|
Úvaha nad evangeliem 30. neděle v mezidobí
Evangelijní úryvek nás dnes zavádí do nejstaršího známého města na světě, do
Jericha. Leží uprostřed Judské pouště, jen několik kilometrů severně od Mrtvého
moře, téměř 260 metrů pod úrovní Moře středozemního. Evangelium se o něm
několikrát zmiňuje v souvislosti s Ježíšovým působením.
Dnes se tam setkáváme s žebrajícím slepcem, synem Timaiovým. Byl to ubožák,
člověk na okraji společnosti. Uzavřený do zlé temnoty, odkázaný na milosrdenství
kolemjdoucích. Přitom však neztrácel naději, že přijde den, kdy se podívá lidem
do očí, kdy uvidí město i řeku. Od kolemjdoucích, kteří mu věnovali chvíli
pozornosti, slýchal o tajemném proroku, mocném v slovech i skutcích, který
procházel Galileou i Judskem, a začal v něho skládat všechnu naději.
Dlouho čekal, až konečně jednoho dne uslyšel kolem sebe dupot a hlahol velkého
zástupu. Co to je, kdo to je, volal -- až někdo odpověděl: Jde
tudy Ježíš Nazaretský.
Už se vám, přátelé, stalo, že jste se ocitli v situaci: „teď nebo
nikdy“? V takové byl nyní Bartimaios. Měl poslední příležitost… Co udělal? Dejme
slovo evangeliu: Křičel stále hlasitěji: Synu Davidův, smiluj se nade
mnou. Ježíš se zastavil a řekl: Zavolejte ho. Tu odhodil plášť,
vyskočil a přišel k Ježíšovi. Co chceš, abych ti udělal?, ptal se
Spasitel. Pane, ať vidím. A Ježíš: Jdi, tvá víra tě zachránila.
Bartimaios začal vidět a šel za ním.
Tady bychom mohli skončit, obdivovat Ježíšovu lásku i moc. Popřát žebrákovi, aby
se dlouho těšil z nabytého zraku. Jenže to udělat nemůžeme. Ten slepý Bartimaios,
to jsi totiž ty, bratře, sestro, to jsem já. To je každý z nás. I my sedíme u
cesty – slepí k tomu, co bychom měli vidět, a tak dychtiví vidět to, co je
vedlejší, by škodlivé. To se obrazí i v našich modlitbách, pokud jsme je už
neodhodili ze svého života jako přítěž a ztrátu času. Oč jimi prosíme? A vůbec:
Oč v životě usilujeme? Co chceme vidět?
Vždy před vánocemi si s dětmi vypravujeme, co by chtěly dostat jako dárek pod
stromeček. Tentokrát odpovědi jen pršely: Já kolo. Já počítač. Já nový
kožíšek. Já stavebnici.
Jen jedno děvče sedělo potichu, až jsem se zeptal: A co bys chtěla ty. Katko?
Do ticha třídy se nesla odpověď: Já nechci nic, jenom aby tatínek
přestal pít. Každý večer přichází z hospody opitý, bije maminku, a když ji
bráníme, vyhání nás ven. Chci jen, aby přestal pít…
Já kolo, já počítač – Já, aby tatínek přestal pít.
Vidíš jasně, co je v tvém životě, v tvém manželství, ve tvém snažení opravdu
důležité? Ale i to, co je ještě čas napravit, uvést do pořádku? Nebo to třeba
ani vidět nechceš? Raději ne?
Přesto zkus nyní
upřímně říci: Ježíši, ať vidím! Ať vidím, s čím bych měl začít, co bych
měl ukončit!
Před léty jsem navštívil v nemocnici souseda. Byl to boháč. Blízko fary měl
nádhernou vilu, dva luxusní automobily. Zkrátka k závidění. Teď ležel pobledlý
na lůžku, zřejmě rád, že si může popovídat.
Jsem u konce, pane faráři, řekl mi hned na začátku. Nedá se s tím nic
dělat, prohlásil včera primář. A tak přehlížím celý život. Víte, já jsem
v něm viděl jen peníze, blahobyt, úspěch. Však mám opravdu mnoho, mnoho peněz.
A mám také
zkrachované manželství, kdy jdeme s manželkou každý svou cestou, už nám ani
nestojí za to si popovídat. Pohromadě nás drží majetek, ohledy na naše
postavení. Kdysi jsem viděl velikou, závratnou lásku, o niž se budu prát třeba
s celým světem. Teď už vidím jen peníze, které to vše pokálely.
Děti vyrostly v přesvědčení, že si mohou dopřát, co je napadne. Že je můj
vliv vždy vytáhne z bryndy, do níž by se dostaly. Jinak se žádné z nich na mne
nepřišlo podívat. Nemají čas, je tu tolik zábavy! Nejhorší je, že si myslí: Za
peníze se koupí všechno!
Moji spolupracovníci udržují chod podniku. O oddanosti ke mně nemůže být ani
řeči: uplácím je penězi i výhodami.
Lidé mi závidí – a já závidím každému žebráku, který přijde večer domů sníst
pár brambor a žena ho pohladí po tváři. Špatně jsem se díval, špatně jsem
hodnotil. A teď – už není čas.
Ty máš ještě čas a Pán tě volá.
Všimni si, co udělal Bartimaios, když mu lidé říkali: Buď dobré mysli, volá
tě.
Zůstal sedět, až ho někdo zdvihne? Ne: Vyskočil a spěchal
k Ježíšovi. Jak je dojemná jeho horlivost, udělat vše, aby byl u Mistra co
nejdříve. A co ty?
Přitiskl k sobě plášť, aby o něj nepřišel. Ne: Odhodil jej, aby mu
nepřekážel. A co ty, co odhodíš ze své duše, aby ti to nebránilo, dostat se ke
Kristu co nejblíže?
Po uzdravení zašel s kamarády do hospody a oslavili to? Ne: Šel
tou cestou za Ježíšem. A co ty? Za kým jdeš?
Pane, ať vidím…
|
