DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

19. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

    

Seslání Ducha Svatého

    

5. neděle velikonoční

    

4. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

Zelený čtvrtek

    

5. neděle postní

    

3. neděle postní

    

1. neděle postní

    

 

Úvaha nad evangeliem 19. neděle v liturgickém mezidobí

 

Přiznejme si, že evangelium dnešní neděle je takové zvláštní: Nejprve kráčel po hladině jezera Ježíš, potom se vydal na riskantní cestu Petr. Nezvládl však situaci, a když si plně uvědomil nebezpečí, v němž se ocitl, začal se bát a začal i tonout. Pán ho zachránil, ale neodpustil si výčitku: Máš malou víru, proto jsi pochyboval.

 

Co s tím příběhem uděláme?

 

Srovnáme Matoušovo vyprávění s líčením ostatních evangelistů. (Mk 6,45nn, J6,16nn)

  

Zamyslíme se, proč Ježíš přiměl apoštoly, aby se sami bez něho přeplavili na druhý břeh, zatímco on se loučil se zástupy a potom se o samotě ponořil do modlitby.

 

 Proč je nechal namáhavě veslovat celou noc, když vichr bouřil, a teprve k ránu k nim přišel.

 

Všimneme si, že Ježíš hned neutišil vichřici, jíž se tonoucí Petr děsil. Podal mu ruku a uchopil ho. Vítr ustal až ve chvíli, kdy oba vstoupili do loďky.

 

O tom i o dalších podrobnostech by jistě bylo zajímavé i poučné pohovořit. Jenomže my se dnes zaměříme na tuto skutečnost:

 

Ten tonoucí Petr to jsi ty, bratře, sestro – to jsem i já.

 

Copak my nikdy nekráčíme životem jakoby po hřebenech vln? Je náš život poklidný jako stříbrná hladina moře ozářená měsícem? Nelekáme se, že ztroskotáme?   Cesta do našeho přístavu je bezpečná a zjevná?

 

Teď zásadní otázka.  Potkali jsme se už na životní cestě s Ježíšem?

 

ano. Byl jsem pokřtěn, rok jsem chodil ve škole na náboženství. Více už ne. Ve stejnou dobu jako náboženství bylo zařazeno několik zájmových kroužků, sportovní, výtvarný, počítačový, rybářský. Dal jsem jim přednost před náboženstvím.

Takže vlastně o Ježíšovi nic nevím. Ani bych ho nepoznal, kdyby kráčel kolem mne. Ani bych neuměl s ním promluvit. Ani bych netušil, co by pro mne to setkání mohlo znamenat… Asi se potkáváme, ale nic víc.

 

jsem se s Ježíšem setkávala od dětství. V modlitbě, ve svatém přijímání. Potom jsem se provdala a první neděli po svatbě jsem se chystala na mši. Manžel, že nepůjde – doma od nich nikdo nechodil. Že tedy půjdu sama. To mě nemáš moc ráda, když mě tu necháš samotného. Sedla jsem si k němu, i když jsem měla  velké výčitky.   

 Pak jsem si zvykla. Za Ježíšem už nechodím. Možná ho potkávám, ale nepoznávám ho. Přitom cítím, že bych moc potřebovala jeho slovo i jeho chléb, když vichřice zvedá vlny, až se má loďka potápí, až mi voda stříká do očí, že ani nevidím na cestu.

 

jsem dokonce ministroval. S Ježíšem jsem se potkával denně. Pak jsem založil rodinu a začal jsem přestavovat dům. Samozřejmě jsme museli pracovat i v neděli. Takže dnes se na mši nedostaneme, až příště. Jenže příště přivezli tašky. Tož až příště …

 Jenže to příště se nekonalo. Na Ježíše nezbýval v životním shonu čas. Asi ho i teď potkávám, ale už se mu nedívám do očí, musím dávat pozor, abych si nenabral vodu do bot.

 

jsem chodila denně na mši, byla to má radost. Teď ale už sotva vstanu s postele. Prosila jsem snachu: Pozvěte mi pana faráře. Ať mi přinese svaté přijímání. -- Dejte pokoj, to abych uklízela celý byt.

 Tak je pro mne Ježíš skryt v bezpečném přístavu svatostánku, vím, že po mně touží víc než  já po něm – a moc se mi stýská, aby šel kolem mne, aby přišel až ke mně, když vlny samoty, bolesti a zklamání zmítají mou lodičkou.

 

Nyní  musíme na otázku: Potkal ses už někdy s Ježíšem, odpovědět sami.

Ovšem, že ano. Dokonce nekráčí jen kolem mne, přichází ke mně ve svatém přijímání.

Jenomže Pán Ježíš kolem nás kráčí v nejrůznějších podobách.  Poznáme ho i tak, nebo se polekáme?

Může přijít v podobě manželky, která něco pokazila a teď čeká na naše výtky.

Může jít kolem nás v podobě souseda, který od nás stále a nevhod něco vyžaduje..

Může přijít a být obtížný jako bolavý zub, který celou noc pokouší naši trpělivost.

Může se však také podobat tobě, bratře, sestro. V tobě bude chtít kráčet po vlnách a potkávat se s lidmi. Umožníš mu to, nebo se budeš spíše podobat svým sobectvím strašidlu, jemuž se každý rád vyhne?

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008