DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

5. neděle v mezidobí

    

4. neděle v mezidobí

    

3. neděle v mezidobí

    

2. neděle v mezidobí

    

Svátek Křtu Páně

    

Svátek Svaté rodiny

    

4. neděle adventní

    

3. neděle adventní

    

2. neděle adventní

    

1. neděle adventní

    

34. neděle v mezidobí

    

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

    

 

Úvaha nad evangeliem 3. neděle v liturgickém mezidobí

 

 

Dnešní evangelium prožijeme s Ježíšem v nazaretské synagoze.

 

Co to je synagoga?

V roce 587 př.Kr. vypálili Babyloňané jeruzalémský chrám a Izraelité byli odvlečení do zajetí. V pohanském prostředí tam hrozilo jejich víře veliké nebezpečí. Začali se proto o sobotách či svátcích scházet u některého proroka nebo jiného zbožného muže a naslouchali jeho výkladům o zákoně Hospodinově. Místa, kde se scházeli, nazývali „Dům shromáždění“, řecky synagoga.

Po návratu ze zajetí se synagogy stavěly i v Palestině, v samém Jeruzalémě jich bylo několik. Účel byl stejný jako v zajetí: vyučovat Božímu zákonu. Po úvodní modlitbě  se četl biblický text, verš po verši, hebrejský text se překládal do aramejštiny a potom vyzval náčelník synagogy někoho z přítomných, aby promluvil k lidu.

 

Podobně vyzval tentokrát Ježíše, který se po křtu v Jordánu a postu na poušti vrátil do Nazaretu. Podali mu svitek knihy proroka Izaiáše.

 

Kdo to byl Izaiáš?

Izaiáš  prorokoval po více než šedesát let, přibližně mezi roky 740 až 680 před Kristem. Ohlašoval lidu jižního Judského i severního Izraelského království Boží tresty, hrozící za nevěru vůči Hospodinu. V  dobách soužení ale utěšoval, dodával naději a sliboval zotavení. Vyzýval  boháče k lásce k chudým a ubohým i k péči o ně.  Jeho slova nebyla vždy přijímána. Traduje se, že ho jeho nepřátelé za vlády krále Menašeho uvěznili v dutém stromu a spolu s ním ho rozřezali pilou.

V jeho  díle a pod jeho jménem pak pokračovali dva následovníci..

 

Ježíš tedy rozvinul v synagoze svitek Izaiášova proroctví a četl v něm:

 

Duch Páně na mně spočívá, protože mne pomazal:

Poslal mě hlásat chudým radostnou zvěst,

vyhlásit zajatým propuštění

a slepým navrácení zraku,

utlačovaným dát svobodu,

vyhlásit milostivý rok Páně.

 

Pak svitek stočil, podal sluhovi a řekl: Dnes se splnila slova, která jste právě slyšeli!

 

Z dávné Izaiášovy předpovědi tak Ježíš učinil  své programové prohlášení.

 Zní takto:

Ve mně nachází toto proroctví své naplnění.

Dnes, čili na mně se naplnila Izaiášova slova,

dnes začíná milostivý rok Páně,

doba spásy, která bude pokračovat v církvi až do konce dnů.

Nikoho z ní nevylučuji.

 

Jsem poslán hlásat radostnou zvěst chudým.

 Často právě poslední budou prvními a stanou se účastnými plnosti života v Božím království.

Všimni si, jak Lukášovo evangelium zdůrazňuje můj soucit s trpícími:

s  kupcem, který je poraněn  lupiči a vydán napospas smrti,

s marnotratným synem, který se unavený a vyčerpaný vrací k otci,

se zločincem, který s nářkem umírá vedle mého kříže.

Tuto nefalšovanou lásku k chudým a  trpícím odkazuji tobě i celé církvi.

 

Jsem poslán vyhlásit zajatým propuštění.

Kdo pozná mou zvěst a pronikne do ní, pozná, jak má slova osvobozují:

od viny, která tíží tvé svědomí,

od strachu, že jsi sám a nezvládneš svůj úkol,

od pýchy a velikášství, že si naopak stačíš sám.

Žehnám ti, aby ses díky své víře nedal spoutat:  abys  ve štěstí nezpyšněl – a v nepohodě neztrácel naději.

 

Jsem poslán navrátit slepým zrak.

Pane, ať vidím, tak mě prosil slepec, žebrající u Jericha.

A ty, bratře, sestro, ty vidíš dobře?

Vidíš dobře sám sebe? Jasně a ve skutečné velikosti – ne větší, ne menší?

Vidíš dobře lidi kolem sebe?  Nejen ty, od nichž čekáš něco dobrého, nýbrž i ty, kdo tě  potřebují?

Vidíš dobře, co je opravdu důležité – a kde je tě právě teď třeba?

Bude dobře, osvěžíš-li častěji svůj duchovní zrak pohledem do evangelia. Je to totiž zlé: nevidět a zabloudit nebo upadnout.

 

Jsem poslán, vrátit utlačovaným svobodu.

Svoboda, již se ti chystám vrátit,  pramení z jistoty, že Bůh je tvým otcem.

Nejsi tedy (a to tady častěji opakujeme) jen nepatrné kolečko ve světovém stroji, které se musí zběsile otáčet, aby stačilo stále se zrychlujícímu tempu života. Jsi dítě Boží..

Máš svého Otce, svého Pána. Nabízí ti ruku, že tě provede životem, že ti bude svítit na cestu, že tě nasytí, abys nezemdlel. A že tě dovede domů!

V něm je tvá svoboda, svoboda Božích dětí.

 

V nazaretské synagoze se divili, když Ježíš mluvil: Což to není tesař?

Já žasnu: Ježíši, ty jsi Boží Syn!

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008