|
Úvaha nad evangeliem 3. neděle v liturgickém
mezidobí
Dnešní evangelium prožijeme s Ježíšem v nazaretské synagoze.
Co to je synagoga?
V roce 587 př.Kr. vypálili Babyloňané jeruzalémský chrám a Izraelité byli
odvlečení do zajetí. V pohanském prostředí tam hrozilo jejich víře veliké
nebezpečí. Začali se proto o sobotách či svátcích scházet u některého
proroka nebo jiného zbožného muže a naslouchali jeho výkladům o zákoně
Hospodinově. Místa, kde se scházeli, nazývali „Dům shromáždění“,
řecky synagoga.
Po návratu ze zajetí se synagogy stavěly i v Palestině, v samém Jeruzalémě
jich bylo několik. Účel byl stejný jako v zajetí: vyučovat Božímu zákonu. Po
úvodní modlitbě se četl biblický text, verš po verši, hebrejský text se
překládal do aramejštiny a potom vyzval náčelník synagogy někoho
z přítomných, aby promluvil k lidu.
Podobně vyzval tentokrát Ježíše, který se po křtu v Jordánu a postu na poušti
vrátil do Nazaretu. Podali mu svitek knihy proroka Izaiáše.
Kdo to byl Izaiáš?
Izaiáš prorokoval po více než šedesát let, přibližně mezi roky 740 až 680
před Kristem. Ohlašoval lidu jižního Judského i severního Izraelského
království Boží tresty, hrozící za nevěru vůči Hospodinu. V dobách soužení
ale utěšoval, dodával naději a sliboval zotavení. Vyzýval boháče k lásce
k chudým a ubohým i k péči o ně. Jeho slova nebyla vždy přijímána. Traduje
se, že ho jeho nepřátelé za vlády krále Menašeho uvěznili v dutém stromu a
spolu s ním ho rozřezali pilou.
V jeho díle a pod jeho jménem pak pokračovali dva následovníci..
Ježíš tedy rozvinul v synagoze svitek Izaiášova proroctví a četl v něm:
Duch Páně na mně spočívá, protože mne pomazal:
Poslal mě hlásat chudým radostnou zvěst,
vyhlásit zajatým propuštění
a slepým navrácení zraku,
utlačovaným dát svobodu,
vyhlásit milostivý rok Páně.
Pak svitek stočil, podal sluhovi a řekl: Dnes se splnila slova, která jste
právě slyšeli!
Z dávné Izaiášovy předpovědi tak Ježíš učinil své programové prohlášení.
Zní takto:
Ve mně nachází toto proroctví své naplnění.
Dnes, čili na mně se naplnila Izaiášova
slova,
dnes začíná milostivý rok Páně,
doba spásy, která bude pokračovat v církvi
až do konce dnů.
Nikoho z ní nevylučuji.
Jsem poslán hlásat radostnou zvěst
chudým.
Často právě poslední budou prvními a stanou se účastnými plnosti života
v Božím království.
Všimni si, jak Lukášovo evangelium zdůrazňuje můj soucit s trpícími:
s kupcem, který je poraněn lupiči a vydán napospas smrti,
s marnotratným synem, který se unavený a vyčerpaný vrací k otci,
se zločincem, který s nářkem umírá vedle mého kříže.
Tuto
nefalšovanou lásku k chudým a trpícím odkazuji tobě i celé církvi.
Jsem poslán vyhlásit zajatým propuštění.
Kdo pozná mou zvěst a pronikne do ní, pozná, jak má slova osvobozují:
od viny, která tíží tvé svědomí,
od strachu, že jsi sám a nezvládneš svůj úkol,
od pýchy a velikášství, že si naopak stačíš sám.
Žehnám ti, aby ses díky své víře nedal spoutat: abys ve štěstí nezpyšněl – a
v nepohodě neztrácel naději.
Jsem poslán navrátit slepým zrak.
Pane, ať vidím,
tak mě prosil slepec, žebrající u Jericha.
A ty, bratře,
sestro, ty vidíš dobře?
Vidíš dobře sám
sebe? Jasně a ve skutečné velikosti – ne větší, ne menší?
Vidíš dobře lidi
kolem sebe? Nejen ty, od nichž čekáš něco dobrého, nýbrž i ty, kdo tě
potřebují?
Vidíš dobře, co
je opravdu důležité – a kde je tě právě teď třeba?
Bude dobře, osvěžíš-li častěji svůj duchovní zrak pohledem do evangelia. Je to
totiž zlé: nevidět a zabloudit nebo upadnout.
Jsem poslán, vrátit utlačovaným svobodu.
Svoboda, již se ti chystám vrátit, pramení z jistoty, že Bůh je tvým
otcem.
Nejsi tedy (a to tady častěji opakujeme) jen nepatrné kolečko ve světovém
stroji, které se musí zběsile otáčet, aby stačilo stále se zrychlujícímu tempu
života. Jsi dítě Boží..
Máš svého Otce,
svého Pána. Nabízí ti ruku, že tě provede životem, že ti bude svítit na cestu,
že tě nasytí, abys nezemdlel. A že tě dovede domů!
V něm je tvá svoboda, svoboda Božích dětí.
V nazaretské synagoze se divili, když Ježíš mluvil: Což to není tesař?
Já žasnu: Ježíši,
ty jsi Boží Syn!
|
