádá se s ním.

Nejeden čtenář nad tím mávne rukou, ale my tak neuděláme. Podobným pokušením, jež dolehlo na Ježíše tenkrát na poušti, prochází totiž často každý z nás – a evangelium nám podává návod, jak nad ním vítězit. Jak neprohrát boj o vlastní spásu.

 

První pokušení.

 

Ježíš je vyčerpán postem a bděním, má hlad a žízeň, jeho duše i tělo strádá.

Pokušitel, moudrý a zkušený pán, toho hned využívá:

Jsi přece Boží Syn, proč se tu tedy trápíš?! Vím, co ti leží na srdci -- spása světa, ale mysli také na sebe, na ostatní přijde čas. Pěkně po pořádku. První jsi ty, dej na mou radu! Což nemáš chuť na čerstvý, voňavý chléb?

Možná čekáme, že se s ním Ježíš pustí do řeči, že bude vysvětlovat a obhajovat, že si povzdechne, co zkusí, ale mýlíme se. Odpovídá jedinou větou, slovem Božím: Člověk nežije jen z chleba!

 

musím být připraven. Pokušení může přijít, až budu zesláblý:

když se v někom zklamu,

když se mi bude zdát, že nic nemá smysl,

                                    že mé snažení je bezcenné,

když mě bude v duši pálit otázka:

proč se vlastně snažím někomu pomoci?

což se lidé na mne už stokrát nevykašlali?

Jak odpovím?

Vím, že potřebuji chleba. Jak mé tělo, tak i má duše. Ale pro ni je chlebem Boží slovo: Miluj. Miluj Boha nade vše, lidi jako sebe.

Láska, nabídnutá Božím slovem, je chlebem mé duše.

 

Druhé pokušení.

 

Ježíš se chystá začít boj za spásu světa, který vyvrcholí na Golgotě.

Ale proč bys to bral tak poctivě, na lidi musíš chytře, šeptá mu do ucha pokušitel. Lidé chtějí divadélko, podívanou. Třeba bys mohl seskočit s chrámových hradeb do kidronského údolí. To je výška! Lidé budou křičet hrůzou, až poletíš – a staneš se jejich miláčkem, až bez úhony přistaneš. Máš přece anděly ke své ochraně!  A Pilát, kříž? Na to zapomeň. Lidé svého oblíbence nevydají!

Opět zazní z Ježíšových úst věta z Písma svatého: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.

 

A prosím Boha:

 Ať se nikdy nesnížím k podvodnému a lživému jednání, i když mi pokušení nabízí snadný úspěch a rychlý zisk.

Ať mě tvá moudrost chrání před pokušením v každé podobě.

Neuveď nás, neuveď mě v pokušení.

 

Třetí pokušení.

 

Ježíš vidí krásu a moc, kterou oplývají pozemské říše. A slyší nabídku pokušitele:

To všechno můžeš mít. Je to moje a rád ti to dám, ovšem když se mi pokloníš.

Ďábel sice lže, svět mu nepatří, ale kdo by odolal vidině bezstarostného, slastného života?

Ježíš ano: Jen Pánu, svému Bohu, se budeš klanět – jen jemu sloužit, odpovídá opět slovy Písma.

 

mívám také na vybranou. Mohl bych leccos mít, ale musel bych se poklonit zlému.

Nebýt vždy poctivý, zamhouřit oko, vzít úplatek, sem tam něco zařídit bokem… Možnosti jsou obrovské, ostatně vždyť tak lidé jednají s drzou tváří dnes a denně.

Jen svědomí je třeba umlčet: Stojí ti za to, získat celý svět, ale ztratit duši?

Čili:

Místo pokleknout před Láskou, kterou je Bůh, se válet v prachu před tím, kdo nechce nic jiného, než tě nakonec ulovit pro věčnou zkázu. Jen vzpomeň, co sliboval prvním lidem. A jak to dopadlo?!

 

Otče náš,

neuveď nás v pokušení…

Design and web by Petr Mizera, © 2008