DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

29. neděle v mezidobí

    

26. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

19. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

    

Seslání Ducha Svatého

    

5. neděle velikonoční

    

4. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

Zelený čtvrtek

    

5. neděle postní

    

3. neděle postní

    

1. neděle postní

    

 

Úvaha nad evangeliem 14. neděle v liturgickém mezidobí

 

Přečtěme si ještě jednou závěr dnešního evangelia, a to v nejnovějším českém překladu, který vyšel letos v Praze pod názvem Slovo na cestu. Jsem zvědav, jak se vám bude líbit ve srovnání s tradičním překladem, který se používá při bohoslužbě.

Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a nesete tíhu břemen, najdete u mne klid a úlevu. To, co na vás já vložím, netlačí a není těžké. Učte se ode mne, mám tiché a pokorné srdce. U mne získáte mír a odpočinutí své duše. (Mt11,28)

 

Tato slova vymezují Ježíšův názor na farizeje. Jistě mezi nimi byli spravedliví a dobří lidé, jejich jméno však kazili ti, kteří často svými přemrštěnými náboženskými požadavky, svým nerozumným přepínáním na sebe těžké břemeno vkládali. Tak na příklad zavedli týdně dva posty, nesčetné očisty a omývání (dokonce i nádobí) a povinnost sobotního klidu utužili až k nemožnosti. V sobotu dovolovali nést pouze břemeno menší než dva sušené fíky a ujít jen asi dva tisíce kroků. Protože sami tento předpis dodržovali jen těžko, začali jej obcházet: Ve vlastním domě dovolovali chodit, kolik chtěli. Stejně tak na území, které obklopili provazem a stalo se tak jakoby jejich domovem. Jakost a sílu toho provazu samozřejmě stanovili do podrobností. Takových předpisů (a nejen o dodržování soboty) vymysleli mnoho a vydávali je za posvěcené samým Hospodinem. Přitom na příklad umělým výkladem předpisu o přísaze (vizMt15,1) zbavovali syny vážné povinnosti podporovat staré rodiče.

Bůh pro ně nebyl dobrotivým Otcem, nýbrž Pánem, který uzavřel s vyvoleným národem smlouvu: Národ byl povinen plnit smluvené podmínky a Bůh byl zavázán dát, co slíbil. Kdo splnil předpis zákona, vykonal úplně svou povinnost. Nezáleželo na tom, jaké k tomu měl pohnutky a co si o tom myslel. Tak se zrodil planý formalismus, který nakonec ovládl farizejské učení.

Přitom se farizeové považovali za pravé Izraelity a prostými lidmi pohrdali. Říkali jim am ha arec, burani. Ti si zase na oplátku tropívali posměch z jejich strojené zbožnosti, zvláště z těch, kdo nosili veliké klobouky, aby jim znemožňovaly zvědavý pohled, a vráželi proto do zdí,  nebo kdo zastavovali na ulicích cizí chodce, stěžovali si, že již nevědí, co by ještě dobrého měli konat, a prosili o radu.(Miklík, Biblická archeologie, Obořiště 1936, 204n)

 

Farizejství není jen produktem minulých časů, i dnešní doba má své farizeje. Často zlé, odporné farizeje.

Copak nebyl hnusným farizejem soudce, který soudil paní doktorku Horákovou, slintal proti ní obvinění a přitom věděl, že je to komedie. Že se smí ptát jen na to, co mu policie připravila, a stejně ona  že musí doslova odpovídat, jak ji ve vězení týráním  „naučili!“. 

Copak nebyl farizejem řídící učitel, který mi, když za minulého režimu znovu propukla  akce: Škola bez náboženství, poslal dopis: Žádám o potvrzení, že vstupuji z prohnilé církve katolické. A tak jsem zalistoval v deníku došlé pošty a odpověděl mu: Na vaši žádost potvrzuji, že jste již po třetí vystoupil z prohnilé církve katolické.

Copak nebyla farizejkou stará paní, která měla u postele obrázek Ježíše na kříži, a při tom od rána do večera znervosňovala rodinu stálými stesky na své bolesti a obavy, často plané a malicherné?  

Copak není farizejem muž, který sladce  vzdychá: Jak já tě mám rád! A při tom manželce nepomůže s ničím, spíše naopak?

 

Takové farizejské myšlení a počínání není však břemenem jen pro ty, vůči nimž se obrací a jimž škodí. I my jako jeho původci se připravujeme o klid duše,  nemluvě o Božím požehnání. Ba užíráme se mnohdy, protože je stokrát pravdivá věta proroka Izajáše (Is48,22): Ti, kdo páchají zlo, nemají klid!

                                                                       

Poprosme tedy nyní Ježíše,

aby nás osvobodil od svízelného jha,

které nám nasazuje

falešná zbožnost a sobecká láska

-- a nabídl nám své jho, které netlačí, a břemeno, které netíží.

.

Tedy své pokorné a tiché srdce 

jako průvodce i cíl našeho pozemského putování.

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008