Farnost Dolní Bukovsko

Farnost

Dolní Bukovsko:

Základní údaje

Historie

Horní Bukovsko

Historie farnosti Dolní Bukovsko

Dolní Bukovsko - farní kostel Narození Panny Marie

Kdy byl postaven tento ranně gotický kostel není známo, ale určitě to bylo před rokem 1300. Jednolodní, s pětibokým presbytářem s opěráky, s obdélnou valenou klenutou sakristií na severní straně. Fasády kostela hladké, pouze na západní průčelí členěno pilastry. Věž hranolovitá /původní se stavbou/ přechází v osmiboký jehlan /ten je z r. 1861, na všech stranách má hrotitá sdružená okénka. Presbytář je zaklenut pěti kápěmi žebrové klenby, žebra jsou klínovitě vyžlabena, na konzolách a jsou v dolní části asi jeden metr zesílena. Za hlavním oltářem zazděné hrotovité okno s původní kružbou. Věž stojí na dvou vítězných obloucích. Loď je plochostropá a v její jižní zdi u vchodu je vsazena kamenná gotická křtitelnice, šestiboká, s kružbovými reliéfy. Loď kostela byla původně kratší a byla v létech 1853-55 prodloužena asi o 40 %. Podle katastrální mapy z roku 1830 byla na místě přístavby původně velká předsíň. Loď byla před přístavbou sklenuta, po přístavbě má plochý strop rákosový. Původní okna při přestavbě byla sklenuta půlkruhově /původně byla gotická, hrotitá, což je patrné v presbytáři.

Hlavní oltář pochází z roku 1870, doplněný o horní nástavec v roce 1903, rovněž postranní oltáře pořízeny v roce 1903. Velký kříž na severní zdi pochází z kapličky Umučení Páně z Třeboně a do Bukovska se dostal v roce 1787 /dnes již jen korpus, kříž setlel a byl roku 1993 obnoven z dubového dřeva/. Křížovou cestu maloval Bedřich Kamarýt, děkan v Deštné, byla zavěšena a posvěcena 24.2.1899. V roce 1905 firma Rejna a Černý instalovala nové varhany, které slouží dodnes.

Stará věž byla původně nehezká, proto byla nad hodinami nově upravena v jehlan a ozdobena gotickými růžicemi roku 1861. Kolem kostela býval hřbitov, na který se pohřbívalo do roku 1787, kdy 29. června byl posvěcen nový hřbitov na místě, kde je dosud. Stará fara, postavená v roce 1790 za kostelem proti vchodu do sakristie, byla nahrazena novostavbou v roce 1900.

Na věži jsou dnes 3 zvony, nejstarší sv. Václav a Josef z roku 1824, ulitý u firmy Perner nákladem tehdejšího lokalisty Václava Korvína. 5. května 1971 byl posvěcen druhý zvon a nápisem“Královno míru oroduj za nás“. Byl ulit u Manoušků ve Zbraslavi a váží 108 kg . Třetí zvon, ulitý roku 1947 pochází z kapličky obce Jaroslavice /zátopová oblast Hněvkovické přehrady/ a měla ho původně obec instalovat na hřbitově. Z toho však sešlo a někdy v roce 1992 byl darován na věž kostela. Kromě zvonů jsou na věži dva železné lité cimbály na odbíjení hodin.

V roce 1935 náhodně, při malování kostela byly objeveny gotické fresky. Zdejší ing. František Řehoř zašel do kostela a pokusil se odstranit starou omítku a skutečně se pod ní objevily staré malby. Ihned oznámil věc Státnímu památkovému úřadu, práce byly zastaveny a po komisionálním řízení akademický malíř Bohumil Číla začal s odkrytím a restaurací. Fresky pocházejí z doby 1320- 50 a jsou provedením i myšlenkovým pojetím jedinečné. Rožmberkové měli v té době dovedného malíře, který zdobil růžné kostely na jejich panství, ale žádné z nich nedosahují umělecké úrovně fresek v Dolním Bukovsku.

