A) Publikace vydaná v souvislosti s 1.setkáním rodáků a přátel Ševětína -str. 1-27

B) Období  1989 do roku 2005  a opravy kostelů str. 28-29

C) Vzkaz příštím generacím vložený do opravené bábě kostela v Ševětíně – str. 29

D) Posloupnost farářů v Ševětíně od roku 1720

 A)  Publikace vydaná v souvislosti s 1.setkáním rodáků a přátel Ševětína

Úvod
Předstupujeme před vás s touto útlou knížkou, která si neklade za cíl stát se historickým výkladem o Ševětínu a jeho okolí . Touto publikací se vám chceme stát průvodcem po místech, která vás se Ševětínem spojují a která se vám vybaví ve vzpomínkách na období, které jste zde prožili nebo prožíváte a nebo se s naší obcí chcete seznámit jako právě příchozí turista nebo náhodný návštěvník.

    Protože je tato publikace vydávána v souvislosti s 1. setkáním  rodáků a přátel Ševětína, budeme vybírat místa, která jsou pro Ševětín typická  a budeme se snažit najít takové informace, které jsou už někdy zapomenuty a je dobré si je při této příležitosti připomenout.

     Současně bychom chtěli přiblížit společenský a kulturní život v obci v minulosti i v současné době, činnost spolků a organizací, které se na tomto životě obce podílely a mnohé dodnes podílejí.

     K životu obce patří i její zařízení, která nás spojují se světem a stala se nezbytnou součástí našeho života . O jejich historii, vzniku a snad i budoucnosti bychom vám chtěli podat  rovněž informaci.

     V neposlední řadě bychom chtěli vzpomenout významných osobností nebo rodáků, kteří v Ševětíně žili nebo svůj život a dílo se Ševětínem spojují. A nakonec bychom chtěli provést rekapitulaci vývoje obce od historické doby až po současnost jak v počtu obyvatel, tak v rozvoji obce až po získání znaku  obce a její povýšení na městys.

     Při pátrání v podkladech, ze kterých jsou údaje pro tuto publikaci čerpány, jsme zjistili určité rozdíly v historických zdrojích, proto se předem omlouváme, pokud bychom se dopustili určitých nepřesností při uvádění některých historických dat. Jsou čerpána z pramenů, které jsou v obci dostupné  a snad neovlivní celkovou snahu přiblížit vám některé málo známé informace.

    Pojďme se tedy vydat společně na procházku Ševětínem, jeho historií, současností a nahlédneme snad i do jeho blízké budoucnosti.

Vaši průvodci po Ševětíně :

Lukáš Václav -  sepsal průvodní slovo z dostupných podkladů  získaných v obci.

František Pražák - zajistil většinu historických podkladů ze své sbírky.

Mgr. Milan Hajný – korektor.

Děkujeme i dalším, kteří se jakkoliv na vydání brožury podíleli.

1.

Z historie obce Ševětín

  Obec Ševětín se rozkládá v severní části okresu České Budějovice při významné komunikaci spojující Linec s Prahou, historicky též na spojnici mezi rožmberským panstvím na Bechyni a Třeboni. Obec je národopisně  součástí až sem  od Soběslavi zasahujících Pšeničných Blat. Nejstarší dochovanou ševětínskou památkou je  raně gotický farní kostel sv. Mikuláše stojící v severovýchodní části náměstí. Název obce nelze jako ve většině případů jednoznačně určit. Snad se název obce, původně Šebětín, odvozuje od osobního jména Šabata  nebo Šebestián. Jsou i jiná vysvětlení, ale toto je nejpravděpodobnější.

    O starém osídlení Ševětína a jeho okolí svědčí šedesát slovanských mohyl nacházejících se přibližně dva kilometry západně od obce. Datují se do střední doby hradištní, to je tedy do 9. století . Otázka prvního písemného dokladu o existenci obce je dodnes sporná. V roce 1228 potvrdil český král Přemysl Otakar I. latinskou listinou Anežce, abatyši kláštera u sv. Jiří na Pražské hradě, kromě jiných vesnic  i držbu Ševitínska na Prácheňsku . Tento údaj byl dlouho vztahován ke zdejší obci. Je však pravděpodobnější, že se jednalo o dnes již zaniklou obec  Ševětínsko u Horažďovic . Odpovídalo by tomu i její umístění v oblasti Prácheňska . Celý problém není dosud jednoznačně vyřešen.

     Za oficiální a průkaznou  dobu vzniku obce je proto nutno považovat až zmínku v konfirmačních knihách pražské arcidiecéze z roku 1356. Další zmínky o farnosti se objevují v registrech papežských desátků .

     Ševětín náležel do lomnického panství, jehož majitel rytíř Ješek z Kosovy Hory dosadil v roce 1360 na zdejší faru kněze Jiříka, nástupce po zemřelém faráři Mikulášovi. V roce 1382 přešlo lomnické panství do rukou českého krále Václava IV. Za husitských válek bylo panství obsazeno husity a spravoval je hejtman Jan Roháč z Dubé. Katolickému šlechtici Oldřichovi II. z Rožmberka se podařilo Lomnici získat v roce 1435. Ten připojil zdejší vesnice a statky ke  svému třeboňskému panství a jeho součástí zůstal Ševětín až do zrušení vrchnostenské správy po roce 1848.

     V neklidné době vlády Jiřího z Poděbrad trpěl Ševětín od drancujících vojenských oddílů a byl nakonec v roce 1470 vypálen. Od roku 1516 probíhala stavba nedalekých rybníků  Dubenského a Žáru dle projektu Štěpánka Netolického. K roku 1518 čítal Ševětín podle urbáře panství třeboňského 12 osedlých. Nejednalo se o celkový počet obyvatel, ale pouze o množství hospodářů  vlastnících zde grunt.

     Slavným obdobím Ševětína byla klidná doba za vlády posledních Rožmberků do doby krátce po smrti posledního z rodu Petra Voka v roce 1611. Již v roce 1618 přišla na Ševětín první velká rána a obec byla téměř celá vypálena. Další pohroma následovala téměř v zápětí  na počátku třicetileté války. Za protihabsburského povstání byl v roce 1619 Ševětín znovu vypálen. Císařská vojska změnila  těžce zkoušenou ves v liduprázdné spáleniště .

Třicetiletá válka přinesla obci nejen hmotné škody, ale i úpadek duchovní správy. Samostatná fara zde zanikla a bohoslužby obstarávali kněží z Lomnice nad Lužnicí. Zpustošený ševětínský kostel byl obnoven v roce 1635 s podporou císařova syna Ferdinanda, pozdějšího císaře Ferdinanda III.  Roku 1625 věnoval císař třeboňské panství svému synovi Ferdinandovi. V té době měla obec asi 54 osadníků bez dětí do 12 let.

     Třeboňské  panství a spolu s ním i Ševětín získal od Habsburků roku 1660 nový majitel Adam František ze Schwanzenberku . Ten v roce 1720 vrací do Ševětína opět farnost a v té době byla vystavěna i nová budova fary. 

2

Tereziánský katastr z roku 1757 eviduje v Ševětíně 20 zdejších hospodářů  zařazených převážně mezi sedláky ( 1 osedlý = sedlák , také láník vlastnil polnosti o výměře 1 lánu = 18,3 ha, chalupník – 12 korců = 2,3 – 3,5 ha = čtvrtláník ) . Číslo ovšem neeviduje rodinné příslušníky a čeleď. Celkem zde žilo v polovině 18. století 194 osob.

    K rozvoji  místa přispěla výraznou měrou v roce 1757 výstavba strategické silnice  vedoucí z Lince do Prahy přes Ševětín.

Dřevěné chalupy, které tvořily celou vesnici, byly v první polovině 19. století nahrazeny zděnými stavbami převážně ve stylu „ selského baroka “. Tento stavební sloh se uplatňoval  v celém území Pšeničných Blat. Bohužel se těchto staveb , dnes památkově chráněných, zachovalo v Ševětíně jen několik.

       Rozvoj obce pokračoval i během druhé poloviny 19. století. A opět vesnice za svůj rozvoj děkovala své strategické poloze. V roce 1846  byla v Ševětíně zřízena a provozována dostavníková pošta. V roce 1858 byla postavena nová škola a v roce 1874 zahájen provoz na železnici. Od roku 1884 se v obci konaly každé pondělí trhy na obilí a hovězí dobytek. V roce 1885 byla ustavena pobočka Národní jednoty pošumavské.  V roce 1891 byl ustaven Spolek dobrovolných hasičů. Tyto události si jistě zasluhují  větší pozornost, a proto je popíšeme dále podrobněji.

     Na přelomu století se obec dále rozvíjela a stále si zachovávala zemědělský charakter.

První světová válka přinesla do obce bídu a nejistotu. Do Ševětína zahnala postupující fronta dočasně zhruba stovku uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Válka si vyžádal oběti řady ševětínských mužů, jejichž jména jsou vyryta na pomníku obětem světové války.

     Konec první světové války a vznik nové republiky měl v Ševětíně, jak to popisuje obecní kronika, velmi slavnostní průběh. Vyvrcholení bylo dne  21.12.1918, kdy  se po železnici  přes Ševětín vracel do nové vlasti první  československý prezident T.G. Masaryk. Slavnostního přivítání  prezidenta Masaryka se  obec zúčastnila ještě dne 8. června 1924, kdy projížděl obcí autem z Prahy do Českých Budějovic.

    Po překonání následků války se obec dále rozvíjela. V roce 1922 došlo k otevření stálého poštovního úřadu a četnické stanice. O čtyři  roky později byla do obce zavedena elektřina a telefon. Rozvíjela se i živnostenská činnost. V roce 1936 působili v obci 2 řezníci, 2 pekaři a jeden cukrář. V místě byly dále 4 hostince a 4 obchody. Pro svou polohu s lesnatým okolím se Ševětín stal vyhledávaným výletním místem a mnoho hostů přijíždělo na letní byt.

Místo bylo houbařským a borůvkovým rájem. Svědčí o tom zmínka v obecní kronice z roku 1922. „ Od 10.července nebyl den, aby nepršelo. Byla proto veliká úroda hub. 1 kg se prodával za 1 Kč až 2 Kč. V pondělí dne 12. srpna bylo na stanici Ševětín naloženo 32 q  hříbků.“

     Rozšiřovala se i obec a místní kronikář toto období hodnotí takto: „Domy jsou úpravné, často vilkového typu a 113 těchto domků postaveno v poválečné době.“

     K rozvoji obce přispívá i rozvoj tělovýchovy založením Sokola, který se výrazně podílel i na kulturním životě obce.

     Nadějný rozvoj zastavila druhá  světová válka, která zasáhla do osudu obce a jejích obyvatel. Řada občanů byla internována v koncentračních táborech a mnozí z nich se do Ševětína již nevrátili, jako rodina místního lékaře MUDr. Viktora Bayera .

     Konec  války znamenal i pro Ševětín radost a naději . Největší změny v obci  nastaly po únoru 1948. Došlo i zde ke kolektivizaci zemědělství a již na podzim v roce 1949  bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo. Ze zcela zemědělské obce se postupně stala i obec s průmyslovými závody. K již existujícím podnikům -  pile  (Jihočeským dřevařským závodům) a kamenolomu přibyl v roce 1965 nový závod Zdravotnického zásobování.

      S pracovními příležitostmi se v obci rozvíjela i bytová výstavba v nových rodinných domcích i panelových bytových domech.

3

 Rozšiřuje se i občanská vybavenost a v 70. –  80. letech se dostavují další pavilony školy, mateřská škola a staví se i nový kulturní dům, nové zdravotní středisko a nezbytné inženýrské sítě ( vodovod a kanalizace).

     Toto období bylo nejbouřlivějším v rozvoji obce. Ne všechny stavební počiny jsou dnes hodnoceny jako přínos pro obec, ale dívejme se na jejich vznik a podobu z pohledu doby, ve které vznikaly.

      V 90. letech po změně politické situace ve státě došlo ke změnám i v obci. K nejvýznamnějším patří plynofikace obce, která přispěla ke zlepšení ovzduší zejména v zimních měsících, kdy ševětínské kotelny dokázaly vytvořit ovzduší opravdu „husté“.

K zlepšení životního prostředí došlo i vybudováním místní čistírny odpadních vod.

Naopak došlo ke ztrátě mnoha pracovních příležitostí zejména v zemědělské výrobě při postupném zániku hospodaření v bývalém JZD a zastavením výroby na Fraňkově pile.

        Při naší procházce historií Ševětína jsme se dostali až do současnosti, a proto vás nyní zveme na prohlídku míst Ševětína, která stojí za pozastavení a zamyšlení.

Historické památky v Ševětíně

Kostel sv. Mikuláše

     Kostel sv. Mikuláše stojí v severovýchodní části náměstí a je obklopen bývalým hřbitovem, dnes již upraveným do parkové podoby. Kostel sestává ze dvou částí, původní raně gotické a pozdější přístavby chrámové lodi. Původní kostel pochází pravděpodobně z konce 13. století, je jednolodní s obdélným, pětiboce zakončeným presbytářem. Dva triumfální oblouky nesou barokní třípatrovou věž ukončenou plechovou helmicí. Jedná se o

tzv. „ nepravou chórovou věž .“  Chrámová loď přistavěná v 17. století má obdélníkový půdorys a rovný rákosový strop. Vstupní portál na západní straně je gotický. Nejmladší je přístavba venkovního schodiště na „ kůr „  s varhany, který je umístěn na dřevěném sloupoví v zadní části lodi. Při rekonstrukci kostela v 90. letech minulého století byly

objeveny původní gotické fresky , které byly citlivě zrestaurovány  stejně jako chrámová okna s krásnými vitrážemi. Došlo i na obnovení slunečních hodin na jižní fasádě kostela.

