Homilie
na 31. neděli
v liturgickém mezidobí
Dnešní neděle jistě mnozí využijete k návštěvě hřbitova. Okrášlíte hroby
svých zemřelých světlem a květinami. Naznačíte tak, že nezapomínáte na ty, kdo
vás předešli na věčnost, že jste jim vděčni za lásku a oběti.
Věřící člověk věnuje všem zesnulým i dar nejcennější, upřímnou modlitbu.
Poděkuje jim za to, že mu prošlapávali cestu životem.
Zapomene, vloudilo-li se jejich vinou mezi něho a je něco nedobrého.
Uvědomí si, že i on je poutníkem k věčnosti, a zamyslí se, zda jde správnou
cestou.
Zda nezapomněl při cestě krásnou krajinou, čili v dobrých dnech pohody a
úspěchu, na věčný domov, k němuž kráčí.
Staří Římané měli heslo: Ať děláš cokoli, dělej to s rozvahou a
nezapomeň na konec. Tím koncem není smrt a práchnivění, nýbrž věčnost a Bůh.
Čili láska.
A cesta k té věčné Lásce?
Tou cestou je tvůj život od kolébky k dnešnímu dni a dále
až k smrti.
Jaké byly tvé první kroky a kolik už jsi ušel na této
cestě?
Ke knězi přiběhl mladý muž, plný radosti.
Otče, právě jsem byl přijat na vysokou školu, budu advokátem.
Gratuluji, sdílím tvou radost. A co budeš teď dělat?
Budu pilně studovat a stanu se známým odborníkem.
A co potom?
Otevřu si advokátní kancelář
A co potom?
Budu u soudu bránit pravdu a právo.
To je krásné. A co potom?
Doufám, že budu úspěšný a také bohatý.
Přeji ti to. A co potom?
Najdu si hodné děvče a ožením se.
Už předem přeji štěstí a Boží požehnání. A co potom?
Postavíme si pohodlný dům a doufám, že budeme šťastni a zdrávi.
A co potom?
Přijdou děti, už dnes se těším.
Ano, ano. Kéž se na nich dočkáte radosti. A co potom?
Dokud to půjde, budu pracovat. Potom odejdu do penze.
A co potom?
Doufám, že budeme mít pěkné stáří. Budu mít konečně čas i na své koníčky.
A co potom?
Potom, potom zemřu.
A co potom?
A co potom?
Naši zemřelí už toto poslední A co potom
prožívají.
My k němu putujeme. Bude tedy dobře, když si o těchto posvátných dnech najdeme
chvíli a projdeme ve vzpomínkách svým životem od dětství a mládí až k dnešku.
Abychom si uvědomili, zda v životě nebloudíme, nebo dokonce neutíkáme před
Bohem…
Ach, to ne, nebloudíme, myslíme si. My naopak prosíme Boha,
aby nás vedl svými vnuknutími a podporoval svou milostí.
Oč však prosíme?
Bože, dej mi své požehnání, ať prožívám život ve zdraví, klidu a
bezpečí.
Vždyť já se modlím, chodím do kostela,
tím více tedy mohu spoléhat na tvou přízeň.
Proste a dostanete, řekl přece Ježíš.
Nebo prosíme jinak?
Bože, podporuj mne, ať jsem ti užitečný.
Bože, ať
na cestě životem nezabloudím.
Bože, ať vytrvám, dokud nepřijde ono poslední A co potom.
Bože, sviť nad dušemi našich zemřelých. |