|
Úvaha na 24. neděli v mezidobí
Cesarea Filipova byla v dobách Ježíšových významným městem na severu Palestiny,
v překrásném údolí Hermonu při pramenech Jordánu. Dnes na jeho troskách stojí
vesnice Banias, nazvaná podle Pana, pohanského boha lesů, stád a pastýřů, který
tam byl v dávnověku uctíván. Tam podle dnešního evangelia zavedl Ježíš apoštoly,
tam je šokoval otázkou: Za koho mě lidé pokládají?
Byli překvapeni, odpovědi se však hrnuly: Říkají, že jsi starozákonní Eliáš
nebo Jeremiáš. Nebo jiný prorok. Nebo Jan Křtitel. A tak podobně. Ježíš
názory vyslechl, ale jako by ho příliš nezajímaly. Zato hned zaútočil na
apoštoly: A za koho mě pokládáte vy?
Chvíli se nikdo nehlásil ke slovu.
Apoštolé žili v důvěrném společenství s Ježíšem. Měli možnost sledovat jeho
dokonalý život na veřejnosti i v soukromí. Slyšeli, že se
mohl postavit i nepřátelům: Kdo z vás mě může obvinit z hříchu? A
ticho, jež následovalo,
výmluvně svědčilo o jeho svatém životě. Ani důvěrní přátelé, ani zarytí
nepřátelé na něm nenalezli špatnost.
Apoštolé slyšeli
Ježíšovo učení o milosrdenství, lásce, spáse. O Otci, který
nás miluje a zve k sobě. Znali i odezvu u posluchačů: Tak nikdo
nikdy nemluvil! Viděli zástupy, jak žasly nad Ježíšovou řečí.
Mluvil jak ten, kdo má moc -- pronesl i toto: Slyšeli jste, že
bylo řečeno předkům
(čili:
v Božím zákoně) --- Já
však pravím vám…(čili:
Já
jsem pánem nad Božím zákonem).
Apoštolé byli svědky
Ježíšových činů, konaných
nadlidskou mocí a přece tak samozřejmě. Ježíš sám na ně upozornil:
Skutky, které konám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.
To vše táhlo myslí apoštolů, když měli teď odpovědět, za koho Ježíše mají. Zdálo
se to jasné, jenomže pro žida nepřijatelné. Copak se nemodlili dvakrát denně
Šema, slyš? Tato modlitba přece zní:
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh,
Hospodin je jediný!
Jedinost Boží byla základem jejich
víry. Nezradí tuto víru, když nyní řeknou Mistru: Ty jsi Syn Boží?
Vyslovil to nakonec
jménem všech Petr: Ty jsi Mesiáš, syn Boha živého.
Co učinil Ježíš?
Pokáral ho za
troufalost, za přehánění, za omyl? Naopak, Ježíš ho pochválil a zdůraznil, že
jeho vyznání je vnuknutím Božím: Na to jsi nepřišel sám, to ti zjevil můj
Otec! Slíbil Petrovi i odměnu:
On bude skálou,
na níž Ježíš zbuduje svou církev.
On dostane
klíče k nebeskému království.
----------------------
To je krásné a
povzbudivé. Jenomže teď Ježíš stojí přede mnou a má stejnou otázku: Za
koho mě pokládají tvoji současníci?
Jak odpovím?
Někteří říkají,
žes vůbec nežil.
Že si tě vymysleli. A říkají to přesto, že o tvé existenci máme historické
doklady. Křesťanské, židovské i pohanské.
Uvedu aspoň jedno svědectví, a to z díla Annales římského dějepisce
P. C.Tacita, sepsaného před r. 117:
Aby učinil konec
řečem, že dal Řím zapálit sám, svedl Nero
( C. C. Nero, císařem od r.54)
vinu na ty,
které pro jejich zločinnost lidé nenáviděli a nazývali je křesťany. Původce
toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy od prokurátora Pontia Pilata
popraven.
(Vidíme, že pohan Tacitus křesťany v lásce neměl: tím je jeho svědectví
cennější.)
Jiní připouštějí, žes žil, ale jako moudrý, ušlechtilý člověk.
Jen člověk, naprosto ne Bůh. Je ovšem nemožné
vysvětlit, kdybys ses považoval jen za člověka, jak jsi o sobě mohl
prohlásit:
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.
Nebo: Já a Otec (
= Bůh)
jsme jedno.
Nebo: Kdo ve mne věří, bude živ navěky.
Nebo: Já jsem vzkříšení a život…
Tyto i další výroky Ježíšovy jasně ukazují: Buď je Bůh, za něhož se
považoval a
vydával, nebo je člověk, ale ne nejmoudřejší, nýbrž nenormální megaloman. A
to si přece jen o Ježíši, o jeho učení, neodváží tvrdit nikdo.
Potom je tady zástup věřících, kteří s Petrem radostně a uvědoměle
vyznávají:
Ty jsi
Kristus, Syn Boží.
A nyní to hlavní: Jak odpovím sám za sebe? Za koho já pokládám Ježíše?
Pane, i já se počítám mezi ty, kteří se klanějí tvému Božství. Věřím, žes Syn
Boží, vyznávám: Pán můj a Bůh můj.
Vím ovšem, že se nyní zeptáš:
Vyznávají to jen tvá ústa, nebo i tvé srdce?
Vyznávají to tvé skutky, tvůj život?
Vyznává to tvá láska k bližním, tvá naděje, statečnost a pokora?
Prosím, Ježíši, pomoz mi, abych na tvé otázky mohl odpovědět:
Snažím se o to, Pane!
|