Za zmínku stojí i osud zvonů  ševětínského kostela. Jako v mnoha jiných místech se původní zvony nedochovaly, protože do jejich osudu zasáhly obě světové války.

Podle původních dokladů byly nejstaršími zvony „ poledníček „  z roku 1736 zasvěcený sv. Vojtěchovi a sv. Janu Evangelistovi. Druhý zvon „ umíráček „ zasvěcen Panně Marii a Sv. Trojici . Největší byl ten, který kostelu věnoval farář Rajský v roce 1873. Vážil 525 kg a byl laděn v tónině Fis. Tento zvon byl jediný zachován po 16.listopadu 1916, kdy druhé dva zvony byly  rekvírovány  pro válečné účely.

    Dne 15. srpna 1935 byly slavnostně vysvěceny nové dva zvony. Sv. Terezie od Ježíška v tónině H o váze 286 kg a zvon sv. Jan. Nepomucký v tónině D o váze 165 kg.

    Ani tyto zvony dlouho na ševětínské věži nevyzváněly, jejich osud se naplnil dne 6. dubna 1942, kdy zvonily naposledy. Tentokrát padly za oběť válce zvony všechny.

    Jejich postupná obnova probíhala až  do roku 1968, kdy byl  poslední ze zvonů  sv. Mikuláš  vyrobený zvonařem R. Matouškem na Zbraslavi  slavnostně vysvěcen a instalován do věže dne 15.prosince 1968. Zbývá jen vyslovit přání, aby současné zvony již nikdy nepotkal osud jejich předchůdců a mohly dále do okolí vyzvánět při příležitostech slavnostních, radostných ale i těch nejsmutnějších.   

     Díky péči našich duchovních je kostel sv. Mikuláše v posledních dvaceti letech již po druhé  náročné opravě a je  skutečnou  perlou ve vzhledu obce.

4

Budova fary a ševětínská farnost

   Ke  kostelu sv. Mikuláše patří i památkově chráněná  barokní budova fary. Jako celý Ševětín i areál budov fary prošel svým historickým vývojem. Původní fara stávala na

jiném místě něž dnešní a tvořil ji areál hospodářských budov, původně dřevěných. O tom, že

fara měla své vlastní hospodářství, hovoří nejstarší prameny, které připomínají i robotní povinnost pracovat na „farském “25 dnů v roce.

    Původní fara zanikla společně s celou obcí v době třicetileté války. Tehdy kolem roku 1625 zanikla církevní správa v Ševětíně a přenesla se  do Lomnice nad Lužnicí. Po obnově vesnice usilovali její osadníci o obnovení fary v Ševětíně , neboť požadovali, aby se v místním kostele konaly bohoslužby každou neděli a ve svátek. Cíle bylo dosaženo až roku 1720, kdy dal k přemístění fary zpět do Ševětína souhlas majitel  třeboňského panství Adam  František ze Schwanzenberku. Ten dal také vystavět novou faru . Jednopatrovou budovu se štítovým vjezdem projektoval významný barokní architekt ve schwanzenberských službách Pavel Ignác Bayer. K jeho dílům patří také lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou.

     Budova fary v původní podobě se nám zachovala dosud  a díky péči našich duchovních se nachází i v dobrém stavu včetně všech hospodářských budov. V současné době jsou v tomto historickém a pěkném prostředí pořádány národopisné slavnosti „ Setkání na Blatech“.

Selské baroko v obci

      Jak již bylo zmíněno, do poloviny 19. století byla vesnice  Ševětín tvořena převážně dřevěnými stavbami. V druhé polovině 19. století došlo na celých Blatech k uplatnění nového stavebního stylu tzv.„selského baroka“.  Pod rukama šikovných jihočeských zedníků vznikaly statky i menší usedlosti se štíty zdobenými typickým blatským štukovým dekorem.

    V Ševětíně se jich do dnešní doby  zachovalo jen několik.  V první řadě se jedná o č.p. 9

na Malém náměstí – „Čechův statek“.  Zde jsou v původní podobě zachovány oba štíty v průčelí statku.. Další chráněné památky  selského baroka jsou již menší a také méně zdobená chalupářská stavení ve Smetanově ulici č.p. 16,17,18,19. Nabízí se otázka, proč se v Ševětíně tyto stavby nedochovaly stejně jako třeba v sousedním Mazelově. O skutečné odpovědi můžeme jen spekulovat. Jako hlavní příčina se jeví změna charakteru obce v počátku 20. století. Z původně ryze zemědělské obce se díky možnosti zaměstnání v lomě, na pile, na dráze a ve školce na Švamberku  a díky rozvoji živnostenské činnosti  život v obci vyvíjí směrem  k životu na malém městečku. Z některých statků se stávají i domy „ na patro“ a ostatní statky se přestavují na moderní zemědělské usedlosti .Tato skutečnost mohla být příčinou zániku staveb selského baroka v Ševětíně.    

Historie místních hřbitovů

        Původní okolí kostela patřilo stejně jako v jiných místech hřbitovu. Ten však začal být s ohledem na narůstající počet osadníků malý, a proto bylo v roce 1787 vybráno jiné místo pro nový hřbitov. Ten se nacházel na východ od obce u cesty do Vlkova v místě, kde nyní stojí prodejna  samoobsluhy. Hřbitov zde byl jen krátce. Místo mělo název  „Na pramenech “ a snad i proto mělo vysokou hladinu podzemních vod. Z toho důvodu  zde bylo pohřbívání ukončeno již v roce 1796.

    Jako „ provizorní řešení “ bylo povoleno pohřbívat opět u kostela na jižní a východní straně  a mělo být hledáno nové místo. Toto „provizorium “ trvalo až do roku 1882, kdy bylo započato se stavbou nového hřbitova u rozcestí silnic do Neplachova a Drahotěšic.

5

Událost popisuje farní kronika: „ Kamenný kříž uprostřed hřbitova stojící zhotovil mistr kamenický František Kasa z vesnice Talína u Protivína, žádal a dostal za tento kříž 146 zlatých. Ostatní výlohy při postavení jeho činily 14 zlatých. Stál celý kříž s podstavcem a podezdívkou 160 zlatých. Náklad tento rozvrhl se na poplatníky jako veškeré ostatní  výlohy. Rozpočet na stavbu hřbitova obnášel 3.200 zlatých . Stavbu pronajal si mistr stavitelský Krejčí z Chlumce u Třeboně , který toho roku také školu v Drahotěšicích stavěl. Vydražil stavbu tu as za 2.600 zlatých.“ Hřbitov byl slavnostně vysvěcen 11. listopadu 1883 a slouží dosud.

Kaple sv. Jana Nepomuckého u školy na náměstí

  Tato drobná  církevní stavba bohužel již neexistuje. Byla postavena v místě dnešní křižovatky silnic na náměstí. O její historii záznam z farní kroniky říká následující:

„ Kaple sv. Johanis ve vsi Ševětíně v blízkosti ševětínské školy měla být podle pověsti zřízena od majitelů hostinské budovy č. l  a to vystavěna a opatřena třemi sochami ze dřeva. Sv. Johanem z Nepomuku, sv. Václavem a sv. Ludmilou. Vznik ukazuje přinejmenším na rok 1715, což ukazuje roční číslo na zadní straně kaple. Pro vznik kaple mělo být položeno 100 zlatých, o čemž nejsou nyní doloženy žádné stopy. Na začátku tohoto století r. 1800 byla tato zcela otevřená kaple opatřena zeleně natřenými vrátky včetně zámku a pásy,  potom dvěma okénky opatřené okenice, také zeleně natřené. Také prejzami opatřena střecha byla nově pořízena obcí.

     Mimo pomyšlení o Velikonocích, kde zde čtvrté zastavení, se zde drží ještě zvláštní litanie

na sv. Jana Nepomuckého. Oprava této sv. Jana Nepomuckého kaple se stala podle všeobecného nařízení pro úmrtní komory. Uvnitř byla kaple omítnuta. Podle předpisů byla mrtvola dovnitř vložena. Protože až dosud byla kaple otevřená a přístupná, byly provedeny  tyto úpravy, aby splňovaly příslušné nařízení .“

     Kaple byla zbořena nejpozději do roku 1909, kdy byla rozšiřována a upravována nová silnice ze Ševětína do Lomnice nad Lužnicí.  

Pomník sv. Jana Nepomuckého na náměstí

   Náhradou za kapli, která musela být zbořena, měl být postaven nový pomník se sochou sv. Jana Nepomuckého. Na stavbu pomníku probíhala sbírka po celých šest let. Ke konečnému zdaru největším darem přispěli Josef a Marie Šedivých z č.p. 1 z Kolného částkou 604 korun.

Celý seznam dárců je ale velice dlouhý, neboť převažují dárci s částkou od 1 do 10 korun.

    Stavbě pomníku předcházela úprava návsi v roce 1901, o ní zápis z obecní kroniky: „Zdejší obec se rozhodla odstraniti v roce 1901 louži ( návesní rybníček) naproti škole a na to místo vysázeti mladé lípy koupené v Třeboni. Tyto sázeny též v dolejší části návsi a podél cesty k nádraží.  Sbírkou opatřený obnos 50 zl. byl věnován na zakoupení 5 nočních nárožních luceren.“

    O stavbě a vysvěcení pomníku záznam z farní kroniky: „ Dne 31. října 1909 na neděli XXII. po Svatém Duchu byla na návsi v Ševětíně z milodarů postavená socha, Antonínem Trčkou, farářem posvěcena. Socha  zhotovena v sochařském závodu Ferdinanda Vydry z Budějovic za cenu 1.900 K. Socha jest celá z betonu, má výši 5 a půl metru. Socha jest v nadlidské velikosti  majíc 2 a půl metru v slohu barokním. Na přední straně podstavce umístěna prosba k sv. Janu Nepomuckému a na zadní straně je napsáno z jakých prostředků postavena a rok, v němž  posvěcena.

 Na pravé i levé straně jsou reliéfy znázorňující mučednickou smrt a její důvod, zpověď královny Žofie. K podstavci vedou tři schody. Na druhém schodu  ve čtyřech rozích jsou postaveny sloupce, v nichž upevněna ocelová, ručně tepaná mříž s dvířky na přední straně.“

6

 Dále záznam popisuje průběh slavnosti při vysvěcení sochy. Poslední oprava  pomníku  a jeho okolí byla provedena v 90. letech minulého století.

  Pomník padlým za světových válek

    I tato drobná památka má svoji historii.  Původně byl pomník postaven obětem I. světové války dle zápisu z obecní kroniky: „ Dne 21.května 1923  odhalen byl pomník postavený na paměť vojínů ze Ševětína padlých ve válce. Pomník je zhotoven ze žuly a vytvořen byl Václavem Vobořilem, kamenickým mistrem v Kralupech nad Vltavou.. Pořízen obětavostí občanů za obnos 14.000 Kč.“ Na pomníku je uvedeno 22 jmen padlých ševětínských občanů.

   Po druhé světové válce byl pomník doplněn kamennou deskou s 9 jmény  obětí této války.

Pomník byl původně umístěn na Malém náměstí při silnici. V 70. letech byl přemístěn

nad svah v blízkosti bývalého hřbitova. V současné době je vypracována studie na úpravu tohoto náměstí s tím, že pomník získá důstojnější místo i úpravu jeho okolí.

Kaple u Tadeáše

    Zajímavá je i historie této památky. Kde získalo jméno toto místo v Ševětíně, se jen dohadujeme . Snad jednou  ze soch  svatých, které postupem doby  byly umístěny v  bočních výklencích  kaple, byl i sv. Tadeáš ( Kadiáš ), ale to je skutečně jen dohad. 

    Z farní kroniky získáme informaci nejen o době vzniku, ale i tom, kdo dal kapli postavit:

„Pan Karel Mašek , rytíř z Maasburku , c.k. poštmistr zde, který před otevřením železné dráhy až i šest párů  koní ku c.k. poštám potřeboval, vystavěl tuto kapli v roce 1874 . A umístil zde  znovu pozlacenou sochu sv. Jana Nepomuckého, která  na starém postranním oltáři v kostele stála, na svůj náklad 50 zlatých  obnášející. Kaple postavena na konci Dekárovic záhumenice.“( Dekara byl první vlastník gruntu č.l po Šimonu Lomnickém od roku 1630)

    Kaple původně stávala až za vsí, neboť v době jejího vzniku byl Ševětín malou vesnicí.

Dnešní poloha kaple je uvnitř zastavěné části obce a je radostné konstatovat, že byla v roce 2008 péčí sousedních obyvatel opravena. Byla též rekonstruována původní dřevěná barokní socha.

Dvůr Švamberk , jeho okolí a  historie

     V místě, kde se nyní nachází dvůr Švamberk, se kdysi dle dochovaných pramenů rozkládala ves Stoječín . Její vznik je uváděn již v roce 1281, kdy ji Vok z Rožmberka daroval vyšebrodskému klášteru. Později  je připomínána ještě kolem roku 1450. Zcela zaniknout mohla v roce 1470, kdy  ozbrojenci pánů ze Stráže vypálili i sousední Ševětín.Název původní vsi byl zachován ve jméně místního rybníka.

Na místě původní vesnice byl postaven dřevěný dvůr, který neodolal vojenským nájezdům  třicetileté války.

     Teprve po skončení vlády Rožmberků za jejich nástupců Švamberků  byl v místě původního dvora  postaven již honosnější dvůr, který měl sloužit jako místo odpočinku pro vrchnost cestující z Třeboně do Bechyně a dále na hlavní sídlo rodu na Zvíkově.

      Současně se dvorem byl postaven na druhém straně silnice i ovčín.

V roce 1660 získal dvůr nový majitel Jan Adam ze Schwanzenberka, který začal s postupnou obnovou dvora.

 Změnil se charakter stavby z původně šlechtického sídla na ryze hospodářský. Tak se postupně stal ze Švamberka jeden z nejvýnosnějších velkostatků třeboňského panství.

