DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

27. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha nad evangeliem 30. neděle v mezidobí

 

Evangelijní úryvek nás dnes zavádí do nejstaršího známého města na světě, do Jericha. Leží uprostřed Judské pouště, jen několik kilometrů severně od Mrtvého moře, téměř 260 metrů pod úrovní Moře středozemního. Evangelium se o něm několikrát zmiňuje v souvislosti s Ježíšovým působením.

 

 Dnes se tam setkáváme s žebrajícím slepcem, synem Timaiovým. Byl to ubožák, člověk na okraji společnosti. Uzavřený do zlé temnoty, odkázaný na milosrdenství kolemjdoucích. Přitom však neztrácel naději, že přijde den, kdy se podívá lidem do očí, kdy uvidí město i řeku. Od kolemjdoucích, kteří mu věnovali chvíli pozornosti, slýchal o tajemném proroku, mocném v slovech i skutcích, který procházel Galileou i Judskem, a začal v něho skládat všechnu naději.

 

 Dlouho čekal, až konečně jednoho dne uslyšel kolem sebe dupot a hlahol velkého zástupu. Co to je, kdo to je, volal -- až někdo odpověděl: Jde tudy Ježíš Nazaretský.

 

 Už se vám, přátelé, stalo, že jste se ocitli v situaci: „teď nebo nikdy“? V takové byl nyní Bartimaios. Měl poslední příležitost… Co udělal? Dejme slovo evangeliu: Křičel stále hlasitěji: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. Ježíš se zastavil a řekl: Zavolejte ho. Tu odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Co chceš, abych ti udělal?, ptal se Spasitel. Pane, ať vidím.  A Ježíš: Jdi, tvá víra tě zachránila. Bartimaios  začal vidět a šel za ním.

 

Tady bychom mohli skončit, obdivovat Ježíšovu lásku i moc. Popřát žebrákovi, aby se dlouho těšil z nabytého zraku. Jenže to udělat nemůžeme. Ten slepý Bartimaios, to jsi totiž ty, bratře, sestro, to jsem já. To je každý z nás. I my sedíme u cesty – slepí k tomu, co bychom měli vidět, a tak dychtiví vidět to, co je vedlejší, by škodlivé. To se obrazí i v našich modlitbách, pokud jsme je už neodhodili ze svého života jako přítěž a ztrátu času. Oč jimi prosíme? A vůbec: Oč v životě usilujeme? Co chceme vidět?

 

Vždy před vánocemi si s dětmi vypravujeme, co by chtěly dostat jako dárek pod stromeček. Tentokrát odpovědi jen pršely: Já kolo. Já počítač. Já nový kožíšek. Já stavebnici.

Jen jedno děvče sedělo potichu, až jsem se zeptal: A co bys chtěla ty. Katko? Do ticha třídy se nesla odpověď: Já nechci nic, jenom aby tatínek přestal pít. Každý večer přichází z hospody opitý, bije maminku, a když ji bráníme, vyhání nás ven. Chci jen, aby přestal pít…

Já kolo, já počítačJá, aby tatínek přestal pít.

 

Vidíš jasně, co je v tvém životě, v tvém manželství, ve tvém snažení opravdu důležité? Ale i to, co je ještě čas napravit, uvést do pořádku? Nebo to třeba ani vidět nechceš? Raději ne?

Přesto zkus nyní upřímně říci: Ježíši, ať vidím! Ať vidím, s čím bych měl začít, co bych měl ukončit!

 

Před léty jsem navštívil v nemocnici souseda. Byl to boháč. Blízko fary měl nádhernou vilu, dva luxusní automobily. Zkrátka k závidění. Teď ležel pobledlý na lůžku, zřejmě rád, že si může popovídat.

Jsem u konce, pane faráři, řekl mi hned na začátku. Nedá se s tím nic dělat, prohlásil včera primář. A tak přehlížím celý život. Víte, já jsem v něm viděl jen peníze, blahobyt, úspěch. Však mám opravdu mnoho, mnoho peněz.

A mám také zkrachované manželství, kdy jdeme s manželkou každý svou cestou, už nám ani nestojí za to si popovídat. Pohromadě nás drží majetek, ohledy na naše postavení. Kdysi jsem viděl velikou, závratnou lásku, o niž se budu prát třeba s celým světem. Teď už vidím jen peníze, které to vše pokálely.  

Děti vyrostly v přesvědčení, že si mohou dopřát, co je napadne. Že je můj vliv vždy vytáhne z bryndy, do níž by se dostaly. Jinak se žádné z nich na mne nepřišlo podívat. Nemají čas, je tu tolik zábavy! Nejhorší je, že si myslí: Za peníze se koupí všechno!

Moji spolupracovníci udržují chod podniku. O oddanosti ke mně nemůže být ani řeči: uplácím je penězi i výhodami.

Lidé mi závidí – a já závidím každému žebráku, který přijde večer domů sníst pár brambor a žena ho pohladí po tváři. Špatně jsem se díval, špatně jsem hodnotil. A teď – už není čas.

 

Ty máš ještě čas a Pán tě volá.

 

Všimni si, co udělal Bartimaios, když mu lidé říkali: Buď dobré mysli, volá tě.

 

Zůstal sedět, až ho někdo zdvihne? Ne: Vyskočil a spěchal k Ježíšovi. Jak je dojemná jeho horlivost, udělat vše, aby byl u Mistra co nejdříve. A co ty?

 

Přitiskl k sobě plášť, aby o něj nepřišel. Ne: Odhodil jej, aby mu nepřekážel. A co ty, co odhodíš ze své duše, aby ti to nebránilo, dostat se ke Kristu co nejblíže?

 

Po uzdravení zašel s kamarády do hospody a oslavili to? Ne: Šel tou cestou za Ježíšem. A co ty? Za kým jdeš?

 

Pane, ať vidím…

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008