|
Úvaha nad evangeliem 23. neděle v liturgickém
mezidobí
Dnešní evangelium je vlastně test, na němž
si můžeme ověřit, zda nás Ježíš pokládá za své učedníky. Stanoví v něm totiž tři
podmínky, které má splňovat křesťan, hodný toho jména.
Ty podmínky jsou velmi, velmi náročné. Křesťanství opravdu není pro slabochy,
kteří chtějí jen užívat života a neohlížejí se na Boha nad sebou ani na bližní
kolem sebe. Přitom netuší, že právě dodržování Božích nároků činí člověka
svobodným a nezávislým, což ho naplňuje jistotou a klidem.
Takže se na ty podmínky podíváme zblízka:
Ježíš
ode mne vyžaduje:
Dej
Bohu v srdci první místo.
Nes
svůj kříž za Spasitelem.
Zřekni se všeho, co máš.
První podmínka: Dej Bohu v srdci první
místo.
Co to znamená, vysvětluje Pán v podobenství o dvou mužích, kteří se modlí
v chrámu.(Lk18,9-14) První je farizej a stojí před oltářem sebevědomě. Nic
jiného mu nenapadá, než se před Hospodinem pochválit: Já... Já… Já… Já jsem
lepší než ostatní. Sebe sama pokládá za měřítko dokonalosti, před níž sám
Bůh musí zmlknout. On je na prvním místě, dávno už zapomněl na slova žalmu:
Ty
však, Panovníku Hospodine,
ukaž na
mne pro své jméno,
jak je
tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mne.
Jsem
ponížený ubožák,
v nitru
mám zraněné srdce.
(Ž109,21n)
Tragika toho muže je v tom, že on je opravdu lepší než mnozí jiní, ale jeho
pýcha vše pokálela. Ježíš ho také tak oceňuje: Nevrátí se domů ospravedlněn!
Už víme, co to
znamená dát Bohu v srdci první místo: Skoncovat s pýchou. To je
ovšem náročné, protože pýcha je záludná: Člověk totiž může být pyšný i na to, že
pyšný není!
Kéž nám k dosažení
nelíčené pokory přispěje příklad apoštola Pavla. Ve svém prvním listu křesťanům
v Korintu (psal jej na jaře 55 v Efezu) o
sobě píše:
Ano, já
jsem nejmenší z apoštolů,
nejsem
ani hoden, abych si říkal apoštol,
protože
jsem pronásledoval Boží církev.
Ale
milostí Boží jsem to, co jsem,
a jeho
milost, kterou mi Bůh udělil, nezůstala ležet ladem.
(1Kor15,9n)
Nezapomenu:
Bůh má právo zaujmout první místo v mém srdci.
Druhá podmínka: Nes svůj kříž za
Spasitelem.
Kdo chce jít za
mnou, zřekni se sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne, říká
Spasitel v Matoušově evangeliu. (Mt 16,24)
Čili: Jak se stavíš
k vlastnímu omezení, k vlastnímu utrpení, tak se stavíš ke Kristu, k jeho
kříži.
Když svatý Pavel diktoval jako host v korintském
domě Gaiově v zimě 55-56 písaři Tertiovi dopis křesťanské obci v Římě,
dal tam napsat: Musíme ovšem jako Ježíš trpět, abychom tak s ním mohli
vejít do slávy (Řím8,17b).
Jak trpěl Ježíš? Jako ovce, když ji
vedou na porážku, jako beránek nezabečí, když ho stříhají, tak ani on
neotevřel ústa (Sk8,32, viz Iz53,7-8). Přijal utrpení.
Svatá Terezie to vyslovila takto: Aut pati aut mori, čili: Buď trpět,
nebo zemřít.
Tak s pomocí Boží přijala
utrpení. A život jí dal poznat, co znamená trpět!
Nyní by bylo třeba se věnovat vážnému problému: Dobrý Bůh a zlo ve světě.
Dá Bůh, že se k němu někdy vrátíme.
Dnes mu věnujeme zřetel ze dvou stran:
Co to znamená: Nést svůj kříž.
Co to znamená: Nést svůj kříž za Spasitelem.
Nést
svůj kříž…
Jsou nemoci, které
lze vyléčit. Jsi-li nemocen, jsi pod hříchem povinen jít k lékaři.
Jsou nejrůznější problémy, které lze vyřešit. Jsi povinen se o to pokusit.
Jsou však nemoci, které se vyléčit nedají, jsou problémy neřešitelné.
To je tvůj kříž.
Můžeš jej proklínat, rouhat se Bohu.
Můžeš
rezignovat: Když to jinak nejde, co mi zbývá? A závidět ostatním…
Nebo můžeš kříž
přijmout: vzít jej na ramena a
nést jej uvědoměle (a zvládneš-li to, i
radostně) jako částečku Ježíšova výkupného kříže. Nést jej –
nezapomeň, prosím -- nejen na Kalvárii, nýbrž mnohem , mnohem výš: až
k nanebevzetí.
Nést svůj kříž
za Spasitelem.
Protože Ježíš jde
před tebou a prošlapává ti cestu?
Ano…
Protože Ježíš kráčí
vedle tebe a svítí ti na cestu?
Ano…
Ale hlavně: Protože
Ježíš žije v tobě, společně nesete jeho i tvůj kříž, stáváš se
tak účastníkem utrpení Kristových (viz 1P4,13).
Nezapomenu: Ježíš se mi
nabízí jako průvodce životem zvláště tehdy,
když je má cesta obtížná.
Třetí podmínka: Zřekni se všeho, co máš.
Vysvětlí se to lehce: Skoncuj se vším v sobě i kolem sebe, co znesvěcuje
tvou duši a co ti brání ve službě Bohu a bližním.
Plnit to – to je úkol na celý život.
Nezapomenu tedy na modlitbu:
Chci se oprostit ode všeho, co mě od Boha odděluje, proto prosím:
Ty dobrý, svatý Otče můj, při mně dnes stůj, mě ochraňuj:
Myšlenky, slova, skutky své chci obětovat k chvále tvé. Amen.
|
