|
Úvaha nad evangeliem 6. neděle v liturgickém
mezidobí
Zdravím vás a vítám k úvaze nad dnešním nedělním evangeliem. Je vyňato z díla
svatého Lukáše. Líčí Ježíše, jak mluví k zástupu, a to na rovině, kam sestoupil
a s ním početný zástup učedníků a veliké množství lidu.
My už tuto Ježíšovu řeč známe z evangelia svatého Matouše. Tam v ní
osmkrát blahoslaví ty, kdo přijali jeho zvěst a snaží se podle ní žít. Pravý
učedník Ježíšův zůstává v duchu chudý, je čistý, tichý, milosrdný a pokorný.
Vytváří kolem sebe pokoj. Dovede se obětovat pro spravedlivou věc… Pak je Bohem
blahoslavený.
Lukáš uvádí čtvero blahoslavenství, ale doplňuje je čtyřnásobným „běda“.
Zřejmě chce upozornit křesťanskou obec, pro niž píše, aby svou víru projevovala
větší láskou. To “běda“ je myšleno doopravdy. Kdo nepřijímá evangelium a
nesnaží se s ním srovnat život, tomu říká Ježíš „běda“ jako smutnou, ale
neodvratnou předpověď bolesti a zármutku.
Komu to „běda“ platí?
Boháči, který své srdce vložil do svého majetku, a nachází v něm smysl
života.
Sobci, který se sám cítí zajištěn, a nic mu nezáleží na nouzi druhých.
Chytrákovi, který se snaží bez větší námahy proplouvat životem.
Tomu, kdo je bez zásad, a každému říká, co chce slyšet, jen aby nepřišel
o oblibu.
Přece jen se nám však zdá, že to „běda“ do Ježíšových úst nepatří. Jeho
známá slova o nekonečném Božím milosrdenství, o odpuštění a spáse, divně
kontrastují s touto nesmlouvavou výhrůžkou. Jenomže Ježíš není snílek a nezavírá
oči před hříchy a hrůzami světa. Není to ostatně ojedinělé „běda“, jež
pronese. Stejně pohrozí dvěma galilejským městům za tvrdošíjnou nevěru, pohrozí
i Jerusalemu, který nechce uznat, že nadešel čas, kdy jej Bůh navštívil. A
vlastně celé evangelium varuje před opravdovým zlem, totiž před hříchem.
Máme však týž názor my, křesťané? Ve společnosti se často naříká: Bojím se
nemoci. Bojím se o dítě. Bojím se nezaměstnanosti. Bojím se autonehody. Bojím
se, bojím se, bojím se…A najednou by někdo řekl: Bojím se hříchu.
Nedívali by se na něho jako na podivína, fanatika, na člověka z minulých
dob? A přece je hřích nebezpečná věc: Vydáváš se jím na cestu mimo Boží
přikázání, odmítáš Boží milost, boříš Boží dílo v sobě i mimo sebe, rušíš Boží
řád lásky mezi lidmi.
Na širé Rusi žil se svou ženou mužík Ivan. Děti neměli, ani je nechtěli: přijdou
draho. Milovali majetek, peníze. Nežilo se jim špatně, přece však měli velké
trápení: souseda. Jak tomu se dařilo! Jaký měl přírůstek ve chlévě, jakou úrodu
na polích! Každý den o něm mluvili, ano proklínali ho: kéž by utrpěl velkou
škodu, to by byla jejich radost. Užírali se závistí a zlobou den po dni, více a
více.
Jednou ráno šel Ivan na pole sbírat kameny a hle, zjevil se mu Hospodin:
Ivane, vidím, že pilně pracuješ, a chci tě odměnit. Řekni, co bys chtěl,
a dostaneš to. Ivan už klečel na zemi: Hospodine, díky, díky! --
Je v tom ale háček, pokračoval Bůh: Tvůj soused dostane dvakrát
tolik, co ty. Celý zničený se Ivan vlekl domů, celou noc se ženou
spekulovali: Když budu chtít kravičku, ten ničema dostane dvě! A tak to bude
se vším. Konečně ráno se dohodli na společném přání a Ivan se vydal na pole.
Hospodin už čekal: Nezapomeň, soused dostane dvakrát tolik! – Přeji mu to ze
srdce. – Co tedy ode mne chceš? -- Hospodine, vypíchni mi jedno oko! -- A
radoval se: S jedním okem se dá žít, ale nenáviděný soused přijde
o obě.
Tak vypadá hřích ve své vyhrocené podobě. Ale každý, i zdánlivě menší hřích je
zlý, pustošící, ba i zabíjející vztah k Bohu i mezi lidmi. A nad každým říká
Ježíš: Běda! I nad mými hříchy, s nimiž se nemohu a možná ani
nechci rozloučit.
Pane, pomoz, abys nade mnou mohl říci:
Blahoslavený čistého srdce!
|