7

     Dle Josefínského katastru byl  v roce 1788 statek připojen k obci Ševětín a získal popisné číslo 30. Ovčín a pohodnice, patřící rovněž ke dvoru , ale ležící až za rybníkem  Stojčín, nesly č.p. 28 a 29. Protože měl statek ovčín, měl také vlastní sýrárnu .

     Po vzniku samostatné republiky byla provedena pozemková reforma a ze Švamberka se stal tzv. „ zbytkový statek“, který byl roku 1924 předán do vlastnictví Dr. Karlu Holému jako náhrada za statky Štěpánovice a Vicenice.

   Dr. Holý ze statku vytvořil šlechtitelskou a semenářskou stanici a ovocnářskou školku . V té době bydlelo na statku 12 deputátníků a bylo zde zaměstnáno 60 zaměstnanců z okolních vesnic.V roce 1925 byly zahájeny rozsáhlé stavební úpravy, které statek Švamberk upravily do téměř dnešní podoby.

    V roce 1938 předal Dr. Holý statek svým dětem a stanici vedl jeho zeť Hugo Frank. Po roce 1948 byl statek znárodněn a byl postupně užíván podnikem Oseva Tábor a později JZD Ševětín. V roce 1992 byl v restituci vydán původním majitelům, z nichž byl většinovým vlastníkem Ing. Patrik Frank. Jeho snaha vrátit Švamberku původní lesk a slávu se nezdařila a v současné době získal  Švamberk v dražbě nový majitel.

     Ten má opět velkorysé představy o rozšíření a obnově Švamberka. Zda  jsou reálné, ukáže teprve budoucnost.

Kaple u Ovčína na Švamberku

       Při pátrání po památkách v katastru obce jsme objevili kapli  nebo spíše boží muka u cesty ze Švamberka do Drahotěšic na odbočce do ovčína. O původu kaple se nepodařilo zjistit žádné podrobnosti. Dle stavebního slohu lze předpokládat, že pochází z konce 18. století a mecenášem byl pravděpodobně některý z vlastníků dvora Švamberk. 

Kaple byla ve velmi špatném stavu a hrozilo jí zřícení. V roce 2008 se podařilo stavbu stabilizovat a opravit. Do výklenku byla pořízena plastika Madony s dítětem a výklenek opatřen kovanou mříží. Upraveno je i okolí  této památky. Až navštívíte rybník Stojčín, nezapomeňte se zastavit i u této drobné památky.

Ulice Na Braňkách

     Tato ulice zřejmě vznikla společně s novou trasou císařské silnice v roce  1753. Zda na této ulici ( silnici ) někdy stávala brána, se nepodařilo vypátrat.

     V kronikách jsou však časté zmínky o slavnostním přivítání  církevních i politických mocných tohoto světa, kteří Ševětínem projížděli nebo přijížděli do Ševětína .

Zde jsou časté zmínky o „slavobránách“, od nichž není k „ braňkám“ daleko.

Kříže v obci

   Při procházce obcí a jejím katastrem nemůžeme minout řadu křížů, které zde byly v různých dobách a z různých důvodů v mnoha místech postaveny. Při pátrání po jejich původu jsme jich našli již jen dvanáct. Podle původu se ve všech případech jedná o „ kříže děkovné“ postavené na památku zesnulého, v místě nějakého neštěstí nebo při jiných příležitostech.

Žádný z místních křížů nepatří k „ smírčím křížům“, které se v některých krajích stavěly k usmíření  s Bohem i lidmi po nějaké tragické události.

    Podle pamětníků se dalších šest křížů v katastru obce již nezachovalo a zanikly zejména při přestavbách silnic. V současné době  obec  spolu s farností   postupně kříže opravuje a zlepšuje jejich okolí.

    Až některý z nich  budete míjet, věnujte místu tichou vzpomínku a ozdobte křížek třeba jen prostou kytičkou  jako vzpomínku na bývalé ševětínské.

8

Aleje kolem rybníka Dubenský

    Z dobových fotografií  z počátku 20. století je zřejmé, že okolí rybníka Dubenský bylo  zcela holé  bez stromů. Ke změně dochází v roce 1930. K této události opět zápis z obecní kroniky: „V roce 30 vysázena  „ Masarykova alej“ a letos ( v roce 1931) bude asi zřízeno

„Tyršovo stromořadí“  na břehu rybníka  Bubenského, který je vyhledáván četnými letními hosty.“

     Aleje, které převážně tvoří břízy, již značně prořídly, jednak činností kamenolomu a snaží se o to i noví majitelé pozemků kolem rekreačních chat. Škoda, snad by procházka v klidném stínu zase někdy přišla vhod.

       Podobných a  jistě i zajímavých míst by se v Ševětíně našlo i více, ale naše procházka nyní bude směrována k zařízením, která obec dotváří a slouží jejím obyvatelům .

Školství v Ševětíně a okolí

    Základem společnosti je vzdělání, a proto každá obec usilovala již v historických dobách o vlastní školu a vzdělání svých dětí. Nejpodrobnější informaci o počátcích školství v Ševětíně jsme získali opět z farní kroniky: „ První řádný učitel v Ševětíně byl Pavel Kůrka, rodem z Pašic okolo roku 1627. Po něm přišel jistý Bílek z Bernartic, napotom Matouš Fabián z Dubného. Nástupcem jeho byl Karel Svoboda, kantorův syn z Plánského u Kaplice.

    Okolo roku 1742 pojal sobě dceru Fabiánovu za manželku.Toho času byla školní budova o jedné světnici, která také jako učiliště sloužila.Tento Karel Svoboda maje osm dítek, zemřel následkem pádu na ledě v Neplachově, když po koledě chodil.  Vdova po něm z milosti obdržela školu do zrostu nejstaršího syna maje na ten čas provizora.

     Toho času povstalo na osadě tolik učitelů, kolik jest vesnic. V Mazalově byl vysloužilý vojín, jistý Parkos, ve Vitíně  tkadlec Kadeřávek, v Drahotěšicích vysloužilý vojín Vojtěch Khún, v Neplachově řezník František Longin, ve Velechvíně a Kolným jistý Porák a ve Vlkově stará slouhová Jaušavá.

     Když Josef, syn  po Karlu Svobodovi zkoušky odbyl a byl rok v Borovanech za mládence, obdržel potom školu ševětínskou, hospodařil na ní s matkou, až mu bylo 30 let se oženil.

     Tím časem počaly se národní školy organizovati, přestaly školy pokoutné, jedině v Neplachově utvořila se škola filiální roku 1789 a učitelem zůstal František Longin, řezník, který k tomu nabyl vysvědčení na vzorné škole veselské. Tehdáž se také upravil řádný školní plat místo takzvaného „sobotálesu“, který dítky učiteli každou sobotu přinášely.

  An ale školních dítek přibývalo, přepažila se vedle školy stojící kostnice za školní světnici a když dále opět málo místa bylo, stala se roku 1821 celá kostnice školou v Ševětíně. Tím časem povstala škola v Mazalově. Pod zámyslem, že staví pastoušku, utvořili mizernou chalupu o jedné světnici s přístěnkem, kterou v roce 1830 o jednu světnici rozšířili. Tím časem tam byl učitelem jakýsi Vojpich z Lhenic.

    V Ševětíně byl tehdáž učitelem Josef Svoboda až do roku 1830. Po něm nastoupil Vojtěch Sezemský, rodem z Veselí nad Lužnicí , jsa dříve zde od roku 1825 podučitelem, pojav za manželku Majdalenu, dceru Josefa Svobody, starého učitele.

     Při škole ševětínské bylo učitelovo obydlí tak špatné, že hrozilo sesutí  a budova školy velmi vlhká. Neustával učitel prositi po celých 28 let o zlepšení jeho obydlí, až posléze roku 1858 učiněno jest jeho žádosti zadost a vystavěna škola nová v Ševětíně o jednom poschodí nákladem jeho osvícenosti knížete pána ze Schwanzenberku jakožto patrona obcí Ševětín, Vitín, Kolný co přiškolených.Stavba byla za 4.600 zlatých ceněna.

9

 Kníže pán přispěl 1270 zlatých a ostatní peníze složiti musely výše jmenované obce. Ševětínští prodali na to kus lesa u myslivny jménem Kolomaznice (blíže Ševětína) zdejšímu židovi Josua Kohn za 640 zlatých, 16 kr., kdež dosud učiněná paseka se židovská sluje .“

    Takové byly počátky školství v Ševětíně. Dostavba II. třídy školy skončila až v roce 1873.

V roce 1897 byla škola rozšířena na trojtřídku, třetí třída se již do budovy nevešla a učilo se na různých místech v obci..

     Od 1.září 1940 byla v obci založena měšťanská škola a jejím prvním ředitelem se stal František Vávra. Po válce bylo nutné řešit  problém s kapacitou školy . Se stavbou nové školy se započalo na podzim 1957 a byla  slavnostně otevřena dne 27.března 1960 jako osmiletá střední škola. Od 1. září byla otevřena devátá třída. Situace se opět opakovala a tato škola začala být s ohledem na postupné rušení jednotřídních škol v okolních obcích opět malá.

Proto se přistoupilo postupně v 70. a  80. letech k výstavbě dalších pavilonů školy.

   Byly postupně přistavěny pavilony  pro 1.-4 ročník, vstupní pavilon, jídelna s družinou, tělocvična a pavilon odborných učeben a dílen.

V této podobě se škola nachází v dnešních dnech a začíná problém trochu obrácený, že na svou velikost má žáků málo a pro obec bude problém zajistit technický chod školy.

Mateřská škola

   Historie mateřské školy v Ševětíně je podstatně kratší a souvisí i s osudem základní školy.

Záznam v obecní kronice  z roku 1949: „ Po sbírce mezi občany byla místním národním výborem zakoupena budova po MUDr. V. Bayerovi, ve které byly zřízeny dvě třídy pro národní školu a mateřská škola . Tím se hodně ulevilo přeplněné staré  škole.“ 

    Školka měla nejdříve jednu třídu a po výstavbě nové  školy se rozrůstala na dvě třídy s cca 55 dětmi. Ale i zde nastal problém s místem, a tak se začala stavět „školka“ nová s kapacitou 90 dětí. Do nové  budovy  se děti přestěhovaly v roce 1984.  Škola byla postavena v akci „Z“ ze sdružených prostředků podniků.  Prvním provozovatelem školky bylo místní JZD. V původní budově školky zůstala tzv. jeslová třída. 

V současné době je situace taková, že se opět nedostává místa. V okolních obcích

( Neplachov, Dynín )  byly školky zrušeny, a proto byla kapacita zdejší školky rozšířena  o

4. třídu. Jaký bude další vývoj, ukáže budoucnost.           

Historie pošty v Ševětíně

    Pošta v obci měla být zřízena již v roce 1784, ale nedošlo k tomu, a tak skutečným vznikem pošty v Ševětíně je 6. únor 1846. Prvním držitelem nově zřízené poštovní stanice se stal Emanuel Maschek, rytíř z Maasburku. Ten byl synem Antonína Maschka, který v roce 1822 vyměnil svůj poštovní úřad v rakouském Perschlingu za poštu v Týně nad Vltavou. Pošta byla tehdy již sto let státním velkopodnikem. Provozovat poštovní úřad patřilo k výnosnému podnikání a poštovní právo bylo přidělováno jednotlivým rodům a bylo dědičné.

     Dne 1. března 1851 vznikla v Ševětíně poštovní expedice a Emanuel Maschek se stal poštovním expedientem a téhož roku i poštmistrem, kterým byl až do své smrti v roce  1868.

     V roce 1869 byl zřízen poštovní úřad a poštmistrem se stal Karel Maschek, rytíř  z Maasburku jako 28 letý. Od roku 1874 drží úřad expedient Karel Bukovský a od roku 1877 expedient Josef Weiman.

     Tato pošta byla zajišťována jízdou poštovních dostavníků a poštovní úřad působil též jako přepřažní stanice, kde se měnil unavený pár koní za čerstvý. Ševětínská pošta měla v době své slávy až 6 párů koní . Úpadek dostavníkové pošty znamenala výstavba „ železné dráhy.“

10 

   Významným mezníkem v organizaci poštovních služeb bylo zřízení tzv.„ pošty rurální“

 / venkovské /, která byla u zdejšího poštovního úřadu zřízena od 1.5.1887. Posel obcházel každý druhý den všechny okolní vesnice a sbíral a roznášel poštu. Svůj příchod do obce oznamoval troubením.Tímto poslem se v Ševětíně stal chlupník z č.p. 45 František Ambrož.

Sídlem pošty v Ševětíně byl dům č.p. 44, který prodejem přecházel na rodinu Čečkových a pak Šerých. Dům byl současně i hostincem, což služby pošty jen doplňovalo. Poté pošta přesídlila do nájmu  v č.p.1. Během let se stěhovala i na jiná místa. Asi nejdelší dobu byla pošta umístěna v obecním domě u nádraží. V 80. letech minulého století  koupil MNV dům č.p. 2 na náměstí a po jeho úpravě se do tohoto domu přestěhovala i pošta.

    Přes velké plány na výstavbu společné budovy s telekomunikacemi a  Čs.spořitelnou na náměstí ke stavbě nedošlo a pošta dosud sídlí v č.p.2. Snad snahy současného vedení České pošty nám tento historický úřad v obci nezruší.

Historie silnic procházejících Ševětínem

      Obec Ševětín vděčí již z historické doby za svou polohu i budoucí rozvoj a význam silnicím, které obcí prochází. Hlavní silnicí vždy byla a zůstane silnice z Prahy do Českých Budějovic a dále do Lince. Že tato komunikace existovala již v dávných dobách a že její velmi důležitou zastávkou byl Ševětín, dokládá již zaniklá památka, která s provozem silnice souvisela. Byla jí kamenná pokladnička opatřená kovovým poklopem a masivním visacím zámkem, která byla zazděná do hřbitovní zdi vedle hlavního vchodu do kostela sv. Mikuláše.

