|
Úvaha
o svátku Ježíše
Krista - Krále
Dnešním svátkem Ježíše Krista – Krále končí církevní
rok. Je to důležitá a radostná připomínka. Den po dni, rok po roce kráčíme
s Ježíšem. Svítí nám na cestu svým evangeliem, posvěcuje svou
milostí, chrání před pádem svými
radami a přikázáními. A celé
toto putování neskončí ve zmaru a nicotě, nýbrž ve věčném království,
kde jediným zákonem je láska.
Ano,
Ježíš Kristus je Pán pánů a Král králů.
Je
pozván se svou matkou na svatbu do Káni. Raduje se z veselé společnosti,
ale pozoruje i neklid v ženichově tváři: Přišlo mnoho hostů, statně popíjejí
a zásoby vína nejsou veliké, novomanželé jsou chudí. Hrozí ostuda, že víno
dojde.
Naplňte prázdné nádoby vodou. A doneste ochutnat družbovi. To
je Ježíšova reakce na trapnou
situaci.
A
uznání družbovo, jásot svatebčanů a vděčný pohled Mariin jasně
potvrzují:
Ježíš vládne svou mocí zákonům přírody,
je králem nad stvořením.
Ježíš je králem nad našimi starostmi
a obavami.
Přichází k němu
důstojník, pohan: Pane, mám strach o život
svého sluhy. Má veliké bolesti,
hrozně se trápí. Prosím, pomoz!
Ježíšovi
je sympatický tento pohan, který
se zajímá o osud svého otroka. Vzácná věc v
době, kdy pohanský císař (Caligula, vládl
37-41) dává krmit šelmy ve svém zvěřinci masem otroků, což vyjde
laciněji, než je krmit masem zvířat:
Já přijdu a uzdravím ho,
odpovídá vojákovi. Ten reaguje ohromujícím způsobem: Pane, nemusíš ke mně chodit. Když já něco potřebuji, nemusím přece
nikam běžet. Stačí zavolat a voják vyhoví. Stejně tebe nemoc poslechne i
na dálku.
A
stalo se, jak uvěřil. Radostně vítají vracejícího se vojáka
domácí: Nemocnému se ulevilo, bude zdráv! Ale
on už to ví. Ten muž s pronikavýma očima mu to přece řekl.
Ježíš
kraluje svou láskou nad beznadějí a strachem, které často, ba příliš často
chtějí ovládnout lidská srdce, ano i
celý svět.
Ježíš je králem nad hříchem a nemocí.
Tentokrát
nemluví k zástupu venku, dal přednost místnosti v rozlehlém domě.
Místnost i chodby jsou zaplněny do
posledního místa. Všichni se natahují, aby
ho slyšeli.
Nedaleko
odtud leží na chudé posteli ochrnutý ubožák. Už dlouho, beznadějně
dlouho leží. Příliš dlouho, než aby ještě mohl mít naději. Vtom přiběhnou
známí: Je tu Ježíš, Ježíš z Nazaretu. Nevíme, zda o něm nemocný
už slyšel, ale jak nevyužít příležitosti? Plni naděje jej nesou na nosítkách
za Ježíšem. Jenže chodby jsou plné lidí a nikdo nehodlá ustoupit,
aby se dostali dovnitř. Naděje v očích nemocného pohasíná, ale jeho
přátelé jsou praví přátelé do nepohody. Nejde
to dveřmi, půjde to stropem.
Za
chvíli leží nosítka před Ježíšem. Odpouštím
ti hříchy, říká Ježíš muži, co na nich spočívá, a už se ozývá
pobouřený křik: Rouhá se, hříchy přece
může odpouštět jedině Bůh.
Ježíš
však dokáže, že má moc odpouštět hříchy: vrátí ochrnutému zdraví.
Kraluje ve svém milosrdenství nad hříchem,
nemocí duše, i nad neduhy těla.
Ježíš je králem nad smrtí.
Dalekou
cestu až z Galileje má za sebou Ježíš, když vstupuje do zahrady v Betánii.
Před čtyřmi dny tam uložili do hrobky jeho přítele Lazara. Přichází,
aby potěšil plačící Lazarovy sestry, které ani v hluboké bolesti
neztrácejí víru ve vzkříšení v poslední den. Slavně zaznívá jeho
vyznání: Já jsem vzkříšení a život!
A
pak už to následuje v rychlém sledu:
Odvalte kámen od vchodu do hrobu!
Lazare, pojď ven!
Rozvažte ho a nechte odejít.
Betánie
je blízko Jeruzaléma, zástupy chvátají, aby viděly něco tak jedinečného
a provolávají Ježíšovi slávu. Nepřátelé však hmouří oči plni nenávisti
a vzteku. U nich si Ježíš právě podepsal úmrtní list.
Ví
o tom a počítá s tím.
Zná svůj osud, blízký osud ukřižovaného
krále nad smrtí.
Ježíš je král, který přišel
na svět, aby vydal svědectví pravdě.
Pilát
se před ním naparuje: Nevíš, že mám
moc tě propustit nebo tě dát ukřižovat? Řekli mi ale o tobě, že prý jsi
nějaký král! Je to pravda?
Ano, já jsem král. Ale neboj se, nepošlu sem své vojáky, aby
ztrestali nenávist, lhostejnost a pletichy, které tu proti
mně běsní. Mé království není odtud.
A mé poslání?
Spočívá ve zjevování
Boha světu a v tom, abych přivedl všechny, kdo jsou z pravdy, do svého
království. (Sacra pagina IV, Kostelní Vydři 2009, 514)
Pilát
nad tímto svědectvím mávne netrpělivě rukou.
Učiníš tak i ty?
Nebo se zamyslíš, zda „jsi
z pravdy“?
Zda životem i slovem „vydáváš
svědectví pravdě“?
Zda máš tedy právo, nazývat Ježíše svým králem?
A sobě přivlastnit čest, žes jeho
poddaným?
|
