|
Úvaha
na Hod Boží Svatodušní
Slavíme
svátek Ducha svatého. Duch svatý je třetí božská osoba, věčná Láska mezi Otcem a
Synem. Ježíš ho nazývá Duch – Utěšitel. Posvěcuje nás a podporuje nás
svými dary, kterých se uvádí sedm.
Dar rozumu
potřebuji, abych všechno, co mi smysly zprostředkovávají, správně poznával bez
falše a klamu.
Proto prosím:
Ať žiji v pravdě a jasně vidím na cestu, jíž kráčím za svým posláním ke svému
cíli.
Ať nad viditelným stvořeným světem
dojdu k uznání neviditelného věčného Stvořitele.
Ať mi obrovitost, nádhera a řád stvořeného přesvědčivě vyprávějí o Boží moci,
kráse a lásce. Podobně jako žalmistovi, který v osmém žalmu zpívá: Vždyť
vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy. Co je člověk, že na něj
pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?!
Dar moudrosti a rady
Záleží mi na tom,
abych si svou nerozhodností, nemoudrostí, nebo naopak svou ukvapeností
nezašmodrchal život – a co horšího, abych jej nekomplikoval svým bližním, ano
nejbližším.
Jistě spoléhám na své vzdělání a zkušenosti, jistě dopřeji sluch upřímnému
rádci, ty však, Bože, vidíš dál než my, tvá moudrost je stromem života těm,
kdo se jí chopí, blaze těm, kdo s jí drží…
Proto prosím o tvou moudrost, o tvá vnuknutí:
Kéž dovedu spolehlivě poznat pravdu a pravého přítele.
Kéž poznám, kdy je třeba mluvit a kdy mlčet.
Kéž v životě nezabloudím.
Dar síly.
Sílu lidé oceňují. Kdo vydrží únavu zápasu a zvítězí nad protivníkem, je v očích
lidí hrdina. Jenže já opotřebuji jinou sílu, totiž, abych dokázal vítězit sám
nad sebou.
Už jsem se o takové vítězství pokoušel vícekrát v domnění, že to dokáži sám bez
tebe. Bylo to tehdy, když jsem si uvědomil, jak jsou mé chyby tobě odporné a
lidem obtížné. Vždy jsem však učinil zkušenost, že má síla sama nestačí.
Teď prosím pro svou duši o tvou sílu:
Kéž uteču včas před sebe lákavějším pokušením.
Kéž se bez lítosti zřeknu nebezpečné příležitosti ke hříchu.
Kéž vytrvám v nesnázích a přemohu vše, co mě odvádí s cesty za tebou.
Dar umění.
Umění je nazýváno nebeským darem.
Pro umělce je výzvou i obětí.
Pro vážné konzumenty je očistným a oblažujícím zdrojem osobní pokory i
inspirujícího nadšení.
Největším a nejdůležitějším darem je umění hodnotně prožít život.
Kéž se v životě nezahodím s nekvalitní partiturou, kéž nehraji falešně, kéž
přednáším svou životní skladbu třeba se slzami v očích, třeba s bolavým srdcem,
ale důstojně a nadšeně.
Vždyť hraji pod věčným Dirigentem, zároveň však pro věčného Posluchače a
Účastníka mého představení. A strunou, na níž pro něho i pro své bližní hraji,
má být láska.
Umění dobře žít spočívá v umění správně milovat.
Především milovat Boha, od něhož všechna pravá láska pochází.
Dar pravé zbožnosti a úcty před Bohem.
Co to je, mi krásně
vysvětluje epištola svatého Jakuba, kde čtu:
Nábožnost ryzí a
bezvadná před Bohem, naším Otcem, je toto:
Ujímat se
sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněným od tohoto světa.
Proto se modlím,
proto se sytím Tělem Kristovým, abych dokázal svou zbožnost radostně dosvědčit
skutky. Ano, celým životem.
Abych nezapomněl na
Ježíšovo podobenství:
Měl jsem hlad –
a tys mě nasytil…
Bylo mi smutno –
a tys mě navštívil…
Vejdi tedy do
království, jež jsem založil …
Modlím se:
Přijď tedy, Duchu svatý,
naplň naše srdce svými dary,
a zažehni v nich plamen lásky k Bohu i k
lidem.
|