Do této pokladničky dávali milodary projíždějí kupci a poutníci, kteří se při cestě do Českých Budějovic velmi báli  libochovské stránky ( stráně, skály), kde byli často přepadáni a okradeni. Proto se také před svatým obrázkem v Ševětíně pomodlili a drobným darem prosili za dobrý průchod tímto nebezpečným místem. Peníze v pokladničce lákaly ale také zloděje, což dokládá zápis z táborské smolné knihy z roku 1568, který obsahuje záznam o vyšetřování chycených lapků vyslýchaných na mučidlech.

     Zásadní i strategický význam dostala tato silnice v roce 1753, kdy byla upravována jako císařská silnice z Lince do Prahy. První dlažby se silnice dočkala v roce 1930. V obecní kronice to dokládají tyto záznamy: „V měsíci listopadu a prosinci provedena v obci dlažba silnice hraněnými kostkami z místního lomu a tím  podstatně zlepšen vzhled obce.“ „ V roce 1931 provedena dlažba silnice v délce 5.700 m v ceně přibližně 5 mil. Kč.“

     Takto dlážděná zůstala silnice až do 70. let, kdy byla dlažba v celé délce překryta asfaltem. Postupem času při narůstající dopravě se provoz na silnici stal pro obec ohromnou zátěží. Proto bylo přivítáno zahájení stavby obchvatu obce, který byl dokončen v roce 1987 .

Provoz l.části obchvatu byl zahájen 6.11.1987. Nyní silnice poprvé v historii Ševětín míjí.

      Druhou silniční spojkou s okolním světem je silnice spojující přes Ševětín Třeboň s Bechyní. Tato cesta měla zejména historický význam v době Rožmberků a Švamberků, kteří tato sídla vlastnili. Zásadní přestavby se silnice na Třeboň dočkala v roce 1909. Snad se dočkáme i zde obchvatu, který by odvedl mimo obec zejména nákladní dopravu z kamenolomu.

Z historie železnice v Ševětíně

    K rozvoji obce přispěla značnou měrou i výstavba „ železné dráhy “ přes Ševětín. Ke stavbě dráhy došlo v roce 1872 a její dobový průběh nejvýstižněji přibližuje záznam ve farní kronice: „Dne 1. října 1872 započala se na zdejší osadě stavěti železná dráha  z Budějovice do Veselí.

11

V naší obci začali vykupovati pozemky, ve Vitíně se prodal jeden čtvereční sáh za 60 kr.

 ( to se ovšem  vitínští notně ošidili), v Neplachově za 80 kr. a v Ševětíně za 1 zl. a 80 kr.

Řeklo se, že farní trávník  za tu samou cenu jako číslo 1 vykoupený bude pro jeho velký výnos. V roce 1873 pokračovala  stavba dráhy takovou rychlostí, že 6 strážních domků jakož  i stanice na farním trávníku pod střechu uvedená. Všechny probírky / zářezy/ probrány a navážky učiněny a kanály dohotoveny. Zajímavé bylo v létě pohleděti na to množství lidu s kárami jedoucími po stanici, jakož i na jednoho Vlacha / Itala/, který se sedmi mulami pod ohrady zem svážel a navážel. Na zimu toho roku stavěna velkým nákladem studna ve stanici, která  samými kvádry od Chluma za Třeboní přivezenými je vytarasená, z nichž jeden každý 15 zl. stál. Bylo toho roku nejméně 1000 cizího lidu na dráze zaměstnaných, mnoho oddavek a také mnoho křtů a pohřbů „ aizipoňáckých“( jak se říkalo ), což faráři skoro ke 200 zl. na štole vyneslo.

    Celou tu dráhu od Budějovic do Veselí mělo podnikatelstvo ( firma Houdek a Neubauer z Vlašimi ) pronajato za 6 milionů zlatých. ( Inženýři stavby Emanuel Segnery, Karel Sloup

a Jan Tesárek z Hané  bydleli na faře ).

Přes 30 cizích vozků zdržovalo se v Ševětíně a vozili z Kopaniny , kde se kamen  dynamitem střílel, až okna řinčela , kamen ku objektům do Švamberka, Neplachova a Dynína. Neštěstí se neudálo žádné, kromě několika náhlých smrtí asi „ 4 barabů“ tak jmenovaných dělníků, jež   

svůj vydělaný peníz pitím kořalky až k opilství utráceli.

     Spodní stavba se tím rokem zcela ukončila. Stavba železné dráhy se urychluje množstvím dělníků . Dne 22. dubna se postavovaly telegrafní tyče a 25. dubna dospěla  stavba tak daleko, že od hlubocké stanice ponejprv přijela do Ševětína „ šutovka“ tj. parostroj s asi 20 vozy, na nichž „ šuto“ to je míchané velké a malé kamení na povrch dráhy se přiváželo.

    Dne 6.června zavítal ponejprv parostroj s lidmi, mezi nimiž  jeho osvícenost Jan Adolf ze Schwanzenberku , ministr obchodu z Vídně, jenerální ředitel.dráhy  se vynacházeli. Stanice byla věnci okrášlena, hudba a rány z moždířů činily oslavu . Dne 8. června se jízda na dráze otevřela k veřejnému užívání.V jednu hodinu v noci do Budějovic a ve 3 hodiny na poledne. Do Veselí se jede ve 3 hodiny ráno a 1 hodinu na poledne.  

    Dosud se neudálo neštěstí žádné, kromě oného dne 10. prosince, v němž na stanici jeden vůz nebyl nedohlídkou pana přednosty stanice založený. V noci vál velký vítr, hnul vozem a ten jel po dráze přímo k Veselí. Na cestě setkal se s vlakem a od stroje na kusy byl roztřískán.“

    Takový prostor věnuje farní kronika stavbě  dráhy. Dráha v Ševětíně nedoznala podstatných změn  až do roku  1976, kdy byla trať elektrifikována . Elektrický provoz byl zahájen  dne               .

    V 80. letech byla přistavěna v rámci staveb pro elektrárnu Temelín druhá kolej mezi Ševětínem a Dynínem.

     Výraznou změnu by měla v budoucích letech přinést výstavba IV. železničního koridoru, kam byla i naše dráha zařazena.    

Z historie zdravotnictví v Ševětíně

Mezi služby, které k životu obce a jejích obyvatel patří, jsou služby zdravotnické. První zmínku o těchto službách jsme opět našli ve farní kronice: „V roce 1831 15.července byla v budově fary v Ševětíně učiněna ústní dohoda mezi zdejšími přifařenými rychtáři třeboňského panství a zdejší osedlou paní Kateřinou Hlávkovou, jako zkušenou porodní bábou v platnost s tím, že za každý jednotlivý porod obdrží 15 x vídeňské měny nebo 2 groše

12

konvenční měny  od těch žen, které porod prodělaly nebo jejich mužů  nebo od těch, kteří ji k porodu přivolali.

    K tomuto dojednání se přidali v roce 1832 též velechvínští a kolenští přifaření. Přiměřené zaplacené příspěvky budou odvedeny zkušené porodní bábě po zapsání dítěte do farní matriky a okamžitě poté je bába dostane do ruky.

     Ona obdržela diplom v roce 1829 na letním kurzu pro porodní báby na Karlo- Ferdinandově univerzitě v Praze.“

      Kromě uvedené služby porodní báby stálý doktor v té době v Ševětíně nebyl.

Zdravotnické služby zajišťoval obvodní lékař z Dolního Bukovska. K nejznámějším lékařům  na zlomku století 19. a 20. patřil  MUDr. Severin Hnilička , který za pacienty do Ševětína dojížděl.

      První zmínku o samostatném lékaři v Ševětíně obsahuje zápis v obecní kronice z roku 1927: „V polovici srpna  zahájil zde lékařskou praxi p. MUDr.  František Tůma v č.p. 91. .Je synem řídícího učitele z Jičínska. Předtím působil v Bavorově.“

     Dalším lékařem v Ševětíně se stal MUDr. V. Bayer. Zápis z obecní kroniky jeho příchod do obce uvádí: „ Dne 1.února 1932 přesídlil ze Bzí do Ševětína MUDr. Viktor Bayer jako obvodní lékař.  Usídlil se v prázdném bytě po řídícím učiteli v č.p. l0, kde dříve bydlel zvěrolékař Kukrál , který  přesídlil do Suchdola nad Lužnicí. Předtím zřídil si zde filiálku zubní technik V. Štein z Českých Budějovic.“ Osud  celé rodiny Dr. Bayera ukončil pobyt v koncentračním táboře za II. světové války.

    Celou poválečnou dobu až do 80. let vyplňuje působení MUDr. Jana Suchana. Místní rodák, velký milovník přírody  a dějin, zůstane asi nejvýraznější postavou venkovského lékaře pro Ševětín a jeho okolí. Jeho moudrost i svéráz, se kterým přistupoval ke svým pacientům, jsou nezapomenutelné. Byl nejen dobrým lékařem, ale také významným rodákem, který o své obci sbíral historické podklady a  publikoval je v regionálním tisku. Byl též vynikajícím vypravěčem. 

     Později se v Ševětíně vystřídala řada  lékařů i míst, ve kterých se ordinovalo. V 80. letech bylo vystavěno nové zdravotnické středisko, kde jsou i ordinace odborných lékařů, výdejna léků a rehabilitace. Je snahou obce tyto zdravotnické služby ještě rozšiřovat.

Obecní infrastruktura  

    K rozvoji obce a spokojenému žití v ní v neposlední řadě přispívá rozvoj její infrastruktury.

Veřejná kanalizace

    Prvním zkulturněním bydlení je odvádění splaškových vod co nejdále od sídliště a jejich čistění a likvidace. První zmínka o vzniku kanalizace ve středu Ševětína je z roku 1911, kdy byla část otevřených stok zatrubněna. Největší výstavba kanalizace převážně v akci „Z“  proběhla v 70. letech, kdy byla zřizována kanalizace od nových bytových domů a z celého Nového sídliště. V devadesátých letech byla kanalizační síť dobudována včetně výstavby čistírny odpadních vod.

     V současné době má kanalizační síť obce délku 11.274 m a kromě Ševětína připojuje i větší část sousedního Vitína na ČOV. Samotná ČOV byla v roce 2008 revitalizována, byla změněna technologie čistění a má kapacitu až 2000 obyvatel, čímž je i do příštích let zajištěn po stránce čistění vod další rozvoj obce.

13

Veřejný vodovod

     Ševětín se geologicky nachází na okraji Třeboňské pánve, pod kterou jsou obrovské zásoby hlubinné vody. Samotný Ševětín je však již mimo toto ložisko a je na spodní vody celkem chudý. Proto bylo již v minulosti složité pro obec najít vhodný zdroj pitné vody.   

    První  snaha o zřízení veřejného vodovodu se datuje rokem 1931. Snaha o získání zdroje a následný rozvod vody ztroskotala na nedostatku peněz.

    Skutečným impulsem pro zřízení vodovodu byla výstavba Zdravotnického zásobování v Ševětíně.  Podmínkou pro jeho přemístění do Ševětína bylo získání kvalitního a vydatného zdroje pitné vody. Po několika pokusech získat vodu z vrtu v blízkosti obce bylo přistoupeno k využití několika studní a drenáží v lokalitě „Baba“. Po zjištění vydatnosti a kvality vody byl na místě zřízen vodojem o kapacitě 250 m3 a z něho gravitační vodovod až do závodu ZZ.

    Veřejný vodovod byl pro obec zajištěn až v letech 1971/72, kdy byl do vodojemu „Na Babách“  zřízen vodovod od zdroje v katastru Bošilec v délce 10.800 m jako skupinový vodovod pro obce Ševětín a Vitín. Postupně pak byly zřizovány rozvody v obci až na současnou délku 10.087 m. Bohužel při rozvodech bylo použito nekvalitního materiálu a snad i práce nebyla provedena kvalitně, takže většina rozvodů v obci již musela být vyměněna nebo bude vyměněna v nejbližší době, aby nedocházelo k vysokým ztrátám vody. 

Elektrifikace obce, veřejné osvětlení

     Elektrifikace obce proběhla v Ševětíně v roce 1926. Tuto událost popisuje obecní kronika takto: „V roce 1926 provedena v obci elektrizace nákladem 240.000 Kč. Za dluh 60.000 Kč ručí p. Holý, profesor vysoké školy zemědělské a majitel statku Švamberk, p. Suchan , rolník v Ševětíně a p. Lüftner , obchodník a starosta zdejší.“ Téhož roku byl do Ševětína zaveden i telefon.

     S postupující elektrizací obce vzniká i veřejné osvětlení. Vzdušné vedení se postupně nahrazuje kabelovým. V současné době má obec již všechny rozvody kabelové. 

     Ševětín  má ve veřejném osvětlení …vysokých osvětlovacích stožárů,

…   parkových a malých osvětlovacích stožárů při celkové délce       m kabelových rozvodů .

Rozvody plynu

    Na konci 20. století vznikla pro obec možnost připojit se na plynárenskou soustavu státu.

Této možnosti bylo využito a obec byla připojena na rozvod plynu. Hlavním cílem bylo připojení všech kotelen a provozů v obci a následně pak připojení rodinných domků. Připojení kotelen se podařilo v celém rozsahu. U rodinných domků je již připojení jen průměrné a s ohledem na cenu plynu se asi nebude ani navyšovat.

     V obci je 1 redukční stanice plynu a středotlaký rozvod v délce 9796 m. Plynofikace byla pořízena nákladem 17,2 mil. Kč. V současné době je majitelem rozvodů podnik E-on .

