|
Úvaha
nad evangeliem 22. neděle
v liturgickém mezidobí
Pán
Ježíš nás v dnešním evangeliu zve k následování. A je to pozvání neobyčejné:
Kdo chceš jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Představme si, že
by dnes někdo dělal nábor do politické strany, nebo do nějakého sdružení a
mluvil přitom o velikých nesnázích s členstvím spojených. Jistě by se ho
zeptali: A vyplatí se to i za takovou oběť?
Ježíš však nyní zve
mne i každého z nás: Pojď za mnou. Nezeptáme se tedy i my: Kdo to je?
Můžeme mu věřit? Myslí to s námi dobře?
Kdo je Ježíš?
Odpověď může být i taková:
Ježíš
nikdy nežil.
Vymysleli
si ho apoštolé.
O Ježíšovi však máme písemné doklady z dob jemu blízkých. Skutečně jsou to přede
vším
evangelia a listy apoštola Pavla,
máme však i zprávy autorů židovských (Josefus Flavius
93-94)
i pohanských (na př. Plinius Mladší
kolem r.112, Tacitus
před r. 117, Suetonius
kolem r. 120).
Sám ideový předchůdce Velké francouzské revoluce, filosof Rousseau
( Rusó +1778), jehož nemůže nikdo
považovat za příznivce křesťanství, napsal ve svém díle o výchově, nazvaném
Emile (Émil): Evangelia by měla
být smyšlenkou? Příteli můj, tak se nevymýšlí. Činy Sokratovy
(řecký filosof + 399 př.Kr.), o
němž nikdo nepochybuje, nejsou tak prokázány jako činy Ježíšovy. Evangelium na
sobě nese pečeť pravdy tak velké, tak překvapující, tak nenapodobitelné, že
vynálezce byl by tu větší než hrdina. (Emile
IV, 389).
Francouzský matematik Pascal (Paskal, + 1662) ve
svém díle Pensées (Pánsé) souhlasí: Rád
věřím svědkům, kteří se pro své svědectví dají umučit. Myslí tím
apoštoly.
V současné době studium evangelia pokračuje a dostává nové a nové podněty v
textech i předmětech, jež se nalézají při archeologických vykopávkách. Stačí,
když řekneme, že žádný odkrytý text, žádná střepinka nejsou opomenuty při
bádání o evangeliu. Nemluvě o záplavě pojednání a knih od vyznavačů přes
pochybovače až k odpůrcům.
Aspoň tolik tedy pro nedostatek času jako odpověď na tvrzení: Ježíš nikdy
nežil.
Máme o něm věrohodná svědectví:o jeho učení, o událostech jeho života.
Můžeme slyšet i jinou odpověď na otázku po Ježíšovi:
Ježíš
skutečně žil.
Byl to
moudrý, vynikající člověk, ale nic víc. Jen člověk.
To vypadá dobře.
Uspokojit to může ty, kdo se nechtějí smířit s vírou v Boha, ale uznávají
velikost Ježíšovu.
Jenže to má háček:
Ježíš se za pouhého člověka nepokládal.
Jasně to dosvědčují
jeho výroky a tvrzení o sobě samém.
Jen namátkou uveďme některé z nich:
Pravím vám, že jsem byl dříve než Abraham
(J8,58). Jenže Abraham žil zhruba 2000 let před
Kristem.
Já a Otec jsme jedno. (J 10,30).
Já jsem vzkříšení a život.
(J11,25)
Kdo ve mne věří, má život věčný.
(J11,26)
Já jsem chléb živý, který sestoupil s nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude
živ navěky. (J6,51)
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední
den. (J6,56)
Zdaleka jsme nevyčerpali všechny podobné výroky, ale je nám jasno: Pouhý člověk
by je o sobě použít nemohl. Buď je tedy Ježíš opravdu Syn Boží, jak o sobě
svědčí, nebo není. V tom případě se za něho jen vydává a lidem namlouvá. Potom
však není moudrý, vynikající muž, nýbrž duševně chorý psychopat – nebo
vychloubačný podvodník. To se však neodváží říci ani největší pochybovač,
protože učení Ježíšovo je nedostižně vznešené a spásné pro jednotlivce i
lidstvo.
Přátelé, vydáme se tedy za Ježíšem s důvěrou.
On nás chce i může
nás dovést k pravému životu. Jsou ovšem na té cestě kříže. Co s nimi?
Mohu svůj kříž
nést s odporem:
Nechci ho.
Svíjím se pod ním, odhazuji jej, závidím ostatním lidem. Potom je můj kříž
těžší, více mě tlačí k zemi.
Mohu svůj kříž
nést s resignací:
Když to jinak
nejde, co mohu dělat? Shýbám se od ním, už nevidím nic nad sebou ba ani
kolem sebe, žádné světélko v temnotách bolesti.
Mohu svůj kříž
nést za Ježíšem:
To vyžaduje víru. Ta mi ukazuje utrpení, jeho význam a cenu ve zcela jiném
světle: Kráčím se svým křížem a Ježíš jde vedle mne. Ohlížím se, vidím jeho i
své šlépěje. Potom se však setmí, bolest se jitří – a ohlédnu se, šlépěje jsou
jen jedny:
Pane, kdes byl, když mi bylo nejhůř? Viděl jsem jen jedny šlápoty,
totiž své.
To nebyly tvé šlépěje, nýbrž mé, říká Ježíš. Když byla tvá cesta
nejobtížnější, tak jsem tě totiž nesl.
Pane, pomoz mi, ať tě následuji s radostným a pokorným srdcem.
Ať na té cestě vytrvám. |
