Úvaha nad evangeliem 19. neděle v liturgickém
mezidobí
Při čtení evangelia
jsme vyslechli Ježíšovu větu:
Blahoslavení služebníci, které Pán
při svém příchodu najde bdící.
Možná, že jsme přitom souhlasně pokyvovali hlavou: Ano, ano,
služebníci mají být připraveni. Jenomže Pán nehovoří o „nějakých“
služebnících, nýbrž o mně i o tobě. Já mám být připraven, ty máš být připraven,
až Pán přijde.
Kdy ale přijde a jak se připravit?
Možná, přijde už ráno.
Manžel se chystá do práce a jeho žena cítí, že je myšlenkami mimo. Ví, že ho
v práci čeká těžký úkol: musí vysvětlit, zdůvodnit, obhájit změny, které
navrhuje a které mají mnoho odpůrců. A tak mlčí také, jen mu chystá potřebné
věci.
Muž se chápe aktovky a odchází. Vtom se ale obrátí se slovy: Dej mi pusu,
děvče. Ještě, že tě mám. A ona má oči plné slz.
Pán přišel ráno, aby viděl, zda je jejich láska
připravena i na nepohodu. A našel jejich lásku, že bdí.
Možná, že Pán přijde
v poledne.
Mladý muž letí domů z práce jako drak. Měl nepříjemnost: zanedbal důležitou věc,
způsobil značnou škodu a byl „na koberečku“. Teď je třeba kyblík špíny z duše
na někoho vychrstnout.
A ejhle! Oběd není hotov. Neví, že příčina je v tom, že byl celé dopoledne
vypnut elektrický proud. Tož zařve na manželku: Ani to žrádlo nemám včas! Já
se dřu a ty se tu flákáš!
Pán přišel v poledne a byl moc smutný: láska
mladého muže nebděla. Projevil se jako frajer -- možná byl navoněn
drahými deodoranty, možná znal všechny hokejové výsledky, ale co to je láska,
nevěděl --
opravdu milovat neuměl, snad jenom sebe.
Možná, že Pán přijde večer.
Mladí manželé se chytají na koncert vážné hudby. Ženichova matka je odkázána na
vozík, a tak čeká, až jí před tím, než odejdou, uloží do postele. Snacha
přichází: Maminko, oblékat! -- Copak, pyžamo? – Ne, ne, nesu vám
sváteční šaty, půjdete s námi. – Ale, budu vám na obtíž! -- Jaká obtíž, rádi
vás tam dopravíme.
Stařenka sedí na vozíku po straně sedadel a její snacha šťouchne do manžela:
Podívej se! A oba s úsměvem pozorují, jak tchyně se zavřenýma očima kývá
rukama v rytmu vznešené melodie. Jakou má radost.
Pán přišel večer a usmíval se s našimi třemi
diváky. Bolestný problém: snacha – tchyně, zde byl vyřešen. On vlastně
vůbec nevznikl. Nikdo v té rodině neměl zájem, hledat na druhém chyby a roznášet
je po okolí. Vyšklebovat se a chtít opanovat maličké společenství. Ukázat svou
nepostradatelnost. Byli jedna duše, jedno srdce
(Sk4,32), stručně řečeno, byli
to křesťané. Jejich láska bděla.
Možná, že Pán přijde v noci.
Pětiletý Honzík spává v postýlce vedle postelí rodičů. Tentokrát ho maminka jen
pohladí a hned usíná. Honzík ví, že je velmi unavena, den byl pro ni moc
náročný.
Chce také usnout, ale vtom se ozve zub. A už bolí, jak se patří. Vzbudím
maminku, něco mi na bolest dá. Pak ale pozoruje, jak maminka klidně
oddechuje, a řekne si: Ať se vyspí, vydržím to!
Snadno se řekne, hůře vykoná. Tvář otéká a v ústech to vrtá, škube, píchá.
Nechce křičet, tak si strčí do úst cíp polštáře a čeká na ráno. Jenže čas se
vleče a zdá se, že minuta trvá věčnost. Jen když se maminka vyspí!, to je
jeho medicína.
-- Ráno ho maminka nepoznává: tvář silně oteklá, oči uplakané.
Proč jsi mě nevzbudil? -- Maminko, ono to ani tak moc nebolelo a tys
tak krásně spala.
Maminka ho vzala do náručí a hladila. Věděla jasně: Má mě moc rád!
A Pán přišel
v noci (on byl ve skutečnosti
s Honzíkem celou noc)
a usmíval se: Z tohoto dítěte vyroste statečný muž, pevný ve víře, naději i
lásce, bude oporou svým blízkým, církvi i národu. Vždyť vydrží bdít s nemocným
zubem celou noc, bdít z lásky!
I ke mně přijde Pán zjistit, zda bdím?
Určitě přijde:
proto budu připraven,
může přijít, kdy se nenaději (Srv.Mt24,42) --
Nedoufám bláhově, že vydržím bdít sám, spolehnu na Hospodina.
(srv.Ž23=22) --
nemyslím si, že slovo bdít znamená sedět na lavičce a opalovat se.
Bdít,
to znamená:
zajistit si Boží světlo modlitbou a Boží milost eucharistií --
ze vší síly, s největším uvědomením, hlavně však s „první“ láskou
(viz Zj2,4)
pozorovat svět a život na něm, samozřejmě že i život svůj,
hodnotit vše v duchu evangelia a jednat
Ježíš tobě i mně říká: Bděte
se mnou
(viz Mt26,38b)
Poslechneme ho?
|