DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

22. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

4. neděle postní

    

3. neděle postní

    

2. neděle postní

    

1. neděle postní

    

5. neděle v mezidobí

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

   

 

Úvaha nad evangeliem 1. neděle adventní

 

Vítáme vás na mši svatou a přejeme vám do nového církevního roku Boží požehnání, zdraví a vše dobré. Vítá nás sám Pán Ježíš a předkládá nám heslo, které by mělo provázet náš duchovní život ode dne ke dni. To heslo zní: Bděte!

Slovo „Bděte“ může mít ovšem několikerý význam. My se soustředíme na tento: Bděte nad svou vírou.

 

Víra v Boha má totiž pro člověka zásadní význam:

Ukazuje na věčného tvůrce, pána vesmíru i člověka, a vysvětluje smysl stvoření.

Stanoví Boží řád pro život jednotlivce i lidské společnosti.

 Dává smysl bolesti a utrpení a provádí branou smrti.

Ve štěstí brání, aby se nás nezmocnila pýcha,

 v soužení ukazuje na Ježíše, který nese svůj kříž před námi.

Je jasné, že tyto úkoly splní jen víra, která je pevná jako lano, na které zavěšujeme těžká břemena bez obav, že se přetrhne a zřítí do propasti.

 

Jak k takové víře dospět?

 

Víra je Boží dar, který dostává ten, kdo o něj stojí.

Za dar víry se tedy modlíme.

 A nejenom pro sebe.  Vždyť za své děti, vnoučata a známé prosíme Boha o zdraví, bezpečí, pomoc, jak tedy nevzpomenout v modlitbě na jejich víru?

 

Svou víru vyznáváme.

Nemáme se zač stydět. Věřícími křesťany byli a jsou i mnozí vědci, umělci i velikáni lidstva.

Vyznat víru ovšem neznamená jenom mít na klopě kabátu křížek nebo mariánský obraz v pokoji, nýbrž upřímnou snahu napodobovat Ježíše ve všech životních situacích, hlavně statečností v utrpení a vytrvalostí v pokušení.

 

Víru předáváme dětem a vnoučatům.

 Tady bych se chtěl zmínit o vyučování náboženství na školách. Děkujeme rodičům, kteří děti přihlásili, i když je jich jenom hrstka proti celkovému počtu. A prosíme, aby se o vyučování náboženství u dětí zajímali, a ukázali tak, že to není záležitost jenom pro malé školáky..

 

Ve víře se vzděláváme.

Stačí se podívat na internetovou diskuzi, kdykoli se tam objeví heslo „Bůh – víra  --církev.“ Kolik neznalosti i nenávisti lze vyčíst z těch příspěvků! Kdo by si tedy myslel, že se o náboženské vzdělání starat nemusí, že vystačí s tím, co se z  něj učil ve škole, brzy o víru přijde. Neztratí-li ji docela, nebude mu již přinášet žádnou radost, bude plná pochybností, bude v jeho duši mrtvá. Nebude to už jistota Pavlova: Vím, komu jsem uvěřil! 

 

Z víry žijeme.

Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá. Tato slova Písma svatého jasně potvrzují: Tvou víru poznám z tvého života, z tvých skutků.

Jeden příklad z mnoha.

 

Mladý inženýr přišel na faru vyjednat pohřeb své tchyně.

Když jsme vše domluvili, rozpovídal se:

 Pocházím z nevěrecké rodiny.  Nebyl jsem pokřtěn, na vyučování náboženství jsem nechodil. Když jsem dostudoval, seznámil jsem se s děvčetem, které je nyní mou manželkou. Už tenkrát jsem věděl, že ona i celá její rodina je silně věřící. Neviděl jsem v tom ale překážku: Ať si do kostela chodí, jen když k tomu nebudou nutit mne. A nenutili. Ani slovo o tom nikdy nepadlo. Když v neděli odcházeli do kostela, buď jsem si doma něco četl, nebo šel do kavárny či na procházku. V poledne jsme se scházeli u oběda v dobré shodě a s upřímností.

Potom však začala tchyně postonávat. Bolesti, hubnutí…Byla v nemocnici na operaci, pak ležela doma, znovu do nemocnice – teď ji propustili domů a řekli nám: Nádor žaludku, operace nemožná. Ležela doma měsíc. Obden k ní přišel kněz, říkali, že se svátostí, a já jsem si myslel: Ty toho svedeš!

Pak jsem si ale všiml, jak je ta žena statečná a trpělivá. Musela trpět, viděl jsem, jak se svíjí pod peřinou. Před námi to tajila, na vnoučka, když přiběhl, se vždy usmála. Nemohl jsem si nepoložit otázku: Kde ta žena bere tu sílu, tu statečnost. Kdybych tak musel trpět já, řval bych bolestí. Že by ta její víra? Že by to přijímání?

Ještě nejsem věřícím, ještě se to ve mně pere. Ale to vím bezpečně: Kdo má opravdovou víru, má poklad.

Všimněte si, prosím: Nepromluvila o víře ani slovo, a přece přivedla zetě k víře. Za čas požádal o křest.

 

Pane, pomoz, ať bdím nad svou vírou jako nad velikým pokladem.

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008