DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

19. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

       

Seslání Ducha Svatého

    

5. neděle velikonoční

    

4. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

Zelený čtvrtek

    

5. neděle postní

    

3. neděle postní

    

1. neděle postní

    

 

Úvaha na Hod Boží Svatodušní

   

Slavíme svátek Ducha svatého. Duch svatý je třetí božská osoba, věčná Láska mezi Otcem a Synem. Ježíš ho nazývá Duch – Utěšitel. Posvěcuje nás a podporuje nás svými dary, kterých se uvádí sedm.

 

Dar rozumu

potřebuji, abych všechno, co mi smysly zprostředkovávají, správně poznával  bez falše a klamu.

Proto prosím:

 Ať žiji v pravdě a jasně vidím na cestu, jíž kráčím za svým posláním ke svému cíli.

Ať nad viditelným stvořeným světem dojdu k uznání neviditelného věčného Stvořitele.

 Ať mi obrovitost, nádhera a řád stvořeného přesvědčivě vyprávějí o Boží moci, kráse a lásce. Podobně jako žalmistovi, který v osmém žalmu zpívá: Vždyť vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy. Co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?!

 

Dar moudrosti a rady

 Záleží mi na tom, abych si svou nerozhodností, nemoudrostí, nebo naopak svou ukvapeností nezašmodrchal život – a co horšího, abych jej nekomplikoval svým bližním, ano nejbližším.

Jistě spoléhám na své vzdělání a zkušenosti, jistě dopřeji sluch upřímnému rádci, ty však, Bože, vidíš dál než my, tvá moudrost je stromem života těm, kdo se jí chopí, blaze těm, kdo s jí drží…

Proto prosím o tvou moudrost, o tvá vnuknutí:

Kéž dovedu spolehlivě poznat pravdu a pravého přítele.

Kéž poznám, kdy je třeba mluvit a kdy mlčet.

Kéž v životě nezabloudím.

 

Dar síly.

Sílu lidé oceňují. Kdo vydrží únavu zápasu a zvítězí nad protivníkem, je v očích lidí hrdina. Jenže já opotřebuji jinou sílu, totiž, abych dokázal vítězit sám nad sebou.

Už jsem se o takové vítězství pokoušel vícekrát v domnění, že to dokáži sám bez tebe. Bylo to tehdy, když jsem si uvědomil, jak jsou mé chyby tobě odporné a lidem obtížné. Vždy jsem však učinil zkušenost, že má síla sama nestačí.

Teď prosím pro svou duši o tvou sílu:

Kéž uteču včas před sebe lákavějším pokušením.

Kéž se bez lítosti zřeknu nebezpečné příležitosti ke hříchu.

Kéž vytrvám v nesnázích a přemohu vše, co mě odvádí s cesty za tebou.

 

Dar umění.

Umění je nazýváno nebeským darem.

 Pro umělce je výzvou i obětí.

Pro vážné konzumenty je očistným a oblažujícím zdrojem osobní pokory i inspirujícího nadšení.

Největším a nejdůležitějším darem je umění hodnotně prožít život.

Kéž se v životě nezahodím s nekvalitní partiturou, kéž nehraji falešně, kéž přednáším svou životní skladbu třeba se slzami v očích, třeba s bolavým srdcem, ale důstojně a nadšeně.

Vždyť hraji pod věčným Dirigentem, zároveň však pro věčného Posluchače a Účastníka mého představení. A strunou, na níž pro něho i pro své bližní hraji, má být láska.

Umění dobře žít spočívá v umění správně milovat.

Především milovat Boha, od něhož všechna pravá  láska pochází.

 

Dar pravé zbožnosti a úcty před Bohem.

Co to je, mi krásně vysvětluje epištola svatého Jakuba, kde čtu:

Nábožnost ryzí a bezvadná před Bohem, naším Otcem, je toto:

Ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněným od tohoto světa.

Proto se modlím, proto se sytím Tělem Kristovým, abych dokázal svou zbožnost radostně dosvědčit skutky. Ano, celým životem.

Abych nezapomněl na Ježíšovo podobenství:

Měl jsem hlad – a tys mě nasytil…

Bylo mi smutno – a tys mě navštívil…

Vejdi tedy do království, jež jsem založil …  

 

Modlím se:

 

Přijď tedy, Duchu svatý,

naplň naše srdce svými dary,

a zažehni v nich plamen lásky k Bohu i k lidem.

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008