DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

18. neděle v mezidobí

    

17. neděle v mezidobí

    

16. neděle v mezidobí

    

15. neděle v mezidobí

    

Příprava na diecézní pouť 4

    

Příprava na diecézní pouť 3

    

Příprava na diecézní pouť 2

    

Příprava na diecézní pouť 1

    

 

Úvaha na 24. neděli v mezidobí

 

Cesarea Filipova byla v dobách Ježíšových významným městem na severu Palestiny, v překrásném údolí Hermonu při pramenech Jordánu. Dnes na jeho troskách stojí vesnice Banias, nazvaná podle Pana, pohanského boha lesů, stád a pastýřů, který tam byl v dávnověku uctíván. Tam podle dnešního evangelia zavedl Ježíš apoštoly, tam je šokoval otázkou: Za koho mě lidé pokládají?

Byli překvapeni, odpovědi se však hrnuly: Říkají, že jsi starozákonní Eliáš nebo Jeremiáš. Nebo jiný prorok. Nebo Jan Křtitel. A tak podobně. Ježíš názory vyslechl, ale jako by ho příliš nezajímaly. Zato hned zaútočil na apoštoly: A za koho mě pokládáte vy?

 

Chvíli se nikdo nehlásil ke slovu.

 

 

Apoštolé žili v důvěrném společenství s Ježíšem. Měli možnost sledovat jeho dokonalý život na veřejnosti i v soukromí. Slyšeli, že se mohl postavit i nepřátelům: Kdo z vás mě může obvinit z hříchu? A ticho, jež následovalo, výmluvně svědčilo o jeho svatém životě. Ani důvěrní přátelé, ani zarytí nepřátelé na něm nenalezli špatnost.

 

Apoštolé slyšeli Ježíšovo učení o milosrdenství, lásce, spáse. O Otci, který nás miluje a zve k sobě. Znali i odezvu u posluchačů: Tak nikdo nikdy nemluvil! Viděli zástupy, jak žasly nad Ježíšovou řečí. Mluvil jak ten, kdo má moc --  pronesl i toto: Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům (čili: v Božím zákoně)  ---   však pravím vám…(čili: jsem pánem nad Božím zákonem).

 

Apoštolé byli svědky Ježíšových činů, konaných nadlidskou mocí a přece tak samozřejmě. Ježíš sám na ně upozornil: Skutky, které konám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.

 

To vše táhlo myslí apoštolů, když měli teď odpovědět, za koho Ježíše mají. Zdálo se to jasné, jenomže pro žida nepřijatelné. Copak se nemodlili dvakrát denně  Šema, slyš? Tato modlitba přece zní:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh,

Hospodin je jediný!

 Jedinost Boží byla základem jejich víry. Nezradí tuto víru, když nyní řeknou Mistru: Ty jsi Syn Boží?

Vyslovil to nakonec jménem všech Petr: Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého.

 

Co učinil Ježíš?

 

Pokáral ho za troufalost, za přehánění, za omyl?  Naopak, Ježíš ho pochválil a zdůraznil, že jeho vyznání je vnuknutím Božím: Na to jsi nepřišel sám, to ti zjevil můj Otec!  Slíbil Petrovi i odměnu:

On bude skálou, na níž Ježíš zbuduje svou církev.

 On dostane klíče k nebeskému království.

 

----------------------

 

 

To je krásné a povzbudivé. Jenomže teď Ježíš stojí přede mnou a má stejnou otázku: Za koho mě pokládají tvoji současníci?

 

 

Jak odpovím?

 

 

Někteří říkají, žes vůbec nežil. Že si tě vymysleli. A říkají to přesto, že o tvé existenci máme historické doklady.  Křesťanské, židovské i pohanské.

Uvedu aspoň jedno svědectví, a to z díla Annales  římského dějepisce P. C.Tacita, sepsaného před r. 117:

Aby učinil konec řečem, že dal Řím zapálit sám, svedl Nero ( C. C. Nero, císařem od r.54)

vinu na ty, které pro jejich zločinnost lidé nenáviděli a nazývali je křesťany. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy od prokurátora Pontia Pilata popraven.

(Vidíme, že pohan Tacitus křesťany v lásce neměl: tím je jeho svědectví cennější.)

 

Jiní připouštějí, žes žil, ale jako moudrý, ušlechtilý člověk. Jen člověk, naprosto ne Bůh. Je ovšem nemožné vysvětlit, kdybys ses považoval jen za člověka, jak jsi o sobě mohl prohlásit:

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.

Nebo: Já a Otec ( = Bůh) jsme jedno.

Nebo: Kdo ve mne věří, bude živ navěky.

Nebo: Já jsem vzkříšení a život… 

Tyto i další výroky Ježíšovy jasně ukazují: Buď je Bůh, za něhož se považoval a

vydával, nebo je člověk, ale ne nejmoudřejší, nýbrž nenormální megaloman. A to si přece jen o Ježíši, o jeho učení, neodváží tvrdit nikdo.

 

Potom je tady zástup věřících, kteří s Petrem radostně a uvědoměle vyznávají: Ty jsi Kristus, Syn Boží.

 

 

A nyní to hlavní: Jak odpovím sám za sebe? Za koho já pokládám Ježíše?

 

Pane, i já se počítám mezi ty, kteří se klanějí tvému Božství. Věřím, žes Syn Boží, vyznávám: Pán můj a Bůh můj.

 

Vím ovšem, že se nyní zeptáš:

 

Vyznávají to jen tvá ústa, nebo i tvé srdce?

Vyznávají to tvé skutky, tvůj život?

Vyznává to tvá láska k bližním, tvá naděje, statečnost a pokora?

 

Prosím, Ježíši, pomoz mi, abych na tvé otázky mohl odpovědět:

Snažím se o to, Pane!

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008