DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

2. neděle v mezidobí

    

Svátek Křtu Páně

    

Svátek Svaté rodiny

    

4. neděle adventní

    

3. neděle adventní

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

    

34. neděle v mezidobí

    

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

    

 

Úvaha k svátku Svaté Rodiny Nazaretské

 

 

Dnešní neděle je zasvěcena úctě k nazaretské rodině Ježíš, Maria, Josef. Dává nám to příležitost, abychom přemýšleli, kterak my, starší a staří, přispíváme ke klidu, spokojenosti, ano ku štěstí rodiny, v níž žijeme. Víme všichni, že jde o důležitou věc.

Chvíli tedy uvažujme, čeho je k tomu zapotřebí.

 

První zásada: Nebudu se mladým plést do života.

Mladí manželé se poškorpí a paní běží s pláčem přes chodbu ke své matce: Maminko, on mi řekl, že jsem krůta!

Co udělá stará paní: Vezme váleček na nudle a půjde si to se zetěm vyříkat?

Naštěstí je moudrá, a tak dceři řekne: A víš, že krůta jsi? Jinak bys s tím přece za mnou nechodila. Vyříkejte si to sami.

Když jim za hodinu přinese teplé buchty, ani ji nepostřehnou, drží se v objetí. A kdyby byla zasáhla? Jak dlouhá by z toho mohla být mrzutost!

 

Druhá zásada: Naučím se mít rád (a) oba stejně.

Tchyně je u mladých poprvé na obědě, který vařila mladá paní. Převaluje se jídlo v ústech a řekne: Mařenko, Toníček má slabý žaludek, musíš mu vařit dietně.

Toníček váží devadesát kilo a snědl by hřebíky, teď ale vypadá ztrápeně, jde o žaludek. A tak pronese: Mařenko, maminka je vyhlášená kuchařka. Řekni jí, ať ti s vařením poradí. Mne si ruce, jak to moudře zařídil, ale jeho manželka se zalyká hořkostí:Teď budu pod stálou kontrolou!

Tchyně je ale moudrá, už ji mrzí poznámka o Toníčkově žaludku, a tak řekne rázně: Ne, ne, nic jí radit nebudu. Vaří dobře. Já jsem také nechtěla, aby mě moje tchyně mustrovala. Budu ale ráda, když mě občas pozvete k obědu.

A odvěký problém: tchyně – snacha je vyřešen.

 

Třetí zásada: Nebudu si kupovat lásku vnoučat proti jejich rodičům.

Vnouček pláče u stolu: Tatínek mi zakázal jít ven, dokud nenapíši úkol. A babička: Tatínek je zlej, já mu nabacám, až přijde! Jen si běž…  S láskou se dívá za prchajícím klučinou:  Má mě rád!

Ví ale, co způsobila? Jak hroznou věc provedla? Jak těžký hřích má na svědomí?  Právě naučila dítě, jak se dá v životě kličkovat.

 

Čtvrtá zásada: O ceně náboženství budu před mladými svědčit spíše skutky než přemlouváním.

Tady jde o vážnou, bolestnou záležitost.

Staří rodiče právem vidí ve víře v Boha zásadní hodnotu, která může kladně ovlivnit celý život, utrpení, ba i hodinu smrti. Která odpovídá na otázky, které by si myslící člověk měl položit.

Mladí však mnohdy víru nemají za nic. Buď proto, že chtějí plout s proudem a vypadat „moderně“, nebo prostě nechtějí, aby jim Bůh mluvil do života, který je daleko od Božího zákona. Vidí ve víře jen stálé omezení: Tohle musíš, tohle nesmíš! A tak jsou marné domluvy, marné a nedůstojné i uplácení: Dejte dítě pokřtít… Přihlaste je na náboženstvíPřipravte je k prvnímu příjímání… A tak dále, a tak dále…

Málokdy je takové naléhání úspěšné, spíše plodí hádky a mrzutosti.

Nedivme se, tlak nevěreckého světa je mocný a nakažlivý: stačí se podívat v internetu na diskusi o jakémkoli náboženskému tématu. Obvykle toho účastníci diskuse mnoho o náboženství neznají, tím však jsou útočnější a radikálnější.

 

V této situaci si zachová živou, inspirující víru ten,  

kdo je zvyklý přemýšlet, získávat kvalitní informace a hodnotit, kde je pravda --

kdo má ve svých nejbližších živoucí příklad víry, která od člověka mnoho žádá, ale více nabízí a dává. Takový příklad, že víra je nám radostí, posilou a směrnicí, máme podávat svým blízkým my.

K tomu je ovšem prosit Boha za požehnání.

Možná bychom si také měli položit ruku na srdce: Učili jsme své děti Boha milovat – nebo jenom se ho bát?

 

Nakonec je tedy třeba se zeptat sama sebe: Co ukazuje mladým můj život?

Jak svědčí má statečnost, pokora, radostná mysl o tom, že víra v Boha má pro mne rozhodující význam? Že mi něco podstatného dává?

 

Pane, dej, ať víra, která plane v mé duši, září i z mých skutků.

 

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008