Nejlépe zachovaná část je na severní straně asi 5m² a představuje tzv. „Velké ukřižování“, které se ikonografickým rozvrhem vymyká z české malířské tvorby 14. století. Děj plný postav-obohacený persofinikací Církve a Synagogy. Církev zpodobněná postavou stojí na levé polovině obrazu, na hlavě má korunu a pravou rukou zachytává do kalichu krev prýštící z boku Kristova. V levé ruce drží kříž ve tvaru T, na jehož vrcholu je malý křížek tvaru řeckého kříže. Představuje Církev vítěznou, jejíž vznik je oprávněn smrtí Krista. Celý výjev je zdůrazněn nakloněním Ježíšovy hlavy k Církvi. Na této polovině obrazu je řada dalších postav, jako Marie, Jan Evangelista, Maří Magdaléna, Longinus, vlevo dole klečící donátor. Na pravé straně obrazu je nejdůležitější postavou Synagoga. Je zahalena v dlouhý šat, přes oči má pásku, v levé ruce drží hlavu kozla /symbol starozákonní oběti/, v pravé ruce má zlomenou žerď, z níž je vidět horní příčné břevno s praporcem. Synagoga nemá již na hlavě korunu, ale jen hlavu zabalenou do roušky. Na pravé straně obrazu je ještě nakupena řada postav v nepřehledné změti, které mají co činit při Kristově smrti, lhostejných, či dokonce pomáhajících při mučení. Žoldnéř podává Kristu houbu namočenou ve žluči a jeho zlý úmysl zdůraznil malíř šklebem čertovy masky u žoldnéře. Vedle Kristova kříže jsou na křížích ještě dva lotři-duši toho po pravici chytá anděl, duši toho na levici chytá ďábel. Duše jsou zobrazeny jako panenky. Těla lotrů jsou vpletena na kříže s přelámanými údy. Ve vrcholu tohoto obrazového pole je výjev Korunování Panny Marie.

Na protější straně byla výzdoba porušena okenním otvorem, proraženým asi při přestavbě chrámu. Původně tam bylo okno, ale úzké. Na vrcholu je hlava Krista, vlevo je postava vzpínající se vzhůru /scéna posledního soudu/, tato jižní strana představovala též „Stvoření Evy“ a „Vyhnání z ráje“. Děj je rámován páskou s nápisy. Tři závěrové stěny presbytáře byly vyzdobeny třemi pásy malby nad sebou, v těchto třech stěnách byla původní hrotitá okna. Postavy, které se tam vyskytují není možno určit, východní stěna za oltářem je poměrně čitelná. Na spodním páse čtyři postavy světců, střední pás je vyplněn postavou biskupa vlevo, postava vpravo je oděna v bohatě řasený šat. Velmi dobře je zachována výzdoba špalety okna ve stylu listu s hrozny na červeném pozadí. V hrotu klenebních kápí jsou erby, nejzachovalejší je rožmberský. Klenky jsou vyzdobeny motivem oblohy a hvězdami, sluncem a měsícem a čtyřmi medailony představující symboly evangelistů. Svorník nese hlavu Krista

Východní vítězný oblouk /k oltáři/ je vyzdoben medailony s polopostavami nesoucí dnes již nečitelné nápisové pásky, postavy jsou bez svatozáří, některé s korunkami, pravděpodobně starozákonní postavy. Západní vítězný oblouk je zdoben moudrými a pošetilými pannami podle Kristova podobenství. Pošetilé pany mají své prázdné kahany dnem vzhůru, moudré naopak.

Na čelní stěně zdi vpravo od oblouku je obraz Krista-trpitele s nástroji umučení. Dobře zřetelná je horní polovina scény. Postava Krista stojí před křížem, nad hlavou je nápis INRI. Na protější straně vlevo u vchodu do sakristie je stojící nahá figura držící žerď s praporem, představuje zřejmě Adama. Fresková výzdoba bude zřejmě i v části lodi a určitě na stěně vítězného oblouku, jak ukazuje sonda nad oltářem sv. Jana Nepomuckého, kde jsou patrné hlavy postav se svatozáří a korunou. Snad někdy dojde i k odkrytí této výzdoby.