Komunikace v obci

    Konečný vzhled obce určuje uspořádání komunikací, chodníků a jejich stav. Bohužel se v Ševětíně nedaří udržet místní komunikace v dobrém stavu. Vždy přijdou další nutné stavební práce, které povrch  cesty obrátí, a jsme opět na začátku. Snad nejbližší budoucnost přinese i ve stavu místních komunikací zlepšení. Obec má ve správě 28.416 m komunikací a polních cest  na celkové ploše téměř  30 ha.  

14

Kultura, sport a spolkový život v obci

Blatské tradice a současnost

     Ševětín národopisně patří do oblasti Soběslavských, také „ Pšeničných“ Blat. Pro tuto oblast jsou typické kroje, z nichž ženský je výrazně zdobený. Charakteristickou součástí ženského kroje byly červené vínky, které se nosily přes měkký čepec.  Přes čepec se uvazovaly pleny, jež vynikaly množstvím výšivek .

     První zmínka o nošení krojů a této tradici v místě je z roku 1836, kdy pro korunovační slavnost  císaře Ferdinanda V. byly ze Ševětína vybrány 4  páry v blatských krojích představující venkovskou svatbu.

     Na blatskou tradici se po II. světové válce pokusili navázat členové Sokola Ševětín. Ženy začaly s vyšíváním krojů a pořádaly se blaťácké večery a bály.

    V již novodobé historii na blatské kroje a zvyky bylo vzpomenuto v roce 1975. Tehdy místní organizace včelařů pod vedením Josefa Kožíška připravovala staročeský bál, na kterém bylo připraveno předtančení České národní  besedy v blatských krojích. Nacvičil ji pan učitel Václav Valeš. Tím, že se dalo dohromady 12 tanečních párů, byl položen základ pro vznik nového Blaťáckého souboru v Ševětíně. K taneční složce se brzy přidali i zpěváci, které vedl pan učitel František Sláma, který již dříve v Ševětíně působil.

     Aby měli tanečníci při čem tancovat, postupně začala vznikat i kapela s prvním dudákem panem Františkem Havlíčkem. Soubor zpočátku vystupoval ve vlastních nebo zapůjčených krojích, ale postupně byly za přispění ONV České Budějovice pořízeny kroje vlastní.

     Od roku 1977 převzal vedení souboru Josef Kojan, který soubor úspěšně vedl celých 12 let. Po jeho odchodu se soubor rozdělil a v obci vznikl i druhý soubor Javor. Ten později přešel pod nového zřizovatele město Lomnici nad Lužnicí.

     Postupem let díky seminářům a  díky metodické pomoci odborníků soubor postupně získal zkušenosti  zejména v oblasti lidového tance. Za mnohé, kteří souboru pomáhali, je nutno vzpomenout alespoň manžele Oberfalcerovy, kteří nejen metodicky pomáhali, ale stali se osobními přáteli členů našeho souboru.

    V současném Blaťáckém souboru pracují společně tři generace tanečníků, zpěváků a muzikantů.Tak tomu bylo po celou dobu existence souboru a právě tato věková skladba dává velmi autentický ráz některým předváděným pásmům  nebo tancům z vesnického prostředí.

    O zaznamenávání historie souboru se po celou dobu jeho existence stará kronikářka souboru p. Jitka Hajská. O věhlas blatských výšivek u nás i v zahraničí se stará zručná vyšívačka p. Jiřina Zikmundová.

     Za 34 let trvání souboru se v něm vystřídalo přes 200 členů, z nichž každý v souboru zanechal kus své lásky k lidové písničce a tanci.Mnozí  z nich už nejsou mezi námi, ale ti, jimž to zdraví dovolí, rádi pomohou při organizaci akcí souboru .

     V současné době vede soubor p. Marie Švejdová, taneční složku p. Mgr Jitka Zemenová, kapelu vede p. ing Petr Nováček. Počet členů souboru se pohybuje mezi 36 – 40 členy a zaměřuje se na úpravy lidových písní, jevištní stylizaci lidových tanců a zvykoslovného materiálu z Blat a jižních Čech.

      Soubor se zúčastňuje regionálních i národních přehlídek a festivalů. Hostoval i na mnoha místech v zahraničí a vystupuje pro zahraniční turisty přijíždějící do jižních Čech.

Soubor každoročně pořádá v Ševětíně přehlídku folklorních souborů pod názvem „ Setkání na Blatech“, které již získává pevné místo mezi folklorními přehlídkami kraje.

      Soubor má od roku 1979 dětskou složku, která s různými přestávkami sdružuje děti ve věku od 4 do 14 let.

15

 Děti zde nacvičují lidové tanečky a scénky, hry a zpěvy z oblasti Blat zaměřené na tuto věkovou kategorii. Tak si soubor vychovává i nové nástupce do souboru dospělých. I když všichni  nezůstanou, jistě si do života odnesou lásku k lidové písničce a hezkou vzpomínku na dětství prožité ve folklorním souboru. Zpočátku vedly děti p.Jaroslava Kojanová, p.Marie Klapušová a p.Mgr.Jitka Zemenová, v současné době p.Marie Švejdová s Marií Klapušovou a pomáhají jim i některé mladé odchovankyně. 

    Zřizovatelem je Obec Ševětín. Soubor by se ale neobešel bez pomoci řady stálých sponzorů, kterým patří vřelý dík za pomoc a spolupráci. Soubor projevuje dík tím, že kromě folklorních slavností organizuje v obci masopust, Blaťácký bál a jiné akce pro zdejší občany i okolí a dobře reprezentuje Ševětín na všech akcích, kterých se účastní.

     Souboru přejeme do dalších let mnoho síly a úspěchů v jeho jistě záslužné práci.

Divadelní tradice v Ševětíně

   Mezi jednu  z nejstarších kulturních tradic v obci patří ochotnické divadlo. Prohlížíme-li obecní kroniku, žasneme nad tím, kolik her a náročných inscenací se podařilo v Ševětíně uskutečnit. Hlavním nositelem této tradice se stal  Sokol Ševětín , Sbor dobrovolných hasičů, později tělovýchovná jednota ,příslušníci církve čsl .v době II. světové války, Místní osvětová komise a nakonec Osvětová beseda Ševětín.

Vystřídalo se několik generací herců i režisérů.

    Není bez zajímavosti, že si tito amatéři troufli i na operetu a na  žánr z úplně jiného  „soudku“ pašijové hry. 

    Podle záznamů v obecní kronice byla činnost na divadelním poli různá, ale každoročně byly nastudovány 1 – 4  hry, které měly i několik repríz.  Nejvyšší počet her byl nastudován ve válečných letech, kdy divadlo bylo jedinou formou veřejné zábavy. V těchto letech sehráli místní ochotníci až 8 her v jediném roce.Výnosy z divadelních představení byly i dobrým zdrojem příjmů pro pořádající spolky, které pak využily na svou hlavní činnost.

       Dle dochovaných zápisů v obecní kronice byla první hrou sehranou ochotníky v Ševětíně hra Slaměný klobouk v režii  MUC. Šnajda. Naopak poslední záznam o ochotnickém divadelním představení je z roku 1976, kdy byla uvedena Šípková Růženka v režii Antonína Jiráka. V celém mezidobí bylo sehráno 75 divadelních představení.

      Bohužel  současná doba této amatérské divadelní činnosti nepřeje. Musíme však říci :

„ klobouk dolů “ před všemi těmi, kteří se o ochotnické divadlo v Ševětíně zasloužili.

Kino  v Ševětíně

   Mezi tradiční nositele kultury v Ševětíně patřilo a stále patří místní kino. První zmínky o promítání filmů v Ševětíně jsou z roku 1936 v zápise o vzniku tělovýchovné jednoty  SK Ševětín a oddělení této jednoty od Sokola. V obecní kronice je uvedeno: „ S.K. Ševětín získal mnoho členů, kteří vystoupili ze Sokola, ten počátkem roku 1936 přeložil své spolkovní místnosti od Šimona Lomnického k Mrzenovům. U Šimona Lomnického však nechal svůj promítací aparát na promítání nezvukového filmu. Protože však z něho neplatí pojistné, nemůže se v biografu hráti. Tak dobrý výchovný prostředek, film, sloužící hlavně ke vzdělávání mladých, leží úplně ladem.“

     K pravidelnému promítání zvukových filmů  dochází až po II. světové válce. Obecní kronika se zmiňuje o počtu představení a návštěvnosti kina . Třeba v roce 1956 bylo promítáno 213 přestavení a návštěvnost byla 23.000 návštěvníků za rok. Za zmínku stojí i postesknutí kronikáře, že na filmy jako „ V pravé poledne“ je návštěvnost ohromná, zatímco na sovětské budovatelské filmy téměř nulová.

16

     V 80. letech došlo i na přestavbu kina, ale na klesající návštěvnost ani tento krok neměl vliv. Současný stav kina je po stránce technické velmi špatný a stále častější je otázka, zda kino dále provozovat.

Místní knihovna

    I historie  místní knihovny v Ševětíně je velmi zajímavá. První zmínka o veřejné knihovně, která půjčovala knihy občanům obce, pochází z roku 1900. Tehdy místní studenti a vzdělaní lidé v obci založili z vlastních darů knihovnu, která byla umístěna v místní škole. Správu zajišťoval řídící učitel Bedřich Smolík.

     Kolem knihovny však záhy došlo ke sporu, kdy zástupci Jednoty  pošumavské  požadovali převedení knihovny na tento spolek. Knihovna byla nakonec přemístěna asi se 100 svazky do hostince u Matěje Čapka. Řídí učitel společně s farou založili knihovnu novou jako farní knihovnu.

     Později se vedení knihovny a jejímu rozšiřování věnoval místní Sokol. V době jeho rozpuštění v roce 1941 měla tato knihovna 300 knih.

V roce 1949 měla místní knihovna 620 svazků a 50 pravidelných čtenářů. Ale již v roce 1974 měla knihovna 4.360 knih a za rok 6.981 výpůjček.  V roce 1980 již 5.506  svazků a 9.593 výpůjček.

   Hlavní zásluhu na rozvoji a vedení místní knihovny měla paní učitelka Marie Klímová, která vedla knihovnu přes 40 let a vychovala svým přístupem a láskou ke knize v Ševětíně mnoho čtenářů, kteří by jinak cestu ke knize nenašli.

Knihovna byla umístěna na různých místech v Ševětíně. Nejdéle byla v adaptovaných stájích v Čapků usedlosti a po výstavbě kulturního domu získala důstojné místo společně s čítárnou

v 1. patře KD.

    V současné době má knihovna               svazků, ale zájem čtenářů stále klesá, přestože knihovna kromě knih nabízí i internet a jiné aktivity zejména pro mládež.

Spolkový život v obci

Národní jednota pošumavská

     Mezi nejstarší spolky založené v obci patřila Národní jednota pošumavská založená v Ševětíně v roce 1885. Tato organizace si kladla za úkol další vzdělávání občanů, šíření  kultury a nových směrů hospodaření . Proto také jsou v obecní kronice zmínky o pořádání přednášek o hospodaření, pěstování ovoce apod. Tato organizace neměla dlouhé trvání, ale  znovu byla obnovena   v roce 1905. Jejími členy a zakladateli byli místní učitelé. Celou činnost této organizace shrnuje zápis z obecní kroniky: „Vykonala obsáhlou práci na poli hospodářském a kulturním. Vedla  vzorné pokusnictví s obilninami a okopaninami. Zřizovala stanice čistokrevného dobytka a drůbeže. Bývala ve spojení se Zemědělskou nadací a mívala i přes 100 členů, neboť příspěvek byl nepatrný. Její činnost zanikla během světové války. “  

Sbor dobrovolných hasičů

    Od nepaměti platilo, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. O této skutečnosti se obec Ševětín přesvědčila mnohokrát, když po nájezdu vojska nebo z jiných příčin celá „ lehla popelem“.

17

 Z historie jsou známy velké požáry z doby třicetileté války a doby pozdější při nájezdech různých vojsk, která Ševětín obsadila nebo vyplenila.

     Ale v dobách pozdějších kupř. v roce 1736 vyhořelo v Ševětíně 9 usedlostí  a při požáru, který vznikl u Hořejších v roce 1844, vyhořelo 5 sousedních usedlostí a o život přišla služka, která se snažila zachránit svůj skrovný majetek.

      Zabránit škodám při těchto požárech mělo zřízení hasičských sborů, které svou činností alespoň zmírnily následky požárů.   

      Na území bývalého třeboňského hejtmanství byl jako první založen roku 1873 hasičský sbor v Třeboni. V sídle zdejší župy hasičské je zakládán i hasičský sbor v Ševětíně.

V roce 1892 je založen Sbor dobrovolných hasičů v Ševětíně a  zakládajícími členy  zapsanými v matrice jsou:

Karel Sezemský – řídící učitel v Ševětíně

Alois  Kutiš – farář v Ševětíně

Vojtěch Sejk  - rolník v Ševětíně

Franišek Tichý – učitel v Ševětíně

     Ještě téhož roku byly Okresnímu hejtmanství v Třeboni předány stanovy Sboru dobrovolných hasičů v Ševětíně, kde jsou kromě jiného jako zdroj příjmů sboru uvedeny příspěvky členů, dary a odkazy. Ještě téhož roku byla v obci zakoupena stříkačka, pro kterou byla postavena nová kůlna.

    Z dochovaných  dokumentů je zřejmé, že od samého počátku je role dobrovolných hasičů brána velmi vážně a členství ve sboru  je považováno za velmi čestnou funkci. Rovněž vedení knihy členů a knihy zápisů z jednání svědčí o velmi pečlivé práci sboru.

    V dalších letech, jak je z dokumentů patrno, SDH procházel obdobími úspěšnými, ve kterých se účastnil i s několika družstvy soutěží, i  obdobími méně úspěšnými, kdy zájem o členství ve sboru poklesl.

