Horní Bukovsko

Farnost

Dolní Bukovsko:

Základní údaje

Historie

Horní Bukovsko

Kostel sv. Štěpána v Horním Bukovsku

Horní Bukovsko – filiální kostel sv. Štěpána, prvomučedníka.

Ranně gotický, z doby po roce 1350 /klenba presbytáře, portál/. V roce 1670 a v 18. století přestavován a obnovován, upraven barokně. Zůstal gotický presbytář, s gotickým okénkem za oltářem, křížově sklenut a oddělen hrotitým vítězným obloukem od lodi. Ve svorníku slunce s osmi paprsky, což byl znak Bohuňka ze Bzí /doloženo r. 1378/. Loď původně plochostropá s dřevěnou kruchtou, byla při přestavbě o metr zvýšena a opatřena zrcadlovým stropem, rákosovým, s lunetami. Severní strana lodi byla prolomena a k průlomu přistavena hranolová věž a v podvěží vznikla kaple, sklenutá plackou a otevřená do lodi, do níž byl umístěn potom všeobecně uctívaný obraz patronky Blat Panny Marie Kojenské.

Obraz je umístěn na rokokovém oltáři. Původ milostného obrazu nelze přesně zjistit, jde pravděpodobně o malbu podle italské předlohy, malované regionálním malířem. Do kostela byl darován r. 1678 rodem Wratislavů, těsně před tím byla postavena věž a zřízena podvěžní kaple. Hlavní oltář s obrazem kamenování sv. Štěpána, vlevo sv. Václav s obrazem z r. 1951. Před tím původní obraz, prý svaté Trojice, byl v 19. století odstraněn a nahrazen sochou sv. Jana Nepomuckého, která byla r. 1951 postavena na podstavec na zdi. Na nynějším obraze je sv. Václav se sluhou Podivenem jdoucí na mši ve Staré Boleslavi. Ve štítovém nástavci je obraz sv. Kryštofa a po jeho stranách sv. Florián a jáhen, pravděpodobně sv. Vavřinec. Oltář vpravo je svatých Čtrnácti pomocníků, v nástavci sv. Josef a po stranách sv. Václav a sv. Ludmila. Všechny tři oltáře jsou barokové, portálové, z doby kolem roku 1700. Oltář Panny Marie je rokokový z pozdější doby kolem r. 1750.

Z nástěnných maleb z 2. poloviny 14. století původně asi většího rozsahu, se zachovaly jen malby na vítězném oblouku se čtyřmi výjevy /Veraikon, t.j. rouška sv. Veroniky, dále Ukřižování s Pannou Marií a svatým Janem, světecké postavy a výjev se sv. Alžbětou/, na ostění triumfálního oblouku čtyři medailony, snad světců, nebo proroků. V roce 1994 zjištěny fragmenty maleb v presbytáři.

Za hlavním oltářem je náhrobní kámen paní Eufemie z roku 1590 a náhrobní kámen pana Jana Jiříka Wratislava z roku 1603. Na obou náhrobcích nápisy psané jadrnou češtinou. Venku vedle jižního vchodu jsou dva kamenné náhrobky dvou dcer Jiříka Vratislava a to Ludmily a Barbory, obou zemřelých v roce 1578.

V podzemí, před hlavním oltářem je hrobka patronů kostela, jsou známa jména osmi pohřbených z let 1567 až 1812.

Kostel býval farním od svého vzniku až do husitských válek. Jsou známa jména 10 farářů, první r. 1359 se jmenoval Petr, a poslední po roce 1416 je jmenoval Petr z Dráchova. Fara prý bývala proti kostelu, tam co je dnes č.p.4. Kostel od r. 1624 patřil pod správu soběslavského faráře Jakuba Vodáčka, od r. 1669 do roku 1724 byl spravován farářem z Modré Hůrky. Roku 1724 Václav Ignác Wratislav faru obnovil, ale přenesl její sídlo do Zálší, a hornický kostel byl filiálkou kostela v Zálší. Od 1. srpna 1903 na žádost všech občanů z Horního Bukovska, biskupská konzistoř vyjmula Horní Bukovsko ze správy farnosti Zálší a přifařila jej do Dolního Bukovska, a od té doby je kostel sv. Štěpána filiálním dolnobukovského. Kolem kostela býval hřbitov, pohřbívalo se na něm do roku 1669.

Na věži je renesanční zvon krásného hlasu z roku 1594, ulitý zvonařem Brikcím z Cinperka na Starém Městě pražském, jeden z nejstarších zvonů okolí. Na věži byl také zvon ulitý roku 1678, vážil 238 kg , ale byl zrekvírován v roce 1916. Roku 1921 byl ze sbírky pořízen nový zvon o váze 41 kg , ale i ten byl zrekvírován pro válečné účely v roce 1942.

K milostnému obrazu kojící Matky Boží putovaly procesí z celých Blat od Veselí po Týn. O hlavní pouti /druhá neděle v červenci/ přicházelo 10 až 15 procesí a to asi do roku 1952, potom to bylo zakázáno.