|
Úvaha
na 7. neděli v liturgickém mezidobí
Ježíš učil a uzdravoval a lidé žasli: Něco takového jsme ještě neslyšeli.
Myslím, že stejně mohli říci: Někoho
takového jsme ještě neviděli.
Napadlo
vás už někdy, jak Ježíš opravdu
vypadal?
Pro
tehdejší umělce bylo nemožné spodobnit pravou podobu Ježíšovu. A to
proto, že se narodil, žil a zemřel v Palestině. Tam židovské náboženství
zakazovalo jakékoliv zobrazování živých bytostí z obavy před modlářstvím.
A
tak první křesťanská generace pocházející nejvíce ze židovstva, neměla
pohnutky, aby zachovala Ježíšovu podobu budoucím křesťanům.
Naopak,
kdyby byl Ježíš žil mimo Palestinu a kdyby většina prvních křesťanů náležela
vzdělanosti řecké a římské, je pravděpodobné, že by se nám dochovalo
alespoň nějaké tehdejší znázornění Ježíšovy podoby.
Ve
skutečnosti máme nejstarší Ježíšova zobrazení na západě v katakombách
(z druhého až třetího století) a na východě na malbách byzantských (ze
čtvrtého století)
.
Žádné z nich však nezobrazuje Ježíšovu skutečnou podobu:
Starší
spisovatelé hájili většinou názor, že Ježíš nebyl krásný, a známe i
důvod: představovali si především trpícího Mesiáše, kterého líčí Písmo,
že byl zmučen tak, že neměl
podoby ani krásy.
Četnější,
mladší autoři už vesměs mluvili o Ježíšovi jako o krásném muži,
oslaveném Mistru a Pánu.
Toto
vše byla ovšem jen všeobecná
tvrzení o Ježíšově podobě. Teprve později počínají podrobné popisy Ježíšovy,
a vždy jako člověka krásného.
Tak
na příklad: Neznámý poutník z Piacenzy navštívil Palestinu kolem r.
570 a
viděl v Jeruzalémě kámen s malbou, na němž prý Ježíš stál při
Pilátově výslechu. Ukazuje nohu krásnou, malou, něžnou, postavu normální,
obličej spanilý. Vlasy zkadeřené, ruku ušlechtilou, sličnou, prsty dlouhé.
Asi
roku 710 metropolita na Krétě Ondřej pojednal o Ježíšově obrazu, malovaném
podle podání Lukášova a dodal: Také Žid Josef vypravuje, že Pán byl viděn
v této podobě. Se srostlým obočím, s krásnýma očima, podlouhlým
obličejem, poněkud nachýlený. -- Podobně popisuje metropolita i vzhled
Matky Boží.
Ještě
později, ve 13. století, byl složen
List Lentulův a po řadu století se
těšil velké oblibě. Obsahuje Ježíšův popis:
Ježíš
je člověk postavy štíhlé, prostřední, vzhledné, s tváří
ctihodnou. Má vlasy barvy zralého lískového ořechu, téměř hladké až k uším,
od uší vlnící se v prsténcích. Čelo hladké a čisté, obličej bez
vrásek a bez poskvrny, mírná červeň zušlechťuje jeho líce. Nosu a ústům
nelze nic vytknout. Vous má hustý, stejné barvy jako vlasy, uprostřed brady
poněkud rozdvojený. Jeho pohled je prostý a vážný, oči siné, měnivé a
jasné. Jeho postava je štíhlá a přímá. V rozmluvě je vážný,
vybraný á a skromný, takže lze s prorokem o něm říci: Krásný nad syny lidské.
Mohli
bychom ještě pokračovat, ale je nám už jasno:
Ježíšův vzhled byl podle těchto líčení prostý,
ušlechtilý, uchvacující. Když káral, byl hrozný, když napomínal, mírný
a laskavý, když byl veselý, přece jen zachovával vážnost. Někdy plakal,
avšak nikdy se nesmál.
Jak
se šířilo malířské umění, jak vznikaly různé malířské školy, tak přibývalo
i Ježíšových portrétů a obrazů. Dnes
tedy máme mnoho zobrazení, malby i kresby, od věřících i nevěrců, které
chtějí zachytit Spasitelovu tvář. Spasitelův pohled.
Jaký
to byl, přátelé, pohled! Co se zračilo v těch očích!
Pohlédl
na nemocnou Petrovu tchyni – a ona
vstala zdráva a obsluhovala je.
Pohlédl
na ochrnutého ubožáka – a on vzal nosítka a šel domů.
Pohlédl
na rozbouřené jezero, -- a vichřice odlétla, vlny uléhaly.
Pohlédl
na veřejnou hříšnici – a ona s lítostivým pláčem vyznávala hříchy.
Pohlédl
na Lazarův hrob – a vrátil do života
svého přítele.
Pohlédl
na davy, okukující na Golgotě – a prosil: Otče,
odpusť jim.
Pohlédni
nyní i na mne, Pane.
|