     V současné době je náš SBH zařazen přímo do Integrovaného záchranného systému státu a jako  SDH  III. kategorie je povoláván k přímým zásahům. Tomu jen částečně odpovídá vybavení sboru, ale největší problém je ve vybavení a prostorovém uspořádání hasičské zbrojnice. Na odstranění tohoto nedostatku se již pracuje a je zpracováván projekt na novou zbrojnici.

     Dobrovolným hasičům minulým i současným patří obdiv a dík za jejich práci ve prospěch všech občanů obce. Je si jenom přát, aby v této činnosti našli dost mladých nástupců, aby se činnost sboru ještě rozšířila a zkvalitnila. 

Český svaz včelařů Ševětín

   Tato organizace patří rovněž k nejstarším a stále činným organizacím v obci. Založena byla 16. prosince 1906, kdy se v obci konala valná hromada  a podle vypracovaných stanov byl založen samostatný Spolek včelařský pro Ševětín a okolí. Ještě před tímto datem se o propagaci včelařství v Ševětíně zasloužil zdejší učitel pan František Beran.

    Mezi dlouhodobé členy meziválečného období patřil Josef Zíka, poštmistr v Ševětíně, který zastával vedoucí funkce ve spolku celých 29 let.

    K rozšíření odborných znalostí členů přispěl významnou měrou prof. František Podlešák, který léta působil jako odborný učitel včelařství, propagátor včelařství i jako funkcionář ČSV v Praze. Hodně práce pro rozvoj včelařství vykonal i jeho bratr Jan Podlešák, který proslul rozchovem včelí matky „ Vlkovky.“

     Velké pozornosti si zaslouží i další funkcionář Josef Kožíšek, který spolek vedl celých 15 let. Byl propagátorem kočovného včelařství  a organizoval i společenský život spolku. Jeho

18

zásluhou byl při organizování staročeského bálu položen základ pro vznik Blaťáckého souboru v Ševětíně.

     Dalším významným funkcionářem a obětavým členem  byl Vojtěch Novák z Kolného, který byl od roku 1977 až do roku 1997 pokladníkem. Při svém životním výročí  / 70 let/ obdržel vysoké ocenění „ Vzorný včelařský pracovník“.

    V současné době  sdružuje organizace členy z 11 obcí:  Ševětín, Kolný, Mazelov , Neplachov, Dynín, Bošilec , Vitín, Chotýčany, Drahotěšice, Radonice a Vlkov. Je registrováno 64 členů, kteří pečují o 669 včelstev.

    Rozvoj včelařství je stále více závislý na spolupráci s různými orgány v rámci Evropské unie. Pro chov a ochranu včelstev je využíváno i moderních metod  a informace jsou předávány přes výpočetní techniku a internet. Včelařství je a bude stále nedílnou součástí  životního prostředí a hospodářské činnosti v krajině. Proto se mu také dostává  podpory ze strany státu a EU.

    O dokumentaci činnosti ZO  se v současné době stará Mgr. Jaroslav Batík, který má  zásluhu o založení kroniky spolku a dbá i o vedení fotodokumentace.

     Základní organizaci Českého svazu včelařů  lze jen popřát do příštích let  mnoho úspěchů, dobrou snůšku, zdravá včelstva a hodně mladých následovatelů v jejich záslužné práci. 

Český zahrádkářský svaz

    Ještě v roce 1933 si obecní kronikář ke stavu ovocného stromoví a úrodě ovoce posteskl:

„ Ač stromy mnoho kvetly, následkem chladného počasí nebyly opyleny, a proto je málo ovoce. Velkého významu pro zdejší kraj nabudou jistě Švamberské školky.“

    Právě díky Prof. Dr. Karlu Holému se Ševětínsko stalo ovocnářskou základnou s rozsáhlou ovocnářskou školkou, která zajišťovala nový pěstební materiál pro ovocnáře z celého okolí.

    Již v roce 1934 se v Ševětíně koná první výstava ovoce. Vystaveno je na 150 druhů ovoce a k hlavním organizátorům patří nástupce prof. Holého Hugo Frank a z místních poštmistr Zíka.

Kromě výstav ovoce jsou pořádány přednášky o pěstování ovoce a sadaření.

     Válečná léta zahrádkářskou činnost značně omezila a spolkový život zcela zastavila. Teprve v roce 1958 byla oficiálně obnovena činnost zahrádkářské organizace, která v tomto roce uspořádala v budově školy výstavu ovoce, na níž bylo vystaveno na 400 druhů ovoce a za dva dny konání se jí zúčastnilo přes 500 osob.

    V následujících letech se místní organizace Čsl. zahrádkářského svazu měla čile k životu. Kromě již pravidelně pořádaných výstav ovoce pořádá odborné přednášky a  četné zájezdy na ovocnářské a jiné výstavy a za památkami Československa. Známé a velmi navštěvované byly i zahrádkářské plesy. V té době byli hlavními organizátory této činnosti pan Josef Božovský a pan František Podhradský.

    Celá léta organizace provozovala vlastní moštárnu a pro své členy a ostatní občany obce zajišťovala sadbu okrasných a ovocných stromů.

     V posledních letech činnost organizace stagnuje a trpí stejně jako většina ostatních zájmových organizací nedostatkem mladých členů. Bylo by škoda pro budoucnost, kdyby tato zájmová organizace  zanikla a ovoce na naše stoly přicházelo místo z našich zahrádek jen z pultů supermarketů.

19

Tělovýchova  a  sport v obci

Tělocvičná jednota Sokol

     Prvním nositelem tělesné výchovy v obci byla  Tělocvičná jednota Sokol Ševětín  založená již v roce 1919. Základním posláním Sokola bylo heslo „ v zdravém těle zdravý duch“, a proto cvičení byla zaměřena na prostná a cvičení gymnastická na nářadích.

     První veřejné vystoupení Sokola bylo uspořádáno již v roce 1920 o prázdninách  nad Čapků trávníkem. Pravidelná cvičení se konala po celý rok v sále hostince U Šimona Lomnického. Tento sál nový majitel Jan Čapek v roce 1928 rozšířil a vytvořily se tak dobré podmínky pro pravidelná cvičení.V tomto sále se také pravidelně promítal film, zpočátku ještě němý.

     V roce 1932 se konal v Praze IX.všesokolský slet, jehož se účastnili i zástupci Sokola Ševětín. Od obce byl Sokolu přidělen pozemek pod hřbitovem v místě bývalé pískovny, kde bylo upraveno cvičiště pro venkovní vystoupení.

      Protože stanovy Sokola nedovolovaly pěstování kopané, došlo v roce 1936 k založení nového sportovního klubu pod názvem SK Ševětín. Tím také řada členů Sokola přešla do SK Ševětín.

      V roce 1938 se konal Všesokolský slet v Praze za velké účasti cvičenců i diváků. I v Ševětíně se konalo veřejné cvičení za velké účasti obyvatel dne 21.8.1938.

      Smutná doba pro  sokolské hnutí nastala v době okupace. V roce 1941 byla celá Československá obec sokolská rozpuštěna. Na Boží hod velikonoční se dostavil zástupce okresního úřadu v Třeboni a oficiálně organizaci Sokola rozpustil.

     Po skončení války byla organizace Sokola obnovena a v roce 1948 byl v Praze pořádán

XI.všesokolský slet, který svou mohutností, počtem cvičenců i diváků předčil všechny předchozí slety. Ze Ševětína se sletu účastnilo 120 cvičenců.

   Konec pro samostatnost Sokola znamenala směrnice o jednotné tělovýchově, která dosavadní dva samostatné oddíly sjednotila do nového  TJ Sokol Ševětín.

    Zásluha organizace Sokol v obci nebyla jen na poli sportovním, kde vychovala řadu dobrých sportovců i cvičitelů , alei na poli společenském, kde sokolové sehráli velkou řadu divadelních představení, vedli samostatnou knihovnu a založili v obci  tradici kina. 

    V mnohých místech se činnost Sokola po politických změnách ve státě obnovila. V Ševětíně nebyla již síla ani lidé, kteří by činnost Sokola obnovili.   

Sportovní klub Ševětín

     Jak již bylo zmíněno, SK Ševětín vznikl  v roce 1936 z potřeby pěstovat kopanou a jiné kolektivní sporty. Ihned po založení nového sportovního klubu vzniká i nové sportoviště na obecním pozemku vedle kamenolomu Na Kopanině. Na tomto sportovišti se hrála hlavně kopaná v oddíle dospělých a dorostu.

    V roce 1949 bylo z rozhodnutí centrálních orgánů provedeno sjednocení  tělovýchovy  pod jeden subjekt a v Ševětíně vznikla jednotná sportovní organizace pod názvem Sokol  Ševětín.

V roce 1952 bylo sportoviště u kamenolomu rozšířeno o kluziště pro lední hokej a byly vystavěny kabiny s rozhlasem. V té době byl velmi činný a úspěšný i oddíl ledního hokeje s družstvem dospělých i dorostu.

    V roce 1956 byl pozemek pod hřištěm převeden  od MNV na tělovýchovnou jednotu, která již nesla název Tatran Ševětín. V té době  bylo dosaženo těchto výsledků:

20

Kopaná: muži   I.B.tř  …………. 6. místo, dorost okres………..3.místo

Lední hokej:  muži kraj  ……….. 4. místo

   Velmi dobrých výsledků dosahuje i oddíl základní tělesné výchovy. Tyršův odznak zdatnosti získalo 22 členů a III. výk. třídu 18 členů TJ.

   V roce 1958 byl rozšířen počet oddílů o odbíjenou – ženy a stolní tenis. Téměř pravidlem se stalo pořádání sportovní akademie, která se konala na hřišti nebo v sále U Čapků

    V roce 1960 se konala II. celostátní spartakiáda. Na přípravě se podílelo 66 cvičenců, kteří cvičili na okresní a krajské spartakiádě a do Prahy odjelo 15 cvičenců ( ženy a dorostenky).           

   V roce 1964 se konal Běh vítězství a hvězdicový běh. Z pořádání Běhu vítězství  na začátku května se pak stala tradice a tohoto běhu se pravidelně zúčastňují běžci z celé republiky.

    V roce 1966 byly mezi SK a sportovci z města Lauscha v NDR ( Durynsko ) navázány přátelské vztahy a docházelo k pravidelné  výměně zájezdů, při nichž byla sehrána přátelská střetnutí v kopané.

   V roce 1974 měla TJ  106 členů, ale dominantní postavení měl oddíl kopané. Naopak postupně zanikala činnost ZTV. Jednak nebylo kde cvičit  ( sál U Kopečků byl v havarijním stavu ) a nebyli ani cvičitelé. V tomto roce byly zahájeny práce na novém sportovišti za školou v západní části obce. Budování nového hřiště se neobešlo bez řady kritických připomínek k jeho poloze, velkému zahloubení apod. Na dokončení hřiště bylo odpracováno členy TJ množství brigádnických hodin. Postupně byla vybudována i plocha pro lední hokej a kabiny se slušným sociálním zázemím.

     Za celá léta existence klubu by bylo možné jmenovat řadu funkcionářů, kteří se o rozvoj tělovýchovy v obci zasloužili. Jedno jméno je však určitě nutno vzpomenout a to Josef Kubát, který byl dlouholetým předsedou TJ a vedl i fotbalový oddíl.  

     Po vybudování tělocvičny v základní škole vznikla i možnost zimní přípravy.

Přes zlepšení podmínek se nepodařilo rozšířit činnost na další oddíly. Některé činnosti jako volejbal, nohejbal, aerobik a další se provádí pouze na rekreační úrovni.

     V posledních letech byly dokončeny tenisové kurty a rovněž na rekreační bázi působí oddíly tenisu. V roce 2008 byl sportovní areál doplněn novým víceúčelovým hřištěm pro atletiku a míčové hry s tartanovým povrchem. Pokračuje se i v dalších úpravách sportovního areálu.

     Do budoucna sportovcům přejeme hodně zapálených funkcionářů, kteří by vedli ševětínský sport k vyšším metám.

Ševětínské podniky

Zemědělství

   Obec Ševětín byla od historické doby převážně zemědělskou obcí. Protože katastr obce není nijak veliký  - má jen 814 ha  a jeho valnou část představují lesy, neměla obec v minulosti mnoho sedláků , kteří by reprezentovali zemědělskou činnost v obci. Rozvojem průmyslu a blízkostí Č. Budějovic se pak přirůstající obyvatelstvo zabývalo  jinou činností než zemědělstvím.

    V roce 1949 vzniklo v obci JZD I. typu a postupně se rozšiřovalo. Největšího rozmachu  dosáhlo v 80. a 90. letech, kdy po sloučení obcí se sloučilo i JZD Přátelství, které zahrnovalo všechny sousední obce kromě Chotýčan  spojené pod MNV. Po roce 1990 se družstvo stejně jako MNV rozdělilo a prakticky po vyrovnání nároků vlastníků půdy zaniklo. V roce 1993 vzniklo družstvo vlastníků Agra Ševětín, které hospodařilo v Ševětíně a Vitíně. Od r.2008 po pozemkové úpravě pronajali někteří vlastníci půdu soukromým zemědělcům z okolí. V obci není ani žádná živočišná výroba. Škoda je i mnoha pracovních míst, které v zemědělství v současné době zanikly.

21

 Lesní hospodářství

    Ševětín a jeho okolí, i když na jiných katastrech, to jsou hluboké a krásné lesy. Proto od nepaměti  patří k hospodářským činnostem v Ševětíně hospodaření v lese. V obci byla a je lesní správa, která zajišťuje toto hospodaření.

    Podle informací z obecní kroniky se počet zaměstnanců na polesí pohyboval kolem 12 – 18  lidí a na sezónu sázení stromků bylo přibíráno až 70 brigádníků.

    V současné době jsou v obci dva subjekty -  Lesy České republiky  a Lesy Hluboká nad Vlt., které organizují lesní správu. Těžbu zajišťují výhradně soukromé firmy.

