DUCHOVNÍ

SLOVO:

  

33. neděle v mezidobí

    

32. neděle v mezidobí

    

Památka zesnulých

    

30. neděle v mezidobí

    

29. neděle v mezidobí

    

27. neděle v mezidobí

    

25. neděle v mezidobí

    

24. neděle v mezidobí

    

23. neděle v mezidobí

    

22. neděle v mezidobí

    

 

Úvaha před svátky zesnulých

 

Po celý rok vzpomínáme na své zemřelé s vděčností a láskou. První dva listopadové dny jsou však jejich svátkem, proto jsme se shromáždili kolem oltáře.

 

 Zasedli jsme k Ježíšovu stolu, abychom vyslechli jeho slovo o věčném životě. Bůh jej dopřává těm, kdo svůj pozemský život prozářili světlem víry a proteplili skutky křesťanské lásky.

 

 Zasedli jsme k Ježíšovu stolu, abychom s něj přijali jeho pokrm. Dává život věčný těm, kdo jej požívají s pokorou a zodpovědností.

 

Zasedli jsme k Ježíšovu stolu a věříme, že naši zesnulí jsou zde s námi. Vždyť před Bohem tělesná smrt nic neznamená. Může člověka vyrvat z našeho středu, nemůže ho však vyrvat z našeho srdce, natož pak z Ježíšova srdce, plného milosrdenství a slitování.

 

A tak na své zesnulé vzpomínáme.

 

 Možná, že odešli na věčnost tak rychle, že jsme jim tehdy nestačili ani poděkovat.   Teď je čas, učinit tak -- a učinit tak po křesťansku: Pán Bůh vám odplať

 

Možná, že se nám do vzpomínek na ně mísí hořkost pro něco, co se kdysi mezi námi stalo nedobrého a co dosud pálí v duši.

Teď je čas, vzpomenout na Otče náš: Odpusť nám, jako i my odpouštíme.

 

Možná, že nás světské starosti i radosti pohlcují natolik, že na své zesnulé, ba ani na vlastní smrt nevzpomeneme.

Teď je čas, připomenout si moudrou radu: Ať děláš cokoli, dělej to s rozvahou a pamatuj na konec!

 

Postůjme nyní v duchu nad hroby svých příbuzných, přátel a známých.

Postůjme nad hroby svých kněží, učitelů a dobrodinců.

Postůjme nad hroby těch, které zabila válka, teror a neštěstí.

Postůjme nad hroby těch, za něž se už nikdo nemodlí.

 

Odpočinutí věčné dej jim, Pane,

a věčné světlo ať jim svítí!

 

 

Design and web by Petr Mizera, © 2008