|
Úvaha nad evangeliem svátku Nanebevzetí Panny
Marie
(místo 20. neděle v liturg. mezidobí)
Liturgie dvacáté neděle v mezidobí dnes ustupuje
největšímu mariánskému svátku, Nanebevzetí. Jako evangelium se proto předčítá
úryvek, kde Maria při návštěvě svaté Alžběty zpívá chvalozpěv Velebí duše má
Hospodina. Je to pozoruhodná modlitba, pozoruhodná báseň, kterou Lukášovo
evangelium vkládá do Mariiných úst.
Italský znalec Bible, profesor Josef Ricciotti, ve svém díle Život Ježíše
Krista
(český překlad z r.1947, nakladatelství Vyšehrad,
str. 223n)
ji hodnotí takto:
Lze si představit předpověď více nepravděpodobnou? Bylo kolem roku 6 našeho
letopočtu, a dívka ani ne patnáctiletá, zcela chudá, bez jakéhokoliv
společenského postavení, úplně neznámá svým soukmenovcům a bydlící v městečku
rovněž jim ospodiána.neznámém, volala
s důvěrou, že ji budou blahoslavit všechna pokolení. A historie se může lehce
přesvědčit, viděla-li Maria do budoucnosti správně, a zdali je od věků vskutku
vyvyšována nad Heroda Velikého, tehdejšího pána Palestiny, a nad Gaia Julia
Caesara Octaviana, tehdejšího pána světa.
My se teď, přátelé, položíme zajímavou otázku:
Maria zpívá ve svém chvalozpěvu, že jí Bůh prokázal veliké věci.
Jaké že to byly věci? Co v té chvíli prožívala?
Pěší cesta z Nazaretu do Judských hor, přesně řečeno do vesnice Ain – Karim,
(7 km jihovýchodně od Jeruzaléma), kde
kněz Zachariáš s manželkou Alžbětou bydleli, trvá tři dny. Jak by tedy nebyla
Maria unavená, hladová, ale i zneklidnělá – průchod Samařskem nebyl bez
nebezpečí ani karavanám (srv. i Lk
9,53n)
A to hlavní! Až se vrátí domů, co učiní Josef, když pozná, že je těhotná? Jako
právoplatný manžel ji může propustit. A nejenom může, jako čestný Žid by
to měl udělat, vždyť mlčet by mohlo být pokládáno za spoluvinu. Dá jí
tedy propustný lístek, a tím ji vystaví veřejné hanbě? Nebo co se stane?
Nejedno děvče v jejím věku by se Alžbětě rozplakalo na prsou: Ach, jak jsem
unavená! A jakou mám starost!
Maria však jásá: Velebí má duše Hospodina! Proč? Kde bere to nadšení? V
co doufá?
Není těžké odpovědět, vlastně evangelium nám odpovídá samo, a to ústy
Alžbětinými. Tak vítá Marii: Jsi blahoslavená, protože jsi uvěřila, že se
splní, co ti bylo pověděno od Pána.
Maria ví, že potřebuje Hospodina. Vždyť od útlého mládí zpívá v žalmu
62(61):
Jen v Bohu odpočiň, duše moje,
od něho pochází má naděje:
on jediný je má skála, má spása,
má pevnost, neklopýtám.
V Bohu je má spása a má sláva,
skála mé síly!
Teď však pociťuje něco stejně úžasného, totiž že Bůh potřebuje ji. Že ji
potřebuje, aby mohl splnit svůj věčný úmysl: předložit člověku ve svém Synu
Ježíši plán spásy. Posvětit ho pro vstup do svého Království.
A k
tomu že v ní potřebuje matku pro tohoto svého milovaného Syna.
Neuměla vykládat starozákonní proroctví jako znalci Písma, neuměla prozpěvovat
žalmy jako levité, ale kdykoli ráno začínala modlitbu Šema Izrael
(je známa z dob po babylonském zajetí – 538 př.
Kr.) = Slyš, Izraeli), s pokorou věčnému Panovníkovi nabízela své
služby. Teď přišla chvíle, kdy ji On vzal za slovo. Nemusí se bát, nemusí hledat
cesty, kudy dál. On o ní ví, On ji potřebuje, On jí učinil veliké věci.
Její silou je víra. Pevná, živá, důvěřivá víra:
Ano, nebude zahanben,
kdo skládá naději v tebe… (Ž25,3)
Přátelé, mohli bychom skončit: Oslavit Mariinu víru a poděkovat jí za službu,
kterou nabídla Bohu pro naši spásu. Pokorně přitom uznáme: Čím je naše
děkování té, kterou oslavují nebesa!
Jenomže my ještě neskončíme. Ještě si musíme něco připomenout.
Nám, tedy tobě a mně, neprokázal nic velkého ten, který je mocný?
Život a vše v něm tedy pro nás není Božím darem?
Chtěli bychom lepší život? A co to pro nás znamená: lepší
život?
V utrpení a potížích nevidíme nic, než okovy a břemeno?
Naříkáme nad svým údělem a závidíme druhým?
Nebo zašmodrcháváme život sobě i druhým?
Nebo dokonce Bohu vyčítáme?
Nebo?
Nezmaříme na sobě veliké věci, jež nám Pán prokázal.
Poprosíme Nanebevzatou o přímluvu, abychom dokázali s malou obměnou říci to, co
ona pronese zhruba za dvanáct let po návštěvě u Alžběty na nádvoří
Jeruzalémského chrámu ke ztracenému a znovu nalezenému Synu:
My tě hledáme s bolestí!
Protože tě potřebujeme k
velkým věcem!
Protože nás potřebuješ
k velkým věcem!
|