     Našim lesům je do budoucna jen přát více přírůstků než kalamit a těžby, aby zase lesy byly „ hluboké“ a člověk se zde cítil jako v oáze klidu a míru.

Kamenolom

    Hlavní rozvoj ševětínského kamenolomu nastal v době výstavby železnice v letech 1872 až 1874. Tehdy byla zahájena výroba stavebního kamene na skalce Na Kopaninách. Kvalitní kámen  (granodiorit  ševětínského typu ) byl tehdy odstřelován hlavně pro stavbu  klenutých podjezdů, mostů a propustků na celý úsek od Chotýčan až po Dynín.Tento rozmach pak pokračoval ruční výrobou hraněného kamene stavebního a dlažebních kostek.  V letech 1930 a 1931 se těmito zde vyrobenými kostkami dláždila státní silnice v celkovém úseku téměř 6 km včetně průtahu obcí.

    Ale hospodářská krize se nevyhnula ani činnosti v lomu. Zápis z roku 1931 situaci vystihuje takto: „ Ševětín byl postižen stávkou dělnictva v lomu, které se postavilo proti snížení mzdy a za svého propuštěného důvěrníka p. J. Vlka. Bída mezi dělnictvem stávku zlomila, ale podnikavý dělník p. Heřman otevřel  na „ Malé Kopanině “  nový lom, v němž odpůrci fy  Dura nalezli zaměstnání. Nedostatek finančních prostředků zavinil však pád celé akce.“      

     V době největšího rozmachu ruční výroby v kamenolomu pracovalo dle dochovaných dokladů  až 120 lidí.

   Kolem roku 1935 měl kamenolom v pronájmu pan Vojtěch Lamač. Omezení výroby  přinesla i válečná léta. Po II. světové válce dochází k základní změně ve výrobě: ruční těžba a opracování kamene se mění na výrobu drceného kameniva. Jsou zde vyráběny drti pro betonářskou výrobu a štěrky  pro stavební výrobu. Mění se rovněž vlastníci: PREFA, Stavební hmoty, Západokámen až po současného vlastníka Kámen a písek Český Krumlov.

     Dnes se z lomu stala moderní výrobna drcených výrobků z kamene. Těžba se postupně ze starého lomu přenesla až do lesa pod rybníkem Žár, kde se těží již ve dvou záborech.

    Pro obec však těžba přináší kromě vzniku několika pracovních míst převážně negativní vliv na životní prostředí. Samotný provoz a hlavně nákladní doprava svým hlukem a prašností zhoršují životní prostředí v obci.

 Pila – dřevovýroba

    Protože se Ševětín nachází uprostřed hlubokých lesů, bylo jen přirozeným vývojem, že v obci vznikla i pila toto dřevo zpracující. První zmínku o pile jsme našli v obecní kronice:  „Parní pila fy Janker a Hajný jest v konkurzu, delší čas již nepracuje ke škodě dělnictva i lidu.“    Dalším vlastníkem pily se stala rodina Fraňkova. Pila byla časem zmodernizována a poskytovala zaměstnání až 40 zaměstnancům.

     Po II. světové válce byla pila znárodněna  a výrobu  zde zahájil podnik Jihočeské dřevařské závody.

22

 Výroba zde byla velmi úspěšná a s ohledem na kvalitu dřeva se převážná část produkce vyvážela do zahraničí.

  V 90. letech byla v restituci pila vrácena  Ing. Fraňkovi, který zde výrobu udržel a některé provozy ještě rozšířil. Bohužel  majiteli docházely síly, až nakonec byla výroba přerušena. V poslední době se objevila snaha v místě bývalé pily vystavět bioplynovou stanici

s malou výrobnou elektřiny.

Zdravotnické zásobování

   Historie tohoto závodu v obci je relativně krátká. V 60. letech minulého století  krajské národní výbory rozhodovaly o centrálním zásobování léky. Krajský sklad léčiv, který by měl zásobovat celý Jihočeský kraj a část kraje Západočeského, vznikl v Českých Budějovicích. Začaly však úvahy o tom, že by mohl být postaven „ na zelené louce“ v Ševětíně. Podmínkou pro tuto stavbu a zahájení provozu bylo získání kvalitní pitné vody. Když se v roce 1963 podařilo vodovod vybudovat, nestálo nic v cestě výstavbě nového závodu.

   Postupně se jednotlivé provozy přemisťovaly z Č. Budějovic do Ševětína a závod se stále rozrůstal. Nově zde byla zavedena výroba infuzních roztoků, jejichž kvalita se ověřovala přímo na pokusných králících.

   Sklad se postupně rozrostl i o léky pro veterinární služby. Denně odjížděl kamion s velkým návěsem a zásoboval lékárny v celých jihozápadních Čechách.

    Po převratu došlo k privatizaci  závodu a jeho rozdělení. Funkci skladu léčiv převzala firma PHOENIX  s německým majitelem a výrobu infuzních roztoku zajišťuje firma ARDEAPHARMA  s českým majitelem. Obě firmy zaměstnávají cca 130 zaměstnanců a jsou   přínosem pro zaměstnanost nejen obyvatel Ševětína, ale i jeho okolí. Kromě toho činnost firem zaměstná i několik soukromých autodopravců  v obci.

Slavní , jejichž jména jsou spojena se Ševětínem  

    V této kapitole jsme si vědomi, že vstupujeme na tenký led, neboť označit některou z osobností Ševětína  za  „slavnou“ je velmi složité a také závisí na subjektivním pohledu.

Proto jsme do okruhu těchto osobností zahrnuli jen ty, kteří kromě činnosti v obci vykonali i významné objevy a publikovali odborná nebo literární díla.

Šimon Lomnický z Budče

     Mezi nejstarší a také nejvýznamnější osobnosti, jejichž jméno je spojováno ze Ševětínem,

patří  Šimon Lomnický z Budče. Narodil se roku 1552 v Lomnici nad Lužnicí v rodině čtvrtláníka. Díky svému talentu získal podporu Viléma z Rožmberka a mohl tak studovat na školách v Českém Krumlově , Třeboni a Jindřichově Hradci. Po skončení studií se stal správcem školy v Kardašově Řečici. Oženil se s Barborou, dcerou Mikuláše Vávry ze Ševětína a po tchánově smrti převzal jeho statek s formankou. Hospodářství mu vzkvétalo. Již od mladých let se věnoval latinskému a českému básnictví. Rozsah jeho tvorby byl široký. Od kancionálů s duchovními písněmi a mravoučných spisů, přes milostné verše až po oslavné skladby určené jeho šlechtickým příznivcům. V letech 1585 – 1595 stál Lomnický v čele Ševětína jako rychtář. V jeho hostinci se zastavovala často šlechta a i poselstva směřující z Lince do Prahy.

      Literární tvorbu Lomnického ocenil i císař Rudolf II., který mu za skladbu Kupidova střela  v roce 1594 udělil erb s přídomkem z Budče.

23

 Spokojený život básníka skončil velkým požárem Ševětína v roce 1618, při kterém přišel o veškerý majetek. Další pohromy následovaly na počátku  třicetileté války. Starý a zchudlý poeta odchází do Prahy, kde hledá obživu u bývalých přátel. Po mnoha dalších neúspěších zemřel jako nemajetný v roce 1623.

Jan Evangelista Chadt – Ševětínský

   Narodil se na Kubově Huti dne 26.2.1860 jako syn lesníka. V Ševětíně navštěvoval obecnou školu. Studoval na lesnické škole v Písku a dále se vzdělával. Později nastoupil jako lesník službu nejdříve na Šumavě a pak působil na Lovosicku a Lounsku.

    Věnoval se plně nejen činnosti lesnické, ale také literární. Těžištěm jeho literární činnosti byla lesnická historie, kterou se zabýval v širokém pojetí od loveckých a lesnických názvů až po podchycení českého lesnictví a mysliveckého písemnictví.

     Za svou práci obdržel řadu vyznamenání . V roce 1920 přijal nabídku Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství v Praze a přijal místo docenta dějin lesnictví a myslivosti. Zemřel v Krči u Prahy dne 15.3.1925.

Nejznámější  knihy: Staré památné stromy v českých zemích ( 1908), Dějiny lesů a lesnictví  (1913), Dějiny lesů v Čechách  (1895), Dějiny lovu a lovectví  - doplněné ilustracemi V. Anderleho a M. Alše.

    Svým literárním pseudonymem –„ Ševětínský“ se hlásí ke svému dětství prožitému v Ševětíně a je proto na místě, abychom se k tomuto autorovi hlásili jako k významné osobnosti naší obce.

Profesor  PhDr. Karel  Holý

   Narodil se 26.2.1865 ve Štěpánovicích u Klatov.  Po studiu na reálce v Plzni a hospodářské akademii na Libwerdě  studoval na hospodářském oddělení univerzity v Halle. Pak praktikoval na vlastním velkostatku ve Štěpánovicích.  Po zemědělské reformě získal zbytkový statek  Švamberk u Ševětína. Zde zahájil rozsáhlou přestavbu vlastního statku a zejména zde vybudoval šlechtitelskou stanici a ovocnářskou školku. Zaměřil se na šlechtění travin a jetelovin, řepky a dalších zemědělských plodin.

    Z akademických funkcí zastával nejdříve místo profesora na zemědělské akademii v Táboře, v  roce 1919 se stal profesorem zemědělské ekonomiky na Vysoké škole zemědělské v Brně. Vydal řadu odborných publikací a přispěl k významným objevům v oblasti rostlinné zemědělské výroby.

    Pro Ševětín měla kromě jeho vědecké činnosti význam i jeho osobní účast na dění v obci. Přispěl nemalým dílem k modernizaci obce, zlepšení společenského života a přinesl v době, kdy jinde pracovní místa zanikala, řadu pracovních příležitostí pro obyvatele Ševětína a okolí.

    Zemřel  13.9.1948 na Švamberku a je pochován na ševětínském hřbitově.

 Spisovatelka  Marie Kršková  ( rozená Šerá )

  Narodila se dne 16. června 1894 v Ševětíně v rodině Šerých. Studovala na českobudějovickém lyceu a pak na tehdy proslulém   pedagogiu v Chrudimi. Po studiu se vrátila do jižních Čech a působila na několika blatských školách. Později se provdala za školního inspektora Václava Kršku.

24

   V osobním životě prožívala těžké období, když jí zemřel syn ve věku 23 let a druhý syn byl pohybově postižen.

   Literární tvorbu započala pravidelným přispíváním do krajského tisku. Zde v seriálu Obrázky z kraje uváděla své povídky psané v blatském dialektu. Spolupracovala rovněž s rozhlasem .

    Ke knižnímu vydání byly připraveny pouze dvě knihy. V roce 1950 Blatské rozprávky a v roce  1957 Dobráci, filuti a meláci . V roce 1964 vyšla kniha dětských pohádek a říkanek - Jedna koza rohatá. Většina povídek literárně nevyšla .

   Jak se naše obec rozvíjela  od historie k dnešku

    V celé historii Ševětína jsou 3 významná období, která měla vliv na počet obyvatel a domů v obci. V dávné historii to byly především války, nájezdy vojsk a požáry, které ničily obydlí a život v obci. Proto po třicetileté válce byla  vesnice zcela zdecimovaná a doslova vstávala z popela.

    Druhým významným faktorem pro změnu počtu obyvatel bylo období kolem roku 1878 až 1880, kdy došlo k velké vlně vystěhovalectví do  Ameriky. V této době odešlo dle farní kroniky za jediný rok  z farnosti až 120 obyvatel převážně mladých a svobodných, ale i celé rodiny. Celkově v uvedených letech mohlo odejít z farnosti až 200 lidí. Převážně odcházeli do státu Minesota  do Nové Prahy.

    Třetím významným obdobím, kdy došlo k výraznému odlivu obyvatelstva ze Ševětína, je období po druhé světové válce. V roce 1945 měl Ševětín téměř 1200 obyvatel, ale v roce 1950 již jen 819. Většina  nemajetných lidí odešla na výzvu státu do pohraničí, kde získali nějaký majetek a zaměstnání.

     O vývoji počtu obyvatel a v některých případech i domů v Ševětíně vypovídá následujcí

tabulka:

* pro ilustraci jak  vývoj probíhal i v sousedních obcích uvádíme číslo z roku 1880:

  Drahotěšice                 73 domů                     596 obyvatel    ( větší než Ševětín )

  Neplachov                   82                               510

  Vitín                            60                                439

  Mazelov                      58                                383

**  všechna čísla popisná nejsou ještě obsazena

25

Aktuální otázky 

Proč a jak vznikl obecní znak ?

V roce 2006 se zastupitelstvo obce rozhodlo, že není ochotno zaplatit odborníkovi (heraldikovi) za zpracování návrhu na obecní znak až 18.000 Kč. Díky ochotným amatérům se nakonec návrh zrodil a byl podán do komise při Parlamentu ČR.

    Návrh obsahoval 3 alternativy . Znakem měl být šikmo polcený štít, kde vždy v horní polovině bude rožmberská růže. O té nebylo pochybností, neboť Ševětín historicky vždy patřil Rožmberkům. V druhé ( spodní ) části se návrhy lišily. Jeden měl symboly první dostavníkové pošty, další symboly Sv. Mikuláše, patrona našeho kostela ( 3 jablíčka ) a další poštovní trubku apod. V zastupitelstvu nakonec zvítězil návrh č. 3 se zobrazením ševětínské kostelní věže.

    Přes technické problémy a námitky právě vůči věži, kterou prý mají všude, se nám podařilo přesvědčit předsedu komise ředitele muzea v Opavě Dr. Müllera, že věž je skutečným symbolem Ševětína.  Komise znak odsouhlasila  a předala i příslušný výnos Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k užívání znaku.

    Dne 5.září 2007 byl znak i prapor obce slavnostně vysvěcen .

Proč Městys Ševětín ?

