|
Úvaha na 23. neděli v mezidobí
Prosíme o dostatek kněží.
Začal školní rok a také semináře, ústavy pro výchovu a výuku budoucích kněží,
čekají, že otevřou brány novým bohoslovcům.
Pro církev je to životně důležitá otázka: bude kněží dostatek?
Jaké je vlastně povědomí o kněžích, jejich životě, o jejich práci? Zeptejme se
třebas lidí na ulici:
Kdo je to kněz?
Kněz? Nevím, k čemu by mi byl. Potřebuji lékaře, krejčího, opraváře – ale
kněze? Toho jsem ještě nikdy na nic nepotřeboval.
Kněz? To je takový obřadník. Ozdobí významné životní události starobylými
obřady. Už mě oddával, křtil mi dítě, pohřbíval maminku. Už nevím, zda to bylo
pěkné, nebo zda spěchal. Už nevím…
Kněz? To je zřejmě nepříjemný člověk. Asi stále hubuje na neposlušné
děti, zkaženou mládež, na celý svět propadlý hříchu a peklu. Asi i mně by
pořádně vyčinil. Nechci ho. Nechci kázání.
Byly doby, které udělaly z kněze hroznou karikaturu: jemnostpána.
A byly doby – ba ještě jsou, které nutí kněze, aby byl zedníkem,
pokrývačem, opravářem…
Kdo je tedy opravdu kněz?
Kněze oslovujeme jménem pater, otec. A otec je ten, kdo dává a ochraňuje
život. Kněz je člověk, který dává život. Sám slabý, často unavený, leckdy
mrzutý, podléhající nemocem i smrti. Jeho rukám a srdci však dal Ježíš zvláštní
dar: může dát tvé duši Boží život, a tím celému tvému žití směr, tvým obětem a
utrpení smysl, ano i tvému umírání naději.
Boží život, to je Boží láska, která s tebou a v tobě žije, pracuje, raduje se i
trpí. Setkává se s lidmi, ukazuje cestu a sílí, abys vytrval až do konce, kdy se
tvá víra změní na patření.
Může být něco radostnějšího, než žít s tím, kdo je cesta, pravda a život? Kdo tě
miluje víc, než máš rád sám sebe? Jehož kříž stojí pevně, i když se kymácí celý
svět?
Jak ti kněz dává Boží život?
Kněz hlásá slovo Boží.
Do zmatku filozofických názorů, do pocitu frustrace, osamělosti, jež se – zdá se
– stále více zmocňuje dnešního člověka,
do světa, jehož obzor se tmí mraky lhostejnosti, kořistnictví a prospěchářství,
do situace, kdy mnozí chtějí léčit nenávist novou nenávistí,
do tvých obav, nejistot a zmatků,
hlásá kněz radostnou zprávu evangelia:
Člověče, ty nejsi jen nepatrné kolečko, které se musí zběsile otáčet, aby
stačilo tempu světa. Ty jsi Boží dítě. V tom je tvá velikost a
důstojnost. V Bohu máš Otce, v něm je domov tvé duše. Bůh tě vyslal na tento
svět jako svého vyslance, abys pomohl modlitbou, obětí, prací i příkladem
vytvořit z tohoto světa svět aspoň trošinku přátelštější, lepší, čistší,
lidštější, svět Boží. A podejmeš-li se tohoto poslání s ochotou a důvěrou, neboj
se, Bůh tě nenechá padnout.
Kdyby se ti na světě podařilo jen maličko,
kdyby na tebe lidé
naplivali pro pravdu, kterou chceš hlásat, a pro lásku, kterou chceš rozdávat,
kdyby tě smrt
předčasně zachvátila,
neboj se, dojdeš
svého práva, naplnění svého štěstí, máš svého utěšitele, zastánce, který se
směje lidským pletichám a mudrování, který rozlamuje okovy smrti.
Máš Boha, on je
zárukou tvého vítězství, v něm je tvůj cíl.
Tak hlásá kněz
slovo Boží – i tobě, bratře, sestro.
Uvědomuješ si svou odpovědnost, s níž na slovo Boží odpovíš?
Můžeš prohlásit,
že Boží pravdy ovlivňují tvůj život?
Že se je snažíš
poznat a být jejich apoštolem?
Že přijímáš
spoluodpovědnost za osudy církve ve své rodině, v obci, ve farnosti?
Nezapomeň, prosím:
Zda bude zatékat do kostela nebo ne – i to je svá starost.
Zda bude kostel čistý, u oltáře ministrant, za varhanami varhaník – i to tvá
starost.
Zda tvé děti budou znát Otče náš a přikázání: V jednoho Boha budeš
věřit..., Cti otce svého i matku svou..., Nepokradeš -- i to je
tvá starost.
Zda u vás doma bude sídlit víra, naděje a láska – i to je tvá starost, mnohem
vážnější, než jakou dlažbu budete mít v koupelně, nebo kam pojedete na
dovolenou.
Jsi si vědom, že slovo Boží je třeba slyšet a zachovávat?
Kněz slouží mši svatou.
Pokaždé, když přistupuje k oltáři, jako by na něj postavil tajemný kříž.
Na něm Kristus stále rozepíná probodené ruce,
aby k sobě přivinul všechny, kdo lační a žízní po spravedlnosti,
aby smířil děti s nebeským Otcem,
aby jim na oltáři přichystal svátostný pokrm, v jehož síle člověk vytrvá a
zvítězí.
Uvědomuješ si, jak
mnoho ti Ježíš ve mši nabízí?
Chceš se naučit spolu s knězem mši obětovat?
Nebo ti stačí sednout si do lavice a čekat, co bude farář dělat?
Kněz uděluje svátosti.
To nejsou přežité, nesrozumitelné obřady, to není čarování a magie.
Ve křtu, v biřmování, ve zpovědi, ve svatém přijímání, v pomazání nemocných,
ve svátosti svěcení kněží, nebo ve svátosti manželství – vždy se
setkáváš s Ježíšem.
Pokaždé v jiné životní situaci, v jiné duchovní potřebě.
Ale vždy je tom týž Ježíš, jemuž bylo líto zástupů, motajících se jako ovce bez
pastýře.
Vždy je to týž Ježíš, jenž k sobě zval všechny obtížené a unavené, aby je
občerstvil.
Vždy je to týž Ježíš, který svou božskou sílu rozdává skrze slabé lidi, skrze
své kněze.
Uvědomuješ si, jaký je to rozdíl, žít s Ježíšem – nebo žít bez něho?
Modlíme se:
Pane Ježíši, požehnej našim farnostem:
kněžím sešli dobré nástupce pro práci na své vinici,
v srdcích věřících laiků probuď radost z jistoty, kterou dáváš všem, kdo
tě upřímně hledají, i ochotu, vzít osudy víry ve farnosti také za svou
věc.
|
