Úvaha
na Zelený čtvrtek
Zelený
čtvrtek by se měl vlastně jmenovat Zeleninový, a to podle zeleninových
pokrmů, které se dnes mnohde požívají místo masa a vajec. Je to projev pokání
při vzpomínce na trpícího Ježíše.
Zelený
čtvrtek je sice dnem radostným, vždyť uvažujeme o Ježíšově lásce, která
se dala lidem dobré vůle za pokrm života. Nepostrádá však ani smutku pro
totální selhání člověka, který na Ježíšovu lásku odpověděl zradou.
Co mi dáte, když vám ho zradím? Tak to všechno začalo. A pak už
jen Jidáš hledal příležitost, jak zradu dokonat. Jeho drzost byla ohromující.
Jeho auri fames, hlad po zlatu jej
hnal, že se dokonce ve večeřadle drze postavil před Ježíše jako jeho věrný
přítel.
Ono
to stále začíná stejně:
Co
z toho budu mít,
když zradím Boha,
když opustím manžela či manželku, děti, rodinu,
když ublížím bližnímu,
když ze sebe udělám alkoholem či drogou trosku,
když se budu místo poctivého snažení proflákávat životem na úkor
druhých,
když, když …
Můj Bože, kolika
způsoby je možno zradit Boha či bližní!
A vždy to začíná
otázkou: Co z toho budu mít? Co mi dáš, hříchu?
Pádnou
odpověď na tuto otázku nám dává už první kniha Starého Zákona.
První
lidé stojí před stromem, jehož ovoce nemají jíst. Jenže ono vypadá nesmírně
lákavě a pokušení zle dotírá. Nakonec Boha neposlechnou a ovoce snědí.
Čekají úžasný zážitek, něco závratného. Vždyť jim pokušitel
sliboval: Budete jako Bůh! Písmo
svaté však stručně říká: Poznali, že jsou nazí! Ze jsou zrádci, nevděčníci, ubožáci.
Že ztratili to nejvzácnější: Boží důvěru a přátelství.
Bolestně
zaplatili za zkušenost: Hřích rád slibuje štěstí, ale trvale je dát nemůže,
protože štěstí ve hříchu není.
Hříchu,
co mi dáš, když zradím? Mám také chuť se někdy tak ptát?
Nebo
si myslím, že nezradím? Že jsem sám dost silný, sám dost pevný, abych
pokušení a hříchu odolal?
Raději
poprosím: Pane,
dávej mi svůj Chléb, ať mou duši sílí, abych nezradil.
HHHH
|