   V posledních letech došlo k zákonné  úpravě, která umožňuje opět používat  označení městys těm obcím, které již toto označení historicky užívaly, nebo i obcím, které o toto označení požádají a budou splňovat určité podmínky .

   Začali jsme tedy zvažovat, zda bychom neměli o získání tohoto statutu usilovat. Pátráním v archivních záznamech jsme zjistili, že radní obce o získání označení městys již usilovali.

Dochovaly se kopie žádostí z roku 1875, 1884 a 1887, které vždy skončily na byrokratickém přístupu úředníků z třeboňského hejtmanství .

   Už jen pro naplnění snahy minulých pokolení schválilo obecní zastupitelstvo, že žádost o získání statutu „ Městys Ševětín“ podáme. A tak jsme po 121 letech opět poslali žádost, tentokrát na Ministerstvo vnitra ČR. Žádost jsme ještě doplňovali, ale současní  úředníci byli rychlejší a po návštěvě obce, kdy si všechny údaje na místě ověřili, byla žádost postoupena Parlamentu ČR, který v závěru roku 2008 vydal příslušné rozhodnutí.

     Ptáte se asi dále, jaké výhody to přinese. Z hlediska daňových příjmů žádné, ale s ohledem na historický vývoj a současný stav jde jistě i o získání větší prestiže pro náš Ševětín.

A nahlédnutí do nejbližší budoucnosti

  Budoucí dění v Ševětíně bude ovlivněno tak jako v minulosti výstavbou hlavních komunikačních sítí, které prochází katastrem obce.

 Připravuje se výstavba dálnice D3, která by měla Ševětínem procházet prakticky v trase dnešní silnice I. třídy. Budou dobudovány protihlukové stěny a u dvora Švamberk bude nový nadjezd obslužné komunikace z Bošilce, Dynína a  Neplachova.

   Téměř ve stejnou dobu by měla probíhat výstavba IV. železničního koridoru. Trasa trati se nikterak výrazně nezmění, jen u pily bude zrušen úrovňový přejezd a nahrazen silničním nadjezdem. Trať do Vitína ( stanice Chotýčany bude zrušena ) bude dvojkolejná a do Budějovic povede několika tunely.

26

 V Ševětíně bude zachována železniční stanice a naše snaha je, aby zde zastavovaly i rychlíky.

     Výstavby D3 a IV. koridoru chceme využít k výstavbě obchvatu silnice od Mazelova a zejména odklonění frekventované nákladní dopravy z kamenolomu mimo zastavěnou část obce kolem areálu bývalého JZD přes nový nadjezd nad tratí a přes pole až k nájezdu na D3.

    Pro realizaci těchto záměrů a další rozvoj Ševětína je v současné době zpracováván nový územní plán, který by kromě dopravních problémů měl řešit i budoucí bytovou a občanskou výstavbu.

     Cílem našeho snažení je vytvořit z Městyse Ševětín  místo pěkného příměstského bydlení v klidném místě s dobrým životním prostředím.

Závěrem

  Naše procházka  Ševětínem končí. Měli jsme snahu vás provést po místech známých i těch, která jsou již téměř zapomenuta. V mnoha případech jsme roli průvodce museli značně zkrátit a nemohli jsme uvést k příslušnému místu všechny dostupné informace. Naše publikace nemá dostatek místa ani na všechny fotografie, které jsou o Ševětínu k dispozici.

Museli jsme rovněž zkrátit příspěvky organizací, které nás informovaly o své činnosti.

     Pokud jsme se při sepisování tohoto průvodce dopustili některých nepřesností, nebylo to úmyslné a omlouváme se za ně.

    Vašimi průvodci po Ševětíně byli :

Lukáš Václav -  sepsal průvodní slovo z dostupných podkladů  získaných v obci.

František Pražák - zajistil většinu historických podkladů ze své sbírky.

Mgr. Milan Hajný – korektor.

Děkujeme i dalším, kteří se jakkoliv na vydání brožury podíleli.

Fotografie  a historické pohlednice jsou ze soukromých sbírek a za jejich zapůjčení děkujeme.

  27

Farnost ševětínská.

28

Touha po domově

1. Ševětínský kostelíčku, příteli mých mladých let, shůry hledíš na vesničku, předaleký je tvůj hled.
2. Do třeboňských rovin hledíš, blatům jasně vévodíš, do jiného ty se kraje, kostelíčku, nehodíš.
3. Hluboká je po tvém boku, k Budějicům silnice, a tu pestrou šňůru perel zdobí prosté vesnice.
4. Věřící vždy přivoláváš srdcem jasným, kovovým, stálým druhem se nám stáváš, majetkem všem věřícím.
5. Až tvých zvonů tony jasné k nebesům se budou pnout, málo kdo ví, jak je krásné pod tvou klenbou spočinout.

                                                                                                V. Janda.

B) Tento odkaz se vztahuje na dobu od roku 1989 do roku 2005.

Do této farnosti byl v červenci 1989 ustanoven P. Josef Stolařík. Ještě tohoto roku se započalo s opravou farní budovy, snížení stropu, rekonstrukce elektroinstalace, pořízena akumulační kamna v horním patře.

V roce 1990 se pokračovalo v opravě farní budovy a také se započala práce na opravě věže kostela. Toho roku se na zdejší faru přistěhoval na důchod  P. Vladimír Vlček.

V roce 1991 se položila nová betonová krytina na střechu kostela , provedla se  nová omítka fasády a její nátěr. Barvy na fasádu byly darovány z církevní organizace ve Vídni.

V roce 1992 byla provedena oprava interiéru kostela. Po dobu opravy se nedělní bohoslužby konaly ve zdejším kině.

Poté následovaly opravy celého farního objektu .Objekty farního areálu do této doby byly  ve špatném stavu z důvodu devastace hospodařícího Jednotného zemědělského družstva, Jednoty /prodejny stavebnin/ a jiné. Z důvodu nedostatku finančních prostředků se veškeré práce prováděly pomocí brigádníku z farnosti.

Opravy ve farnostech spravovaných ze Ševětína:

Mimo jiné se podařilo opravit od roku 1990 farní kostel v Dolním Bukovsku, fasáda kostela, interiér kostela, nová střešní krytina kostela. Byly pořízeny nové lavice do kostela, které zhotovila místní truhlářská dílna pana Jedličky. Na farní budově opravena fasáda, nová střešní krytina, částečně i interiér a nové rozvody elektrické instalace a odpadů fary. Kostel v Horním Bukovsku: provedena generální oprava jak z venku tak i uvnitř. Nová střešní krytina, restaurování gotických fresek. Kostel v Zálší provedena generální oprava, oba kostely nová střešní  krytina,nová fasáda,elektroinstalace a interiér kostela.

Generální oprava střechy a věže kostela v Bošilci ,rekonstrukce fasády kostela a zdi okolo hřbitova. Do kostela pořízeny nové lavice, které zhotovila truhlářská dilna p. Jedličky z Dolního Bukovska. Farní budova dočasně pronajata, objekt opravují nájemníci. Částečné opravy  kostel Hosín. Oprava všech vitráží, nové klempířské prvky v materiálu z mědi, opravena elektrická instalace.

Opraven interiér kostela na Modré Hůrce, rekonstrukce elektroinstalace, sanační omítka , výmalba kostela. Farní budova prodána- značně zchátralá. Kostel v Žimuticích – předešlou opravu střechy prováděla firma, která opomenula opravit shnilé stropní trámy. Bylo nutno přistoupit ke generální opravě kostela. Shnilé nosné trámy stropu vyměnit, části krovu, nová elektroinstalace, rekonstrukce kazetového stropu, sanační omítky a výmalba interiéru kostela, zhotoveny nové lavice firmou z Čenkova. Opravena krytina a fasáda kostela. Kostel v Lomnici nad Lužnicí. Opraven interiér kostela- elektroinstalace, sanační omítky a výmalba kostela. Generální oprava věže kostela,břidlicová krytina a fasáda věže. Generální oprava celého kostela v Dolních Slověnicích jak interiér tak fasády kostela a věže.

K těmto všem opravám bylo možno přistoupit pouze proto, že v roce 1989 padl komunistický režim. V předchozí období bylo takřka nemožné opravovat církevní objekty.

V roce 2005 se provádí na zdejším kostele sv. Mikuláše nátěr fasády jak kostela, tak věže. Při této příležitosti  se natřela celá báň – zhotovení nové makovice, její pozlacení, nový kříž /zhotovil pan Chmel z Neplachova/a jeho pozlacení. Při této příležitosti se do makovice vkládají tyto veškeré dokumenty .Z předchozích let se nedochovaly žádné doklady.

Na opravu kostela v Ševětíně přispěly obce: Ševětín, Mazelov a firmy v okruhu farnosti. Rovněž sbírka na opravu v kostele pomohla uskutečnit rekonstrukci kostela.

C         Pozdrav příštím generacím v báni kostela                                                                                                                                                                                                                    
Ve středu 21. září 2005  byla na věž usazena tato nová báň s křížem místo staré zrezivělé, a to při novém obílení a opravě vnější fasády kostela i věže.   Vkládáme do ní tento pozdrav příštím generacím s prosbou, aby na nás pamatovaly modlitbou.

V ševětínské duchovní správě působí t. č. dva kněží: P. Josef Stolařík ( od roku1989: 57 let, rodák z Nového Rychnova) a P. Vladimír Vlček ( od roku 1990: 81 let, rodák ze Soběslavi).  Protože je kritický nedostatek kněží, patří k ševětínské duchovní správě ještě další farnosti: Bošilec, Dolní Bukovsko, Lomnice nad Lužnicí, Modrá Hůrka a Žimutice.

V Ševětíně se účastní nedělních mší svatých kolem 200 věřících, náboženství se škole se vyučuje pro 45 dětí.

D)       Posloupnost farářů dle farní kroniky z roku 1720

První farář moravan Tobias Josefus Schwank, od r. 1720-1748,  zemřel  1748 ve věku 66 let v Ševětíně, pohřben v Ševětíně.

Franciscus Josef Samuelis, od roku 1748-1756

Joannes Fr. Fiala, od roku 1756-1772, pohřben v kostele sv. Mikuláše v Ševětíně

Venceslaus Trungenpoltz, od roku 1772-1785, byl přeložen do Soběslavi

Franciscus Stain, od roku 1785-1795, byl přeložen

Hermannus Novak, od roku 1794- 4.1.1810, byl vojenským kaplanem a pocházel z Kutné Hory

29

Filipus Renner, od poloviny dubna 1810 až do 1.8. 1822, byl sekretář soběslavského vikariátu, zemřel zde jako nově prezentovaný děkan netolický

Franciscus Raymann, od prosince 1822-29.10.1834

Joannes Špaizek, pražák, od 10.2.1835 ustanoven v Ševětíně, od 24.5.1841 ustanoven vikariátním sekretářem, od roku 1843 soběslavský vikář, 1855 se vzdal fary a zemřel v Č.Budějovicích 1860.

Franciscus Rayský, od roku 1855 farářem ševětínským, 1863 jmenován osobním děkanem, 1863 dostal kaplana Františka Šintíře, 1875 odešel do důchodu.

Josef Vačkář, od roku 1875-1893, pohřběn v Strunkovicích

Kaplan:

Alois Kuliš, nar. 24.4.1857 v Netolicích

Jakub Peterka, od 1893-1897, pohřeb na novém hřbitově

Jan Sazma, od roku 1897-1907, pohřben na novém hřbitově

Kaplan:

Jiří Čadek, nar. 6.12.1869 v Oprechticích u Domažlic

Jan Zadražil, nar. 26.4.1870 v Deštné

Antonín Trčka, od roku 1907-1921, 1915 jmenován osobním děkanem, zemřel v roce 1921 v Hrdějovicích

Kaplan:

Jan Petrů, nar. 9.6.1878 v Klenovicích u Soběslavi

Karel Ort, nar. 24.5.1886 v Písku

Augustin Kostka, nar. 24.8.1880

Karel Šolle, od  1.11.1921-1934, 1927 jmenován biskupským notářem, odešel v dubnu 1934 na odpočinek do Č.Budějovic

Kaplan:

Jan Matuška, nar. 6.5.1881 v Hradišti

Adolf Tetour, nar.15.5.1894 v Č. Budějovicích

Josef Bareš, nar. 29.7.1898 v Českých Velenicích

Jan Kříž, nar. 18.6.1908 v Dubném

Jan Kolba, od 23.8.1934-1938, zemřel 3.11.1938

Jan Unger, od června 1939-1957, potom vězněn v Leopoldově komunistickým režimem –nepohodlný protináboženskému režimu, zemřel 6.9.1970 v Senohrabech u Prahy, tam pohřben.

Kaplan:

Josef Kníže, nar. 25.3.1913 v Chodové Plané, nepohodlný režimu, zemřel 25.10.1980

Josef Vandas, nar. 22.2.1919 v Bílsku, zemřel při dopravní nehodě 11.10.1949 v Lišově

Josef Šlechta, nar. 19.3.1923 v Bechyni, zemřel 20.2.1977 jako kancléř v Č.Budějovicích

Zdeněk Lameš, nar. 28.8.1924 v Hranicích na Moravě, zemřel 29.5.2000

Vladimír Vlček, od 1.10.1957-16.8.1963, přeložen do Besednice, od roku 2000 čestným kanovníkem českobudějovické kapituly

Jan Pitra, od 16.8.1963-30.9.1972, zemřel 1.12.1980 v Soběslavi

Heřman Fritsch, od 1.11.1972-1983

Jaroslav Smíšek, od roku 1983-1989, zemřel 25.6.1997 v klášteře v Želivi

Karel Hampl, v roce 1989 spravoval farnost z Lišova

Josef Stolařík, od roku 1989, v roce 1993 jmenován vikářem vikariátu Č.Budějovice-venkov

V letech  1990 -2014 zde působil důchodce Vladimír Vlček, čestný kanovník českobudějovické kapituly