Zvláštní otázkou je, proč právě scéna Ukřižování s ikonografií nemající v Čechách obdoby je v Dolním Bukovsku. Vysvětlení jsou dvě: jednak jako ohlas středověkých pašijových her a potom také, že tento motiv byl znázorňován v době a místech, kde bylo třeba upevnit moc církve vůči heretikům.

Podle zakládajících knih byla fara v Bukovsku již v roce 1339. Již roku 1323 bylo Bukovsko trhovým městečkem s kostelem, jistě zde byl i kněz. Je známa řada farářů až do husitských válek a potom opět v 16.století. V době třicetileté války pro nedostatek kněžstva byly farnosti spojovány do velkých celků. V roce 1624 je jmenován soběslavský farář Jakub Vodáček správcem zdejší fary. Bošileckou faru spravoval z |Třeboně Jiří Lomnický. V roce 1654 spravoval farnost farář Šimon Marcelus z Veselí. Po třicetileté válce patřilo Bukovsko k vikariátu soběslavskému. Farář z Veselí spravoval mimo Bukovsko také Bošilec, Drahov a Dráchov a užíval bukovské farní pozemky. Známe i jména veselských farářů, kteří zdejší faru spravovali. Roku 1703 Ferdinand Schwarzenberk oddělil od Veselí farnosti Dolní Bukovsko, Bošilec a Drahov a obnovil faru v Bošilci, jako její patron, a pod její správu bylo přikázáno Bukovsko jako filiálka. Podle fundační listiny požíval 60 strychů polí bukovské fary a další finanční výhody z různých fundací, rybníky a další. Bukovský úřad se ucházel o obnovu fary v místě, ale nebylo jim vyhověno, protože prý by se musely hledat zdroje příjmů, když pozemky bukovské fary užívá farář bošilecký. Tento názor vrchnostenského úřadu jistě nebyl správný, protože asi nadace bošilecké fary nebyla dostatečná a proto aby patron nemusel hledat další zabezpečení, nechtěl v Bukovsku faru obnovit a vrátit jí pozemky. Bukovští žádali alespoň sídelního kaplana, ale ani v tom jim nebylo vyhověno. Bošilecký farář měl zde různé povinnosti, ale podle stížností bukovských měšťanů, že „farář z Bošilce užívá pozemků fary bukovské, ale často po celý rok Dolní Bukovsku služby Boží nekoná a mnozí z bukovských osadníků umírají bez zaopatření sv. svátostí, protože k nim pro vzdálenost neb jakési zaměstnání nepřicházel“. Obnovy duchovní správy se dočkalo Bukovsko až roku 1786, nejprve jako lokálie, potom fary. Zajímavé je, že otázka farních pozemků byla vyřešena až za 100 let roku 1888. I když již 100 let zde farář z Bošilce duchovní správu nevykonával, užíval pozemků zdejší fary a teprve v roce 1889 začal farář Václav Dvořák hospodařit s velkými potížemi, protože pole byla do té doby v pachtu a vědělo se, že se pole budou faře vracet a proto pachtýři pole „vymrskali“, nikdo již nechtěl pacht prodloužit. Farář musel začít na nich hospodařit, nejprve nakoupit veškerý inventář a s velkými potížemi začínal-svoje trápení popsal v pamětní knize. Celá historie zdejší duchovní správy je podrobně popsána v historické práci o naší obci.

Naproti kostelu v kapličce u potoka je dnes novodobý obraz sv. Floriána z roku 2005 namalovaný akademickým malířem Josefem Kosilem. Původně do roku 1993 tam byla socha sv. Jana Nepomuckého, umělecká práce z doby 1730, pořízená nákladem Bukovské obce. Když v okolí byly vykrádány kostely a kaple, byla socha v roce 1993 uklizena do depozitáře.Kaplička sama byla postavena roce1937.