DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

27. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

21. neděle v mezidobí

    

Nanebevzetí Panny Marie

    

19. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

    

13. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha nad evangeliem 23. neděle v liturgickém mezidobí

 

Dnešní evangelium je vlastně test, na němž si můžeme ověřit, zda nás Ježíš pokládá za své učedníky. Stanoví v něm totiž tři podmínky, které má splňovat křesťan, hodný toho jména.

Ty podmínky jsou velmi, velmi náročné. Křesťanství opravdu není pro slabochy, kteří chtějí jen užívat života a neohlížejí se na Boha nad sebou ani na bližní kolem sebe. Přitom netuší, že právě dodržování Božích nároků činí člověka svobodným a nezávislým, což ho naplňuje jistotou a klidem.

 

Takže se na ty podmínky podíváme zblízka:

Ježíš ode mne vyžaduje:

Dej Bohu v srdci první místo.

Nes svůj kříž za Spasitelem.

Zřekni se všeho, co máš.

 

První podmínka: Dej Bohu v srdci první místo.

Co to znamená, vysvětluje Pán v podobenství o dvou mužích, kteří se modlí v chrámu.(Lk18,9-14) První je farizej a stojí před oltářem sebevědomě. Nic jiného mu nenapadá, než se před Hospodinem pochválit: Já... Já… Já… Já jsem lepší než ostatní. Sebe sama pokládá za měřítko dokonalosti, před níž sám Bůh musí zmlknout. On je na prvním místě, dávno už zapomněl na slova žalmu:

Ty však, Panovníku Hospodine,

ukaž na mne pro své jméno,

jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mne.

Jsem ponížený ubožák,

v nitru mám zraněné srdce. (Ž109,21n)

 

Tragika toho muže je v tom, že on je opravdu lepší než mnozí jiní, ale jeho pýcha vše pokálela. Ježíš ho také tak oceňuje: Nevrátí se domů ospravedlněn!

 

Už víme, co to znamená dát Bohu v srdci první místo: Skoncovat s pýchou. To je ovšem náročné, protože pýcha je záludná: Člověk totiž může být pyšný i na to, že pyšný není!

Kéž nám k dosažení nelíčené pokory přispěje  příklad apoštola Pavla. Ve svém prvním listu křesťanům v Korintu (psal jej na jaře 55 v Efezu)  o sobě píše:

Ano, já jsem nejmenší z apoštolů,

nejsem ani hoden, abych si říkal apoštol,

protože jsem pronásledoval Boží církev.

Ale milostí Boží jsem to, co jsem,

a jeho milost, kterou mi Bůh udělil, nezůstala ležet ladem.   (1Kor15,9n)

 

Nezapomenu: Bůh má právo zaujmout první místo v mém srdci.

 

Druhá podmínka: Nes svůj kříž za Spasitelem.

Kdo chce  jít za mnou, zřekni se sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne,  říká Spasitel v Matoušově evangeliu. (Mt 16,24)

Čili: Jak se stavíš k vlastnímu omezení, k vlastnímu  utrpení, tak se stavíš ke Kristu, k jeho kříži.

 

Když svatý Pavel diktoval jako host v korintském domě Gaiově v zimě 55-56 písaři Tertiovi dopis křesťanské obci v Římě, dal tam napsat: Musíme ovšem jako Ježíš trpět, abychom tak s ním mohli vejít do slávy (Řím8,17b).

      Jak trpěl Ježíš? Jako ovce, když ji vedou na porážku, jako beránek nezabečí, když ho stříhají, tak ani on neotevřel ústa (Sk8,32, viz Iz53,7-8). Přijal utrpení.

 

Svatá Terezie to vyslovila takto: Aut pati aut mori, čili: Buď trpět, nebo zemřít.

     Tak s pomocí Boží přijala utrpení. A život jí dal poznat, co znamená trpět!

 

Nyní by bylo třeba se věnovat vážnému problému: Dobrý Bůh a zlo ve světě. Dá Bůh, že se k němu někdy vrátíme.

 Dnes mu věnujeme zřetel ze dvou stran:

Co to znamená:  Nést svůj kříž.

Co to znamená:  Nést svůj kříž za Spasitelem.

 

Nést svůj kříž…

Jsou nemoci, které lze vyléčit. Jsi-li nemocen, jsi pod hříchem povinen jít k lékaři.

Jsou nejrůznější problémy, které lze vyřešit. Jsi povinen se o to pokusit.

Jsou však nemoci, které se vyléčit nedají, jsou problémy neřešitelné.

To je tvůj kříž.

Můžeš jej proklínat, rouhat se Bohu.

Můžeš rezignovat: Když to jinak nejde, co mi zbývá? A závidět ostatním…

Nebo můžeš kříž přijmout: vzít jej na ramena a nést jej uvědoměle (a zvládneš-li to, i radostně)  jako částečku Ježíšova výkupného kříže.  Nést jej – nezapomeň, prosím -- nejen na Kalvárii, nýbrž mnohem , mnohem výš: až k nanebevzetí.

 

Nést svůj kříž za Spasitelem.

Protože Ježíš jde před tebou a prošlapává ti cestu? Ano…

Protože Ježíš kráčí vedle tebe a svítí ti na cestu? Ano…

Ale hlavně: Protože Ježíš žije v tobě, společně nesete jeho i tvůj kříž, stáváš se  tak účastníkem  utrpení Kristových (viz 1P4,13).

 

Nezapomenu: Ježíš se mi  nabízí jako průvodce životem zvláště tehdy,

když je má cesta obtížná.

 

Třetí podmínka: Zřekni se všeho, co máš.

Vysvětlí se to lehce: Skoncuj se vším v sobě i kolem sebe, co znesvěcuje tvou duši a co ti brání ve službě Bohu a bližním.

Plnit to – to je úkol na celý život.

Nezapomenu tedy na modlitbu:

 

Chci se oprostit ode všeho, co mě od Boha odděluje, proto prosím:

Ty dobrý, svatý Otče můj, při mně dnes stůj, mě ochraňuj:

Myšlenky, slova, skutky své chci obětovat k chvále tvé. Amen.

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008