Farnost Dolní Bukovsko

Farnost

Dolní Bukovsko:

Základní údaje

Historie

Horní Bukovsko

Povídky z Dolního Bukovska

Jak v Bukovsku natahovali lavici.

Hlavou městečka byl purkmistr, který měl k ruce 18 konšelů. Při zasedáních sedával purkmistr v čele v křesle a konšelé ve třech lavicích po šesti.. A stalo se v létě, při zasedání , že se jedna vetchá lavice zřítila. Zavolali tedy místního truhláře, aby zhotovil novou. Truhlář si přinesl prkno, posadil na něj šest konšelů, aby zjistil, jak je třeba lavici dlouhou. Udělal si na prkně čáru a odešel. Byl nimra s prací nechvátal, konšelé také nechvátali, protože v té době byla pokladnice prázdná. Lavice byla proto dodána až za půl roku. To už byla zima a konšelé přišli na zasedání v kožiších, protože se šetřilo na otopu. Sedli na novou lavici, ale ouha, vešlo se jich na ni jenom pět a na toho šestého nezbyl ani maličký kousek místa. Co teď? Koukali všichni na purkmistra, kterak si jako hlava nejchytřejší, asi poradí. Ten po chvíli přemýšlení povídá, že se musí ta zatra lavice přece natáhnout. „Tři a tři z každé strany a až řeknu teď, budete tahat.“ A tak tahali a tahali a jak tak poctivě tahali, jednomu z námahy bylo horko a tak si sundal kožich. Purkmistr zavelel, aby si odpočinuli a zkusili, jestli se ta lavice natahuje. No a ten šestý se už přece jenom na malý kousíček vešel. I pravil purkmistr, je to dobré, natahuje se. A tak dále tahali a tahali, to už bylo horko dalším dvěma a tak si také odložili kožichy. A vida, šestý konšel už seděl napůl. A tak tahali, až sundali kožichy úplně všichni a to víte, potom se už na lavici vešli všichni. I pravil purkmistr: „Vidíte, nebýt mé hlavy, měli jsme zbytečné výdaje“. Protože bylo před volbami, byl zvolen opět. A ptáte se, kde sedělo těch šest konšelů celý půlrok, než byla lavice zhotovena? Neseděli, ale stáli a v té době prý byla jednání krátká a věcná.

Jak v Bukovsku stěhovali kostel.

Znelíbilo se purkmistrovi a konšelům místo, kde stál kostel a chtěli jej posunout. Rozhlásili tedy po okolí, že se hledá šikovný člověk, který by dokázal stavbu přemístit, aniž by se musela bourat. Dnes bychom řekli, že vypsali na dílo „výběrové řízení“. Přihlásil se jeden šikula, že prý by to za slušný peníz dokázal. Dohodli se s purkmistrem, co jako za to a šikula nechal svolat celou obec, a aby si všichni přinesli provazy, které doma mají. Když se občané s provazy sešli, nechal provazy omotat kostel a ještě natáhnout dva prameny směrem, kam měl být kostel posunut. Nařídil, aby se všichni chopili provazů a až jim zavelí, aby se dívali jenom před sebe a táhli co největší silou. Požádal ještě purkmistra, aby označil místo, kam má být kostel posunut a položil tam svůj kabát. Potom zavelel a všichni táhli a táhli usilovně, nedívajíc se vlevo ani vpravo, ale jenom před sebe. Mezitím filuta postrčil svůj kabát a tři kroky ke kostelu a zavelel k odpočinku. Než začali opět tahat, kontroloval s purkmistrem „jestli se to hlo“. A skutečně, kostel byl ke kabátu blíž o celé tři kroky. Tak se to opakovalo ještě několikrát, až zbýval malý kousek. V tom okamžiku procházel obcí nějaký vandrák a když viděl na zemi kabát, který nikdo nehlídal, skočil po něm a utekl. Filuta, který podvod s posunem kostela řídil, zavelel k odpočinku a sám se divil, kde že jeho kabát. Neztratil ale duchapřítomnost a povídá purkmistrovi: „Moc jste tahali, teď mám kabát pod kostelem“. Samozřejmě si nechal kabát dobře zaplatit, ale konšelé byli rádi, že mají kostel tam, kde ho chtěli mít.

Kozáci – Kozárov

S tímto pojednáním městečka se jeho občany dost natrápili někteří sousedé, zvláště Veselští, když projížděli Bukovskem do Týna, kam vozili zelí. Podobně bylo, když týnští ševci vozili své výrobky na trhy do Veselí, Soběslavi, Lomnice. Bývaly skrze to i velké bitvy. Bukovští zase veseláky nazývali košťálníky. Jak toto pojmenování vzniklo?

Podle jedné verze bylo v Bukovsku hodně chovatelů koz, ale to neodpovídá známé skutečnosti. Podle jiné verze prý Bukovští odváděli vrchnosti určitý počet koz, které se shromažďovaly na Kozím plácku. Ani toto neodpovídá skutečnosti. Jiná verze tvrdí, že se toto pojmenování stalo podle kozla namalovaného na staré fresce v kostele. Ani to není pravda, protože freska je z doby kolem roku 1350 a od konce 16. století byla zabílena a přišlo se na ní a odkryta byla v roce 1935, ale přezdívka je někdy z 19. století. Také se někdy tvrdí,že Bukovští chodili na Husovo kázání na Kozí hrádek, a když se jich někdo ptal kam jdou, odpovídali „na Kozí“. Ani toto není pravda. Prý zde také tahali kozla na věž, aby spásl trávu. Na Bukovské věži nemohla tráva nikdy růst, proto ani toto není pravda. Pravdě nejblíže je toto vysvětlení:

Bukovští byli od dob posledních Rožmberků osvobozeni od vykonávání všech druhů roboty, nejprve dočasně a od roku 1612 „na věčné časy“, což byla v době roboty výsada, jejíž význam se nedal ani docenit. Ale stalo se, že přišla doba neúrody, obilí potlouklo krupobití, další rok zničily přemnožené myši. V té těžké době vypomohlo obilím sousední bezské panství /od r. 1670 vlastnili je Švarcenberkové/. Bukovští nejen potom obilí oplatili, ale za ochotu v době žní šlo 10 sousedů na dobu 3 dnů na panství vypomoci, a to vždy s výslovnou podmínkou, že tak činí dobrovolně za pomoc v těžkých dobách. Každý, kdo se na tuto práci dostavil, dostal oběd půl libry skopového masa, 2 libry chleba a pivo. Toto pohoštění jim záviděli robotníci z okolních vesnic, kteří museli na robotu povinně třeba 3 dny v každém týdnu po celý rok i s potahem a kteřísi museli z domova přinést i tu svačinu, prostě nedostali nic. Na Bukovské proto pokřikovali: „nedali vám skopové, ale kozinu ze starých koz, nacpali jste se koziny – kozáci“. Nebyla to tedy potupa, ale připomínka, že naši předkové byli svobodníky, kteří ani v době nejtvrdší roboty na nemuseli. Dnes již „Kozárov a Kozáci“ upadly v zapomenutí, jen staří si ještě někdy vzpomenou.