DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

21. neděle v mezidobí

    

Nanebevzetí Panny Marie

    

19. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

14. neděle v mezidobí

    

13. neděle v mezidobí

    

5. neděle velikonoční

    

3. neděle velikonoční

    

2. neděle velikonoční

    

5. neděle postní

    

4. neděle postní

    

3. neděle postní

    

2. neděle postní

    

1. neděle postní

    

7. neděle v mezidobí

    

6. neděle v mezidobí

    

   

 

Úvaha nad evangeliem 19. neděle v liturgickém mezidobí

 

 

Při čtení evangelia jsme vyslechli Ježíšovu větu:

Blahoslavení služebníci, které Pán při svém příchodu najde bdící.

 Možná, že jsme přitom souhlasně pokyvovali hlavou: Ano, ano, služebníci mají být připraveni. Jenomže Pán nehovoří o „nějakých“ služebnících, nýbrž o mně i o tobě. Já mám být připraven, ty máš být připraven, až Pán přijde.

 

Kdy ale přijde a jak se připravit?

 

Možná, přijde už ráno.

Manžel se chystá do práce a jeho žena cítí, že je myšlenkami mimo. Ví, že ho v práci čeká těžký úkol: musí vysvětlit, zdůvodnit, obhájit změny, které navrhuje a které mají mnoho odpůrců. A tak mlčí také, jen mu chystá potřebné věci.

Muž se chápe aktovky a odchází. Vtom se ale obrátí se slovy:  Dej mi pusu, děvče. Ještě, že tě mám.  A ona má oči plné slz.

Pán přišel ráno, aby viděl, zda je jejich láska připravena i na nepohodu. A našel jejich lásku, že bdí.

 

Možná, že Pán přijde v poledne.

Mladý muž letí domů z práce jako drak. Měl nepříjemnost: zanedbal důležitou věc, způsobil značnou škodu a byl „na koberečku“.  Teď je třeba kyblík špíny z duše na někoho vychrstnout.

A ejhle! Oběd není hotov. Neví, že příčina je v tom, že byl celé dopoledne vypnut elektrický proud. Tož zařve na manželku: Ani to žrádlo nemám včas! Já se dřu a ty se tu flákáš!

Pán přišel v poledne a byl moc smutný: láska mladého muže nebděla. Projevil se jako frajer -- možná byl navoněn drahými deodoranty, možná znal všechny hokejové výsledky, ale co to je láska, nevěděl -- opravdu milovat neuměl, snad jenom sebe.

 

Možná, že Pán přijde večer.

Mladí manželé se chytají na koncert vážné hudby. Ženichova matka je odkázána na vozík, a tak čeká, až jí před tím, než odejdou, uloží do postele. Snacha přichází: Maminko, oblékat! -- Copak, pyžamo? – Ne, ne, nesu vám sváteční šaty, půjdete s námi. – Ale, budu vám na obtíž! --  Jaká obtíž, rádi vás tam dopravíme.

Stařenka sedí na vozíku po straně sedadel a její snacha šťouchne do manžela: Podívej se! A oba s úsměvem pozorují, jak tchyně se zavřenýma očima kývá rukama v rytmu vznešené melodie. Jakou má radost.

Pán přišel večer a usmíval se s našimi třemi diváky. Bolestný problém: snacha – tchyně, zde byl vyřešen. On vlastně vůbec nevznikl. Nikdo v té rodině neměl zájem, hledat na druhém chyby a roznášet je po okolí. Vyšklebovat se a chtít opanovat maličké společenství. Ukázat svou nepostradatelnost. Byli jedna duše, jedno srdce (Sk4,32), stručně řečeno, byli to křesťané. Jejich láska bděla.

 

Možná, že Pán přijde v noci.

Pětiletý Honzík spává v postýlce vedle postelí rodičů. Tentokrát ho maminka jen pohladí a hned usíná. Honzík ví, že je velmi unavena, den byl pro ni moc náročný.

Chce také usnout, ale vtom se ozve zub. A už bolí, jak se patří. Vzbudím maminku, něco mi na bolest dá. Pak ale pozoruje, jak maminka klidně oddechuje, a řekne si: Ať se vyspí, vydržím to!

Snadno se řekne, hůře vykoná. Tvář otéká a v ústech to vrtá, škube, píchá. Nechce křičet, tak si strčí do úst cíp polštáře a čeká na ráno. Jenže čas se vleče a zdá se, že minuta trvá věčnost. Jen když se maminka vyspí!, to je jeho medicína.

-- Ráno ho maminka nepoznává: tvář silně oteklá, oči uplakané.

Proč jsi mě nevzbudil? -- Maminko, ono to ani tak moc nebolelo a tys tak krásně spala.

Maminka ho vzala do náručí a hladila. Věděla jasně: Má mě moc rád!

A Pán přišel v noci (on byl ve skutečnosti s Honzíkem celou noc) a usmíval se: Z tohoto dítěte vyroste statečný muž, pevný ve víře, naději i lásce, bude oporou svým blízkým, církvi i národu. Vždyť vydrží bdít s nemocným zubem celou noc, bdít z lásky!

 

I ke mně přijde Pán zjistit, zda bdím?

 

Určitě přijde: proto budu připraven,

může přijít, kdy se nenaději (Srv.Mt24,42) --

Nedoufám bláhově, že vydržím bdít sám, spolehnu na Hospodina. (srv.Ž23=22) --

nemyslím si, že slovo bdít znamená sedět na lavičce a opalovat se.

 

Bdít, to znamená:

zajistit si Boží světlo modlitbou a Boží milost eucharistií --

ze vší síly, s největším uvědomením, hlavně však s „první“ láskou (viz  Zj2,4)

pozorovat svět a život na něm, samozřejmě že i život svůj,

 hodnotit vše v duchu evangelia a jednat  

 

Ježíš tobě i mně říká: Bděte se mnou (viz Mt26,38b)

Poslechneme ho?

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008